DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: hlavně nenápadně

Když jsem přemýšlel nad asociacemi, které fotografie týdne vyvolává, objevil jsem řadu zajímavých rovin a významů, kterým by bylo možné se věnovat.

Ve chvíli, kdy mě napadl Edgar Allan Poe a jeho slavná povídka Černý kocour, bylo jasné, k čemu se snímek nutně vztahuje. Svým zpracováním, barvami, dynamikou – jakoby šlo o ilustraci k tomuto literárnímu dílu.

Je zajímavé, že černý kocour je obvykle líčen v interpretačních textech jako nějaký démon, mocnost zla, čarodějnice nebo něco podobného. Po mém soudu jde ale o obraz naopak pozitivní. Muž, který má problémy s alkoholem i se sebou samým v jednom okamžiku ucítí záchvěv svého svědomí a potřebu lásky. A to je něco, co mu na první pohled působí slast a vnímá to, jako cosi nutného, ale současně je mu toto svědomí výčitkou, které se chce zbavit.

Muž se zbavuje svého domova, všech pocitů jistoty, struktury svého bytí, všech zažitých vzorců a má pocit, že se se svědomím dokázal vypořádat. Nyní je dokonale svobodný, není svazován žádnými příkazy či nařízeními. Ale záhy zjistí, že bez nich nemůže žít. A když své svědomí nakonec zavraždí se vším, co je mu drahé, zblázní se. A v tomto okamžiku absolutního zoufalství a beznaděje se svědomí, černé svědomí, v podobě kocoura zjevuje naposledy, když svým výkřikem zavolá ty, kdo mají donucovací pravomoci k mravnímu zákonu.

Klepněte pro větší obrázek
hlavně nenápadně, foto: jokr7

I sám popis snímku, hlavně nenápadně, jakoby ke svědomí či nějakém jinému vnitřnímu hlasu přímo vybízel. Svědomí má každý, proto může Kant mluvit o mravním zákonu a říci, že jeho existenci nemusí dokazovat, neboť je zřejmá. Přesto je často nenápadné, jako ona černá kočka. Dokud mu nedáme čas a neposloucháme jej, opatrně našlapuje po střeše domu a jen čas od času chce nakrmit a uklidnit. Když mu však dáme prostor a prostředí ticha, stane se s ním zásadní změna.

Přitom není možné říci, že svědomí druhého člověka je takové nebo makové. Nelze tvrdit, že se druhý prohřešuje proti svému svědomí, když překračuje nějaké objektivistické normy. Svědomí je dialogické, byť zvláštně, tak jako rozhovor mezi mužem z povídky a jeho kocourem se neodehrával v rovině mnoha slov, ale byl v podstatě neutuchající, nenápadnou, komunikací.

Gratuluji autorovi, kterým je jokr7 k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Kubislav5 zachycuje trojici mnichů ve vyobrazení Pochybnosti, kterým jako by chtěl ukázat, že i oni jsou lidmi z masa a kostí. Bytostmi pochybujícími, majícími obavu, strach. Ale právě v tom jsou lidští, proto má jejich život v řádu smysl a význam.

Klepněte pro větší obrázek
Pochybnosti, foto: Kubislav5

- A - narchi – od Baliana je hravou fotografií ukazující výsek reality, kterého bychom si možná běžně ani příliš nevšimli. A v něm je umístěný znak, který odkazuje ke skutečnosti kontextuálně zcela odlišné. Michel Foucault by z takového pojetí měl jistě radost.

Klepněte pro větší obrázek
 - A - narchi, foto: Balian

Snímek .. pravá . . ., kterou pořídil jarlelek ukazuje, že odhodlání a smysl pro hru může být pro život velice cenným zbožím. Překračování vlastních limitů a omezení, komfortních zón a bolesti, jen pro hru samotnou dokáží často jen děti. Bohužel.

Klepněte pro větší obrázek
..pravá. . . , foto: jarlelek

A na závěr ještě jeden reportážní snímek Před branami nebeského Jeruzaléma... od Ondrej.M.Havelka ukazuje tenkou hranici mezi zaměstnáním a povoláním a radost z toho, když se obě roviny mohou setkávat.

Klepněte pro větší obrázek
Před branami nebeského Jeruzaléma, foto: Ondrej.M.Havelka
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.