O samotě ve městě, veřejném prostoru a samotě v davu. Vztah k veřejnému prostoru na vesnici a ve městě, je jedním ze zásadních rozlišovacích znaků obou forem společenského soužití.
V případě venkova je veřejný prostor primárně konstituován jaké místo sdílené sousedy, lidmi, kteří žijí v jeho těsném okolí, společně se o něj starají, setkávají se v něm. Lidé si nemohou volit oblíbený veřejný prostor, žijí v tom, který je ve vztahu k jejich obydlí.
Ve městě lze hovořit o dvou odlišných formách veřejného prostoru. První je spojený s politickými diskusemi v parcích, piknicích, koncertech a živých hovorech na lavičkách či zahrádkách restaurací. Jsou to místa, která člověk vyhledává cíleně a záměrně, chce zakusit nějaký sociální prožitek, a proto sem vyráží. Urbanistická koncepce i politika města by pak měla směřovat k tomu, aby tato forma veřejného prostoru byla co nejvíce podporována. Většina lidí má ve městech malé byty a je zvyklá část svého života prožívat právě v této formě veřejného prostoru.
Jde ze však ještě jeden rozměr městského veřejného prostoru, totiž ulice. Často místo, které je má transportní roli, umožňující se přesunout odněkud někam. V této formě je přitom důležité to, že lidé nejsou typicky rádi, když je někdo vidí. Snaha instalovat kamery a vše hlídat naráží na rozměr anonymity ve městě, ze které se necháme rádi vytrhnout, když narazíme na svého přítele, ale jinak by se měšťanům do této situace neměl plést.
Jakkoli se mohou oba koncepty veřejného prostoru protínat a proplétat, z hlediska pobytu jednotlivce ve městě jsou oddělené a často nese velice nelibě, pokud se mu do privátního vnímání veřejného prostor někdo vmísí a chce je učinit transparentním a sociálním, dochází k přirozenému konfliktu. Tento konflikt ale může být pro fotografa výzvou, šancí zachytit na ulici něco, co je běžně skryté návštěvníkovým očím. Člověka nikoli hrajícího nějakou roli, ale takového, jaký vnímá sám sebe, při pocitu samoty.
Snímek Hide and seek zachycuje muže a snad jeho dceru, kteří se pohybují v Galle. Jsou zde sami pro sebe, nedruží se, prožívají tiše své utrpení, osamění, starosti. Nechtějí být viděni, ale neprotestují. Marcel Koláček je zachycuje autenticky, syrově, bez příkras.
Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovolím si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Mikes70 nabízí počítačově zajímavě upravený detail listu s názvem na hladině. Ukazuje, že u řady snímků je postprodukce stejně důležitá, jako samotný materiál, ze kterého pak autor vychází.
na hladině, foto: Mikes70
Gore008 prezentuje pěknou kompoziční fotografii – dítě uprostřed radosti jakoby „nakopnulo“ ptáka, kterému upadne pár pírek a vzletí do oblak. Co na tom, že to vše bylo možná trochu jinak. Fotografie se jmenuje ., snad podle tečky na chodidle mladého člověka.
Fotografie Věrný společník... se věnuje typickému námětu vnímání stínu a objektu, který jej vrhá. Zde je nabídnuta tato vzájemná komunikace na motivu naježeného psa. Autorem je mishy-brody.
Věrný společník, foto: mishy-brody
Na závěr ještě jeden hravý snímek, který se vrací k prvním počítačovým hrám a videohrám. Pokazený Lemming od humusáka zaujme nejen vtipem a zpracováním, ale také dobrým technickým provedením a určitým tvůrčím nadhledem. Jen připomínám, že jde o širší, vizuálně i tematicky propojený celek autora, který se zde postupně objevuje na DIGIareně.
pokazený Lemming, foto: humusak