DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: IIII

Domov je místem, kde člověk nemusí hrát žádnou roli a je prostě sám sebou. V Delfské věštírně návštěvníky vítal nápis „Poznej sám sebe.“ Víme, kdo jsme a kam směřujeme?

Člověk hraje určitou roli téměř pořád – je zodpovědným kantorem před studenty, intelektuálem během setkání s přáteli na autorském čtení v literární kavárně nebo filosofem píšícím článek do recenzovaného časopisu. Neustále na sebe musí dávat určité masky, které jej zasazují do určitého sociálního kontextu. Stále více můžeme vidět, že vznikají standardy, které musí člověk v určité profesi splňovat, jako by bylo možné život nějakým přesným způsobem definovat, zařadit do přihrádky.

Vzniká tak situace, kterou zná téměř každý – v práci, ve společnosti a často i mezi přáteli nemůžeme žít tak, jak bychom chtěli, ale podvolujeme se určitému řádu. Často se tak za kulturností skrývá vyprázdněná okázalost a povrchnost, za intelektualismem chytráctví atp. Člověk je tak na jedné straně propuštěncem přírody, ale současně zajatcem kulturního a sociálního prostředí. Domov byl dlouho místem, kde nebylo nutné hrát žádnou roli, a každý mohl být tím čím je. A možná i tento rozměr místa naprosté intimity se začíná vytrácet. V časopisech a novinách můžeme číst o tom, co vše by měl splňovat ideální muž či manžel, žena, manželka nebo milenka. Přestáváme tak žít a pokračujeme ve svých rolích. Jen kulturnost přeměníme za mužnost.

Na kulturnosti ani mužnosti samotné není pochopitelně nic špatného, pokud jde o autentické projevy bytí, a ne jen o strojené divadelní cvičení. Známý nápis z Delfské věštírny „Poznej sebe sama“ dostává dnes zcela mimořádný význam. Řada lidí neví, kým je, ani kam směřuje. Žije v zajetí hraní rolí na dokonalého člověka, aniž by znala celý scénář – je zde jen stylizovaná role, bloudící po jevišti. Člověk dokonale žijící to jaký je, ale neznající, kým je.

Klepněte pro větší obrázek 
IIII (foto: Werdza)

Fotografie s názvem IIII tuto bezradnost dnešního člověka, který nemůže často najít žádný opěrný bod svého bytí zachycuje – prázdné symboly, maska a pohled bez cíle.

Klepněte pro větší obrázek 
O ztracené cestě (foto: Mikoudelka)

Často máme pocit, že jsme ztraceni a že není jasné, jakým směrem bychom se měli vydat, abychom dospěli k cíli. Snad právě takovou situaci zachytil na snímku O ztracené cestě Mikoudelka.

Klepněte pro větší obrázek 
Rekreace jedné generace (foto: Ivanaga)

Známé české úsloví, že práce šlechtí, je podloženo běžnou lidskou zkušeností. Práce je něčím, co k bytí a rozvoji člověka neodmyslitelně patří. Pomáhá mu utvářet nejen jeho osobnost, ale také ji rozvíjí, aby mohla růst rovnoměrným a vyrovnaným způsobem. Jistě nemusí jít vždy o práci placenou – hodnotu práce neurčuje výše finanční odměny. I to se zrcadlí na fotografii Rekreace jiné generace od Ivanaga.

Klepněte pro větší obrázek 
Apoštolové (foto: Azhar

Na toto téma zcela přirozeným způsobem navazuje Azhar se snímkem Apoštolové, který zachycuje orloj v moderním podání.

Klepněte pro větší obrázek 
Katedrála nanebevzetí Panny Marie (foto: Cozdest)

K focení architektury je možné přistupovat velice různě. Často se můžeme setkat s konvenčními postupy, které vedou k obvyklým výsledkům. Odvážná řešení mohou dopadnout různě. Často na pomezí kýče a kreativity. Snímek Katedrála nanebevzetí Panny Marie se právě na této hranici snaží balancovat. Autorem je Cozdest.

Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

Všechny fotky jsou dost dobré, hlavně ta prv… Lmaron 25. 1. 2012, 09:10
Pekný výber, všetky sa mi veľmi páčia. A ďak… werdza 19. 1. 2012, 16:01
Tak ta katedrála je naprosto fantastická! :-… Vestor 19. 1. 2012, 14:29

Další podobné články

Fotografie týdne: lustrování

Fotografie týdne: lustrování

Člověk je nesporně bytostí časovou – každá buňka v našem těle má svůj čas, který vydrží, naše myšlení je nekonečně spojené s časovostí bytí. Přemýšlíme, co stihneme, co po nás zůstane, toužíme po nesmrtelností, kterou rozličným způsobem naplňujeme.

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Historicismus, respektive snaha přenášet historické struktury, kulisy a reálie do doby, do které nepatří, může nabývat různých podob a mít různé kořeny, mezi kterými je třeba rozlišovat.

Fotografie týdne: Slnečné a tienisté

Fotografie týdne: Slnečné a tienisté

Jednou ze základních myšlenek buddhismu, který je pro současný západní kulturní okruh stále přitažlivější je nehodnocení. To neznamená utonutí v bezbřehém relativismu (který je v mnoha ohledech obtížně konzistentně udržitelný), ale do jisté míry ztrátu zájmu o okolí.

Fotografie týdne: hráči – proč je hra pro člověka důležitá

Fotografie týdne: hráči – proč je hra pro člověka důležitá

Pokud bychom hledali v humanitních a společenských vědách nějaké téma, které by bylo možné považovat za módní až téměř vyčerpané, nabízela by se analýza fenoménu hry.

Fotografie týdne: mety – o kvantifikaci sebe sama

Fotografie týdne: mety – o kvantifikaci sebe sama

Přibližně před deseti lety se objevil fenomén označovaný jako quantified self, se kterým je spojená myšlenka, že je důležité hledat v životě veličiny či činnosti, jež je možné měřit a analyzovat.

Fotografie týdne: Zimní kontrasty aneb má krása logiku?

Fotografie týdne: Zimní kontrasty aneb má krása logiku?

Co je to informace? O definici tohoto pojmu se vedou spory a v současnosti existují stovky různých definici. Včetně přístupu, že pokud je nějaký pojem takto vágní a nejednoznačný, nemá vůbec smysl o něm uvažovat.

Fotografie týdne: Pod dohledem – o uvědomění si nejen sebe

Fotografie týdne: Pod dohledem – o uvědomění si nejen sebe

Vědomí, že se na nás někdo dívá, že na nás myslí, že jsme pod dohledem, může mít dva zcela opačné efekty. Který z nich se přitom uplatní, záleží vždy na celé dvojici dohledového vztahu – na tom, kdo dohlíží a kdo je pod dohledem.

Fotografie týdne: Za – symbolické nahlížení světa

Fotografie týdne: Za – symbolické nahlížení světa

Kvalitativní metodologie ve společenských vědách se od druhé poloviny minulého století soustředí intenzivně nikoli na hledání zjevné skutečnosti, tedy na deskripci a analýzu toho, co je vidět a slyšet.