DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: IIII

Domov je místem, kde člověk nemusí hrát žádnou roli a je prostě sám sebou. V Delfské věštírně návštěvníky vítal nápis „Poznej sám sebe.“ Víme, kdo jsme a kam směřujeme?

Člověk hraje určitou roli téměř pořád – je zodpovědným kantorem před studenty, intelektuálem během setkání s přáteli na autorském čtení v literární kavárně nebo filosofem píšícím článek do recenzovaného časopisu. Neustále na sebe musí dávat určité masky, které jej zasazují do určitého sociálního kontextu. Stále více můžeme vidět, že vznikají standardy, které musí člověk v určité profesi splňovat, jako by bylo možné život nějakým přesným způsobem definovat, zařadit do přihrádky.

Vzniká tak situace, kterou zná téměř každý – v práci, ve společnosti a často i mezi přáteli nemůžeme žít tak, jak bychom chtěli, ale podvolujeme se určitému řádu. Často se tak za kulturností skrývá vyprázdněná okázalost a povrchnost, za intelektualismem chytráctví atp. Člověk je tak na jedné straně propuštěncem přírody, ale současně zajatcem kulturního a sociálního prostředí. Domov byl dlouho místem, kde nebylo nutné hrát žádnou roli, a každý mohl být tím čím je. A možná i tento rozměr místa naprosté intimity se začíná vytrácet. V časopisech a novinách můžeme číst o tom, co vše by měl splňovat ideální muž či manžel, žena, manželka nebo milenka. Přestáváme tak žít a pokračujeme ve svých rolích. Jen kulturnost přeměníme za mužnost.

Na kulturnosti ani mužnosti samotné není pochopitelně nic špatného, pokud jde o autentické projevy bytí, a ne jen o strojené divadelní cvičení. Známý nápis z Delfské věštírny „Poznej sebe sama“ dostává dnes zcela mimořádný význam. Řada lidí neví, kým je, ani kam směřuje. Žije v zajetí hraní rolí na dokonalého člověka, aniž by znala celý scénář – je zde jen stylizovaná role, bloudící po jevišti. Člověk dokonale žijící to jaký je, ale neznající, kým je.

Klepněte pro větší obrázek 
IIII (foto: Werdza)

Fotografie s názvem IIII tuto bezradnost dnešního člověka, který nemůže často najít žádný opěrný bod svého bytí zachycuje – prázdné symboly, maska a pohled bez cíle.

Klepněte pro větší obrázek 
O ztracené cestě (foto: Mikoudelka)

Často máme pocit, že jsme ztraceni a že není jasné, jakým směrem bychom se měli vydat, abychom dospěli k cíli. Snad právě takovou situaci zachytil na snímku O ztracené cestě Mikoudelka.

Klepněte pro větší obrázek 
Rekreace jedné generace (foto: Ivanaga)

Známé české úsloví, že práce šlechtí, je podloženo běžnou lidskou zkušeností. Práce je něčím, co k bytí a rozvoji člověka neodmyslitelně patří. Pomáhá mu utvářet nejen jeho osobnost, ale také ji rozvíjí, aby mohla růst rovnoměrným a vyrovnaným způsobem. Jistě nemusí jít vždy o práci placenou – hodnotu práce neurčuje výše finanční odměny. I to se zrcadlí na fotografii Rekreace jiné generace od Ivanaga.

Klepněte pro větší obrázek 
Apoštolové (foto: Azhar

Na toto téma zcela přirozeným způsobem navazuje Azhar se snímkem Apoštolové, který zachycuje orloj v moderním podání.

Klepněte pro větší obrázek 
Katedrála nanebevzetí Panny Marie (foto: Cozdest)

K focení architektury je možné přistupovat velice různě. Často se můžeme setkat s konvenčními postupy, které vedou k obvyklým výsledkům. Odvážná řešení mohou dopadnout různě. Často na pomezí kýče a kreativity. Snímek Katedrála nanebevzetí Panny Marie se právě na této hranici snaží balancovat. Autorem je Cozdest.

Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

Všechny fotky jsou dost dobré, hlavně ta prv… Lmaron 25. 1. 2012, 09:10
Pekný výber, všetky sa mi veľmi páčia. A ďak… werdza 19. 1. 2012, 16:01
Tak ta katedrála je naprosto fantastická! :-… Vestor 19. 1. 2012, 14:29

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.