DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Proč by ten, kdo má co říci, nevyrazil do míst, kde je hojný provoz lidí, kde mu lze bez větší námahy naslouchat? Není to zbytečná námaha křičet někde daleko ode všeho a ode všech? Možná tomu tak být nemusí. Poušť je totiž primárně symbolickým místem, prostorem bytí se sebou samým.

Na poušti je člověk sám sebou, nemá si před kým na co hrát, je autentický ve svých slabostech a bolestech, které si musí přiznat. Nemá smysl si zakrývat uši, protože na poušti je ticho. Nelze utéct, protože není kam. Octnout se na poušti tedy znamená najít a zakusit sebe samého. Jedno z pojetí toho, kdy se člověk stává člověkem je takové – lidství vzniká sebereflexí. Až tehdy, když si tvor uvědomí, kým je, že jeho skutky mají mravní hodnotu, že jsou spojené s ním konkrétně, až tehdy se vyčleňuje z říše zvířat a stává se člověk.

Avšak moderní společnost nám klade nové otázky. Především – co to znamená žít jako člověk ve 21. století. Co jsou ty atributy, které nelze v takové situaci za žádných okolností pominout? Je to svoboda? Vzdělání? Možnost cestovat? Navštěvovat výstavy a koncerty? Jistě si nemáme, nač – v kontextu zkušenosti přelomu 19. a 20. století stěžovat. Dělníci mají osmihodinovou pracovní dobu, bezpečnou práci, mají co jíst a kde spát.

Klepněte pro větší obrázek
Halooo, foto: liil3

Možná právě v tom spočívá obtíž dnešní doby. Není tak snadné a jednoduché křičet. Je mnohem těžší mít artikulovaný program, nabídnout alternativu, když nevíme vůči čemu. Socha The Echo Boy je obrazem chlapce, který křičí. Je chudý, ztracený, osamělý. Odsouzený k prodeji novin, životu bez perspektivy. Nemá žádnou objektivní naději, neupadá do pasivity a křičí, přesto prodává noviny, aby měl nepatrnou šanci přežít. Snad má sen, který se mu splní.

Na snímku Halooo vedle něj stojí žena, která dělá vše proto, aby s ním nemusela interagovat. Sama křičí, dívá se opačným směrem, neposlouchá. Jako by se bála, nechtěla vykročit na poušť, setkat se s druhým. Jako by odmítala poslouchat. Co je to, co ji brání uslyšet? Co ji brání vcítit se a reagovat?

Snímek od liil3 může být takovou meditací pro každého – zamyšlením se nad tím, co a koho neslyšíme a nevidíme, snad i s dovětkem proč. Gratuluji autorovi pěkného kompozičně vyzrálého snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Někdy se stačí dívat jinak, najít vhodný úhel pohledu a věci vypadají zcela odlišně. Je přitom jedno, zda jde o vědu nebo umění, o fotografii nebo teoretickou fyziku. Pokud člověk umí opustit své předpojatosti a vstoupit do světa nejistot, bude možná vysmíván, ale jen tak má šanci, že uvidí věci skutečně krásné a nové. Možná nejsou daleko. Právě takovou ukázkou je snímek od mila…

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: mila...

Kdo je loutka a kdo ji vede? A nevede toho, kdo vede ještě někdo jiný? A toho…. Snad právě takové otázky si může člověk klást při pohled na snímek Loutka z koutka od Baliana.

Klepněte pro větší obrázek
Loutka z koutka, foto: Balian

Dych Země je černobílým snímkem, který zachycuje nejen malebnou krásnou krajinu, ale především mlhy, které se nad ní líně valí. Je ukázkou ticha inspirace. Společného vdechování a vydechování stejného vzduchu s okolními kopci. Pozváním k propadnutí se do prožitku okamžiku. Autorem je promart.

Klepněte pro větší obrázek
Dych Zeme, foto: promart

A na závěr ještě jedna polovina z mikrocyklu Paklíka - nabídka. Je zachycením modrého čekání, atmosféry ticha, klidu a prázdna uprostřed ruchu. Snad až překvapivého.

Klepněte pro větší obrázek
nabídka, foto: shimmell
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.