Přestože už možná máte sněhu plné zuby, pojďte se s námi ještě jednou projít za humna, kde se rozloučíme s paní Zimou.
Vzpomínky na letošní „bílé šílenství“ jsou ještě čerstvé, takže věřím, že nebude potřeba mnoha slov k tomu, aby na nás fotka začala působit. Nicméně, zapomeňte prosím na všechny ty namrzlé chodníky, ťuknuté blatníky, zlomené nohy, zpožděné autobusy, ranní deprese, posmrkané kapesníky, večerní deprese nebo předražené pneuservisy. Každému, kdo na zimu vzpomíná v těchto nebo v ještě horších souvislostech (Vánoce?), bychom dnes rádi naordinovali speciální lékařskou kúru.
Sedněte do křesla, pohodlně natáhněte nohy, do hrknu nalijte ovocný čaj (jistěže jablko a skořice) a koukejte na tuto fotku. Jak dlouho? Dokud k vám zpátky nepřijde kouzlo zimy.
Horizont stínů; foto Peter Drančák
Věřím, že to byly maximálně tři sekundy, ne víc. Tak málo stačí a vy najednou slyšíte sami sebe, jak kráčíte po sněhové peřině a pod nohama vám to příjemně křupe. Jdete pomalu, slunce je nízko a stromy se za vámi předhánějí v hodu stínem do dálky a jako bláznivý malíř kreslí na louku ty nejroztodivnější ornamenty. A jediný mrak líně sleduje všechno to stínobití, aby se pak nad tím hemžením dole jen pousmál a pomalu odplul pryč. Nikdo nikam nespěchá a všechno je jak má být. A strom kýve větvemi na pozdrav a těší se na to, až mu zase zítra donesou nový sněhový kabát.
Peter Drančák, autor fotografie Horizont stínů, je fotograf, který umí výtečně komponovat. Je radostí, ponořit se do jeho kompozic krajiny, které jsou příjemně jednoduché a právě proto tak dokonalé. Je to jako s minimem nástrojů zahrát operu. Nic nepřebývá, všechno je na svém místě. I v jeho dalších fotkách – minimalistických krajinách s vodním motivem - vidím více obrazy než fotografie. Další částí autorovy tvorby prezentované v galerii DIGIareny jsou vodní abstrakce, ve kterých jakoby autor sám negoval náladu svých černobílých fotek a naopak nám ukazuje barevné mozaiky plné radosti.
Ano, někteří mohou namítnout, že podobě komponovaných fotografií krajin je mnoho a motiv stromu v krajině je okoukaný. Možná je, možná není. Určitě ale ne každá fotografie je tak vydařená, jako tato. Jediná vada na kráse této fotky je skutečnost, že fotka je až příliš „dušena zmenšením“ a ve spodní části proto jsou vidět nepříjemné artefakty komprese jpeg. Věřím však, že v plném formátu na stěně je všechno v pořádku.
Děkuji ještě jednou autorovi Petrovi Drančákovi za jeho milou tečku za letošní zimou a nám ostatním přeji, abychom podobných fotek nacházeli v galerii co nejvíce.