DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Hide and seek aneb o samotě a prostoru

O samotě ve městě, veřejném prostoru a samotě v davu. Vztah k veřejnému prostoru na vesnici a ve městě, je jedním ze zásadních rozlišovacích znaků obou forem společenského soužití.

V případě venkova je veřejný prostor primárně konstituován jaké místo sdílené sousedy, lidmi, kteří žijí v jeho těsném okolí, společně se o něj starají, setkávají se v něm. Lidé si nemohou volit oblíbený veřejný prostor, žijí v tom, který je ve vztahu k jejich obydlí.

Ve městě lze hovořit o dvou odlišných formách veřejného prostoru. První je spojený s politickými diskusemi v parcích, piknicích, koncertech a živých hovorech na lavičkách či zahrádkách restaurací. Jsou to místa, která člověk vyhledává cíleně a záměrně, chce zakusit nějaký sociální prožitek, a proto sem vyráží. Urbanistická koncepce i politika města by pak měla směřovat k tomu, aby tato forma veřejného prostoru byla co nejvíce podporována. Většina lidí má ve městech malé byty a je zvyklá část svého života prožívat právě v této formě veřejného prostoru.

Jde ze však ještě jeden rozměr městského veřejného prostoru, totiž ulice. Často místo, které je má transportní roli, umožňující se přesunout odněkud někam. V této formě je přitom důležité to, že lidé nejsou typicky rádi, když je někdo vidí. Snaha instalovat kamery a vše hlídat naráží na rozměr anonymity ve městě, ze které se necháme rádi vytrhnout, když narazíme na svého přítele, ale jinak by se měšťanům do této situace neměl plést.

Klepněte pro větší obrázek
Hide and seek, foto: MarcelKolacek

Jakkoli se mohou oba koncepty veřejného prostoru protínat a proplétat, z hlediska pobytu jednotlivce ve městě jsou oddělené a často nese velice nelibě, pokud se mu do privátního vnímání veřejného prostor někdo vmísí a chce je učinit transparentním a sociálním, dochází k přirozenému konfliktu. Tento konflikt ale může být pro fotografa výzvou, šancí zachytit na ulici něco, co je běžně skryté návštěvníkovým očím. Člověka nikoli hrajícího nějakou roli, ale takového, jaký vnímá sám sebe, při pocitu samoty.

Snímek Hide and seek zachycuje muže a snad jeho dceru, kteří se pohybují v Galle. Jsou zde sami pro sebe, nedruží se, prožívají tiše své utrpení, osamění, starosti. Nechtějí být viděni, ale neprotestují. Marcel Koláček je zachycuje autenticky, syrově, bez příkras.

Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovolím si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Mikes70 nabízí počítačově zajímavě upravený detail listu s názvem na hladině. Ukazuje, že u řady snímků je postprodukce stejně důležitá, jako samotný materiál, ze kterého pak autor vychází.

Klepněte pro větší obrázek
na hladině, foto: Mikes70

Gore008 prezentuje pěknou kompoziční fotografii – dítě uprostřed radosti jakoby „nakopnulo“ ptáka, kterému upadne pár pírek a vzletí do oblak. Co na tom, že to vše bylo možná trochu jinak. Fotografie se jmenuje ., snad podle tečky na chodidle mladého člověka.

Klepněte pro větší obrázek
., foto: gore008

Fotografie Věrný společník... se věnuje typickému námětu vnímání stínu a objektu, který jej vrhá. Zde je nabídnuta tato vzájemná komunikace na motivu naježeného psa. Autorem je mishy-brody.

Klepněte pro větší obrázek
Věrný společník, foto: mishy-brody

Na závěr ještě jeden hravý snímek, který se vrací k prvním počítačovým hrám a videohrám. Pokazený Lemming od humusáka zaujme nejen vtipem a zpracováním, ale také dobrým technickým provedením a určitým tvůrčím nadhledem. Jen připomínám, že jde o širší, vizuálně i tematicky propojený celek autora, který se zde postupně objevuje na DIGIareně.

Klepněte pro větší obrázek
pokazený Lemming, foto: humusak
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?