DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: I know a secret.. – o dvojím tajemství

Kdo nebo co je člověk? Tato otázka nepochybně vzrušuje stejně antropologa, jako filosofa, sociologa, psychologa či biologa. A nepochybně také stojí ve středu zájmu mnoha umělců.

Ukazuje se, že nabídnout nějakou jednoduchou reduktivní definici není možné. Fyzikálně by se například nabízela možnost do krematoria naistalovat spektrometr a měřit spektra jednotlivých spalovaných nebožtíků. Ale bude výsledek to, co popíše skutečně celého člověka? Zřejmě nikoli.

Martin Buber nabízí zajímavé dělaní lidské propozice ke světu. Vše, co poznáváme, vztahujeme k sobě, mimo sebe samotné nic poznat nemůžeme. Existují přitom dvě propozice poznání. Já-Ono je vztahem objektivního popisu světa. Díváme se na věci kolem nás, jako na soubory poznatelných prvků, které nám mohou být k něčemu užitečné. V Já-Ono propozici je tajemství něčím sice přítomným, ale principiálně provizorním, nepříliš chtěným.

Jiným propozičním vztahem je Já-Ty, který je možné mít pouze k druhé osobě. Poznání je zde vztahem, vstupem do tajemství nepopsatelného atributy. Více mlčením než výpovědí, rizikovým podnikem, touhou po čistotě. Buber je v tomto ohledu velice střízlivý, když upozorňuje, že na lidi se většinou díváme jako na Já-Ono. Já-Ty je spíše chvilkovým zábleskem, odleskem plnosti autentického bytí, než trvalým stavem neměnnosti.

Tajemství osoby je přitom možné vnímat v několika rovinách. Tou první je tajemství naší vlastní osobní existence. Orwellovské romány, dokumentují, kam může zajít snaha o to, aby člověk neměl nic, co by se dalo za tajemství jeho vlastní osoby považovat. Jakékoli vnitřní pochody, prožitky, soukromí či intimita se stávají veřejnou záležitostí. Takové bytí ale nemůže být svobodné, je tyranií. Znát vlastní tajemství, vnímat jej a prožívat je důležitým prvkem zdravého, reflektujícího, svobodného člověka.

Klepněte pro větší obrázek
I know a secret.., foto: jozef67

Je zde ale také tajemství, které je spojené s druhým. Tajemství svěřené nebo odhalené. Takové, které vyžaduje důvěru, intimitu vztahu, vzájemné naslouchání a nesouzení, přijetí nám nesourodé zkušenosti. Jestliže první rovina znalosti tajemství zajišťovala osobní integritu a existenci, tak tato druhá je spojená s existencí vztahu.

A právě tyto dvě oblasti tajemství a jeho vnímání zachycuje snímek I know a secret.., který jakoby chtěl říci, že do tajemství se lze nořit nejlépe se zavřenýma očima. Ovšem bedlivě naslouchající každému zvuku. Autorem zajímavého barevného snímku je jozef67.

Gratuluji autorovi a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších snímků uplynulého týdne.

Hradisko na Spiši, jehož autorem je Peter Olekšák je zajímavým spojením sociální a dokumentační fotografie, která k zachycení a reflexi agrárního života připojuje ještě silný estetický, krajinářský koncept.

Klepněte pro větší obrázek
Hradisko na Spiši, foto: Peter Olekšák

Balian jakoby se vracel k tématu svobody a tajemství. Snímek (-:-) se snaží najít hravost a vtip tam, kde příběhy vypráví ostnaté dráty. V tomto ohledu jde za základní rovinu většiny interpretací a příběhů, je niterný, dřeňovitě syrový.

Klepněte pro větší obrázek
(-:), foto: Balian

Jarda L zachycuje dvojici kosů. Hraje si s výrazem, kompozicí, nabízí dobré technické zpracování. Název je přitom typicky otevřený …..

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: Jarda.L

Na závěr No21 sází na aktuálnost. Ukazuje, že fotografie může často o skutečnosti vypovídat lépe, když nezachytí materiální zkušenost, ale dotkne se emocí, prožitku, něčeho, co je divákovi blízké, s čím má zkušenost a může se na jejím základě s autorem fotografie myšlenkově proplést. Takové je Procitnutí po mrazivé noci....

Klepněte pro větší obrázek
Procitnutí po mrazivé noci, foto: No21
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.