DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: hvězdárna Ondřejov III.

Pohled na prostředí nejvýznamnějšího astronomického pracoviště u nás očima zainteresovaného pozorovatele. Exkurze do míst, kde se ze Země díváme do dalekého vesmíru. Užívaje si svoji výjimečnost v nicotnosti.

Roku 1898 nechal mecenáš vědy a soukromý astronom Josef Jan Frič vybudovat observatoř, na které se architektonicky podílel především secesní architekt Josef Fanta. Později celý komplex připadl Karlově univerzitě, pro kterou šlo o klíčové pracoviště. 

V Praze se v roce 1928 již téměř pozorovat nedalo pro světelný smog. Ondřejov, malá obec nedaleko Prahy byla v tomto ohledu ideální volbou. Bylo do ní dobré dopravní spojení, krásná příroda a především zde byla tma a ideální zázemí jak samotné observatoře, tak také nedaleké vesnice.

Kombinace secesních staveb a vzácných dřevin vytváří v podstatě v jakémkoli ročním období atmosféru ojedinělého klidu a krásy. V historickém kontextu pak ke stěhování pozorování z Prahy na venkov dochází v podobné době, kdy se týká také dalších velkých měst. Dnes jde o jedno z mála pracovišť, kde se nemusí dělat u nás jen teoretická astrofyzika, ale lze zde něco také pozorovat.

Astronomická pozorování byla vždy oblastí vědy, která byla zajímavá pro širší veřejnost. Zatímco v antice šlo primárně o určování času a data – tedy o údaje mající jasné ekonomické konotace, stále více se v této části fyziky odrážely romantické představy o nazírání do oken vesmíru, čemuž dopomohla jak krása noční oblohy, tak popularizační schopnosti astronomů.

Klepněte pro větší obrázek
...hvězdárna Ondřejov III..., foto: dusan124

Fotografie ...hvězdárna Ondřejov III... jejímž autorem je Dušan124 zachycuje toto pracoviště očima člověka zevnitř. Dává pohlédnout – i díky nezvyklému vyvážení barev – do specifického světa hvězd, planetek a mlhovin. Světa, kde si člověk na jednu stranu uvědomuje malost a nicotnost Země, na které není nic tak výjimečného, ale jedním dechem tuší, že jde zřejmě o jedinou planetu ve velké části vesmíru, kde se někdo na hvězdy dívá.

Gratuluji autorovi k podařenému snímku ze zasněžené hvězdárny a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne, které stojí za pozornost.

Jokr7 nabízí zajímavý pohled na atmosféru večerní kavárny, na pocit, kdy je člověk sám uprostřed výru města, kde se cítí být osamocen, i když je obklopen lidmi. Fotografie see you later je zhmotněním těchto emocí.

Klepněte pro větší obrázek
see you later, foto: jokr7

Snímek Cesta z vězení naší vlastní mysli, který pořídla Ivanna, jakoby tematicky navazoval na úspěšnou výstavu v MG Obrazy mysli / Mysl v obrazech z roku 2011. Dívá se na fenomén zachycení lidského myšlení a pocitů v určité výtvarné podobě. V tomto případě kombinuje postavu s červeným deštníkem a hyperbolickou malbu na pozadí.

Klepněte pro větší obrázek
Cesta z vězení naší vlastní mysli, foto: Ivanna

Jindra H nabízí spíše odpočinkový kolážový abstraktní snímek s názvem ta příroda, ve kterém na sebe vrství různé objekty – od listů a trávy, až po suché větvičky, což doplňuje intenzivní prací se světlem.

Klepněte pro větší obrázek
ta příroda, foto: Jindra H

Nočníková seance je snímek Šebina, zachycující radostný svět dítěte, které pozoruje svět za prosklenými dveřmi. Svět kočky, bot i přezůvek a nikdy nekončící fantazie.

Klepněte pro větší obrázek
Nočníková seance, foto: šebin
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát