DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Hide and seek aneb o samotě a prostoru

O samotě ve městě, veřejném prostoru a samotě v davu. Vztah k veřejnému prostoru na vesnici a ve městě, je jedním ze zásadních rozlišovacích znaků obou forem společenského soužití.

V případě venkova je veřejný prostor primárně konstituován jaké místo sdílené sousedy, lidmi, kteří žijí v jeho těsném okolí, společně se o něj starají, setkávají se v něm. Lidé si nemohou volit oblíbený veřejný prostor, žijí v tom, který je ve vztahu k jejich obydlí.

Ve městě lze hovořit o dvou odlišných formách veřejného prostoru. První je spojený s politickými diskusemi v parcích, piknicích, koncertech a živých hovorech na lavičkách či zahrádkách restaurací. Jsou to místa, která člověk vyhledává cíleně a záměrně, chce zakusit nějaký sociální prožitek, a proto sem vyráží. Urbanistická koncepce i politika města by pak měla směřovat k tomu, aby tato forma veřejného prostoru byla co nejvíce podporována. Většina lidí má ve městech malé byty a je zvyklá část svého života prožívat právě v této formě veřejného prostoru.

Jde ze však ještě jeden rozměr městského veřejného prostoru, totiž ulice. Často místo, které je má transportní roli, umožňující se přesunout odněkud někam. V této formě je přitom důležité to, že lidé nejsou typicky rádi, když je někdo vidí. Snaha instalovat kamery a vše hlídat naráží na rozměr anonymity ve městě, ze které se necháme rádi vytrhnout, když narazíme na svého přítele, ale jinak by se měšťanům do této situace neměl plést.

Klepněte pro větší obrázek
Hide and seek, foto: MarcelKolacek

Jakkoli se mohou oba koncepty veřejného prostoru protínat a proplétat, z hlediska pobytu jednotlivce ve městě jsou oddělené a často nese velice nelibě, pokud se mu do privátního vnímání veřejného prostor někdo vmísí a chce je učinit transparentním a sociálním, dochází k přirozenému konfliktu. Tento konflikt ale může být pro fotografa výzvou, šancí zachytit na ulici něco, co je běžně skryté návštěvníkovým očím. Člověka nikoli hrajícího nějakou roli, ale takového, jaký vnímá sám sebe, při pocitu samoty.

Snímek Hide and seek zachycuje muže a snad jeho dceru, kteří se pohybují v Galle. Jsou zde sami pro sebe, nedruží se, prožívají tiše své utrpení, osamění, starosti. Nechtějí být viděni, ale neprotestují. Marcel Koláček je zachycuje autenticky, syrově, bez příkras.

Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovolím si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Mikes70 nabízí počítačově zajímavě upravený detail listu s názvem na hladině. Ukazuje, že u řady snímků je postprodukce stejně důležitá, jako samotný materiál, ze kterého pak autor vychází.

Klepněte pro větší obrázek
na hladině, foto: Mikes70

Gore008 prezentuje pěknou kompoziční fotografii – dítě uprostřed radosti jakoby „nakopnulo“ ptáka, kterému upadne pár pírek a vzletí do oblak. Co na tom, že to vše bylo možná trochu jinak. Fotografie se jmenuje ., snad podle tečky na chodidle mladého člověka.

Klepněte pro větší obrázek
., foto: gore008

Fotografie Věrný společník... se věnuje typickému námětu vnímání stínu a objektu, který jej vrhá. Zde je nabídnuta tato vzájemná komunikace na motivu naježeného psa. Autorem je mishy-brody.

Klepněte pro větší obrázek
Věrný společník, foto: mishy-brody

Na závěr ještě jeden hravý snímek, který se vrací k prvním počítačovým hrám a videohrám. Pokazený Lemming od humusáka zaujme nejen vtipem a zpracováním, ale také dobrým technickým provedením a určitým tvůrčím nadhledem. Jen připomínám, že jde o širší, vizuálně i tematicky propojený celek autora, který se zde postupně objevuje na DIGIareně.

Klepněte pro větší obrázek
pokazený Lemming, foto: humusak
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Být profesionálním fotografem či filmařem může někdy vyžadovat odvahu hodnou výkonu adrenalinových sportů. Zvlášť, když máte zdokumentovat jedny z posledních sběračů medu nepálských včel

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.