DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: hlavně nenápadně

Když jsem přemýšlel nad asociacemi, které fotografie týdne vyvolává, objevil jsem řadu zajímavých rovin a významů, kterým by bylo možné se věnovat.

Ve chvíli, kdy mě napadl Edgar Allan Poe a jeho slavná povídka Černý kocour, bylo jasné, k čemu se snímek nutně vztahuje. Svým zpracováním, barvami, dynamikou – jakoby šlo o ilustraci k tomuto literárnímu dílu.

Je zajímavé, že černý kocour je obvykle líčen v interpretačních textech jako nějaký démon, mocnost zla, čarodějnice nebo něco podobného. Po mém soudu jde ale o obraz naopak pozitivní. Muž, který má problémy s alkoholem i se sebou samým v jednom okamžiku ucítí záchvěv svého svědomí a potřebu lásky. A to je něco, co mu na první pohled působí slast a vnímá to, jako cosi nutného, ale současně je mu toto svědomí výčitkou, které se chce zbavit.

Muž se zbavuje svého domova, všech pocitů jistoty, struktury svého bytí, všech zažitých vzorců a má pocit, že se se svědomím dokázal vypořádat. Nyní je dokonale svobodný, není svazován žádnými příkazy či nařízeními. Ale záhy zjistí, že bez nich nemůže žít. A když své svědomí nakonec zavraždí se vším, co je mu drahé, zblázní se. A v tomto okamžiku absolutního zoufalství a beznaděje se svědomí, černé svědomí, v podobě kocoura zjevuje naposledy, když svým výkřikem zavolá ty, kdo mají donucovací pravomoci k mravnímu zákonu.

Klepněte pro větší obrázek
hlavně nenápadně, foto: jokr7

I sám popis snímku, hlavně nenápadně, jakoby ke svědomí či nějakém jinému vnitřnímu hlasu přímo vybízel. Svědomí má každý, proto může Kant mluvit o mravním zákonu a říci, že jeho existenci nemusí dokazovat, neboť je zřejmá. Přesto je často nenápadné, jako ona černá kočka. Dokud mu nedáme čas a neposloucháme jej, opatrně našlapuje po střeše domu a jen čas od času chce nakrmit a uklidnit. Když mu však dáme prostor a prostředí ticha, stane se s ním zásadní změna.

Přitom není možné říci, že svědomí druhého člověka je takové nebo makové. Nelze tvrdit, že se druhý prohřešuje proti svému svědomí, když překračuje nějaké objektivistické normy. Svědomí je dialogické, byť zvláštně, tak jako rozhovor mezi mužem z povídky a jeho kocourem se neodehrával v rovině mnoha slov, ale byl v podstatě neutuchající, nenápadnou, komunikací.

Gratuluji autorovi, kterým je jokr7 k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Kubislav5 zachycuje trojici mnichů ve vyobrazení Pochybnosti, kterým jako by chtěl ukázat, že i oni jsou lidmi z masa a kostí. Bytostmi pochybujícími, majícími obavu, strach. Ale právě v tom jsou lidští, proto má jejich život v řádu smysl a význam.

Klepněte pro větší obrázek
Pochybnosti, foto: Kubislav5

- A - narchi – od Baliana je hravou fotografií ukazující výsek reality, kterého bychom si možná běžně ani příliš nevšimli. A v něm je umístěný znak, který odkazuje ke skutečnosti kontextuálně zcela odlišné. Michel Foucault by z takového pojetí měl jistě radost.

Klepněte pro větší obrázek
 - A - narchi, foto: Balian

Snímek .. pravá . . ., kterou pořídil jarlelek ukazuje, že odhodlání a smysl pro hru může být pro život velice cenným zbožím. Překračování vlastních limitů a omezení, komfortních zón a bolesti, jen pro hru samotnou dokáží často jen děti. Bohužel.

Klepněte pro větší obrázek
..pravá. . . , foto: jarlelek

A na závěr ještě jeden reportážní snímek Před branami nebeského Jeruzaléma... od Ondrej.M.Havelka ukazuje tenkou hranici mezi zaměstnáním a povoláním a radost z toho, když se obě roviny mohou setkávat.

Klepněte pro větší obrázek
Před branami nebeského Jeruzaléma, foto: Ondrej.M.Havelka
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta pochází z roku 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta pochází z roku 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Jedna ze základních pouček eukleidovské geometrie říká, že dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Toto tvrzení může být překvapivé v několika ohledech. Pokud se na rovnoběžky díváme jinde než v nekonečnu, jsou od sebe stále stejně daleko.