DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: IIII

Domov je místem, kde člověk nemusí hrát žádnou roli a je prostě sám sebou. V Delfské věštírně návštěvníky vítal nápis „Poznej sám sebe.“ Víme, kdo jsme a kam směřujeme?

Člověk hraje určitou roli téměř pořád – je zodpovědným kantorem před studenty, intelektuálem během setkání s přáteli na autorském čtení v literární kavárně nebo filosofem píšícím článek do recenzovaného časopisu. Neustále na sebe musí dávat určité masky, které jej zasazují do určitého sociálního kontextu. Stále více můžeme vidět, že vznikají standardy, které musí člověk v určité profesi splňovat, jako by bylo možné život nějakým přesným způsobem definovat, zařadit do přihrádky.

Vzniká tak situace, kterou zná téměř každý – v práci, ve společnosti a často i mezi přáteli nemůžeme žít tak, jak bychom chtěli, ale podvolujeme se určitému řádu. Často se tak za kulturností skrývá vyprázdněná okázalost a povrchnost, za intelektualismem chytráctví atp. Člověk je tak na jedné straně propuštěncem přírody, ale současně zajatcem kulturního a sociálního prostředí. Domov byl dlouho místem, kde nebylo nutné hrát žádnou roli, a každý mohl být tím čím je. A možná i tento rozměr místa naprosté intimity se začíná vytrácet. V časopisech a novinách můžeme číst o tom, co vše by měl splňovat ideální muž či manžel, žena, manželka nebo milenka. Přestáváme tak žít a pokračujeme ve svých rolích. Jen kulturnost přeměníme za mužnost.

Na kulturnosti ani mužnosti samotné není pochopitelně nic špatného, pokud jde o autentické projevy bytí, a ne jen o strojené divadelní cvičení. Známý nápis z Delfské věštírny „Poznej sebe sama“ dostává dnes zcela mimořádný význam. Řada lidí neví, kým je, ani kam směřuje. Žije v zajetí hraní rolí na dokonalého člověka, aniž by znala celý scénář – je zde jen stylizovaná role, bloudící po jevišti. Člověk dokonale žijící to jaký je, ale neznající, kým je.

Klepněte pro větší obrázek 
IIII (foto: Werdza)

Fotografie s názvem IIII tuto bezradnost dnešního člověka, který nemůže často najít žádný opěrný bod svého bytí zachycuje – prázdné symboly, maska a pohled bez cíle.

Klepněte pro větší obrázek 
O ztracené cestě (foto: Mikoudelka)

Často máme pocit, že jsme ztraceni a že není jasné, jakým směrem bychom se měli vydat, abychom dospěli k cíli. Snad právě takovou situaci zachytil na snímku O ztracené cestě Mikoudelka.

Klepněte pro větší obrázek 
Rekreace jedné generace (foto: Ivanaga)

Známé české úsloví, že práce šlechtí, je podloženo běžnou lidskou zkušeností. Práce je něčím, co k bytí a rozvoji člověka neodmyslitelně patří. Pomáhá mu utvářet nejen jeho osobnost, ale také ji rozvíjí, aby mohla růst rovnoměrným a vyrovnaným způsobem. Jistě nemusí jít vždy o práci placenou – hodnotu práce neurčuje výše finanční odměny. I to se zrcadlí na fotografii Rekreace jiné generace od Ivanaga.

Klepněte pro větší obrázek 
Apoštolové (foto: Azhar

Na toto téma zcela přirozeným způsobem navazuje Azhar se snímkem Apoštolové, který zachycuje orloj v moderním podání.

Klepněte pro větší obrázek 
Katedrála nanebevzetí Panny Marie (foto: Cozdest)

K focení architektury je možné přistupovat velice různě. Často se můžeme setkat s konvenčními postupy, které vedou k obvyklým výsledkům. Odvážná řešení mohou dopadnout různě. Často na pomezí kýče a kreativity. Snímek Katedrála nanebevzetí Panny Marie se právě na této hranici snaží balancovat. Autorem je Cozdest.

Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

Všechny fotky jsou dost dobré, hlavně ta prv… Lmaron 25. 1. 2012, 09:10
Pekný výber, všetky sa mi veľmi páčia. A ďak… werdza 19. 1. 2012, 16:01
Tak ta katedrála je naprosto fantastická! :-… Vestor 19. 1. 2012, 14:29

Další podobné články

Fotografie týdne: Počula si ...

Fotografie týdne: Počula si ...

Podle Hanse Urs von Balthasara znamená slovo komunita etymologicky spojení dvou slov dohromady či spolu a zeď. Zeď, je to, co odděluje členy komunity od těch ostatních. Je to prostor bezpečí za hradbami, který vyžaduje jistou loajalitu, společný jazyk, hodnoty, či blízkost.

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.

Fotografie týdne: o vertikále a horizontále

Fotografie týdne: o vertikále a horizontále

Když procházíme českými městy, nelze si nevšimnout zásadního zlomu, kterými prošla nejen v době průmyslové revoluce, ale také v první třetině dvacátého století. Nejde v ní jen o růst do šířky, ale také o asanace měst.

Fotografie týdne: Dalího Podzim

Fotografie týdne: Dalího Podzim

Snění bylo vždy tématem hovoru, náboženských zkušeností, ale postupně také zájmem psychologů. A přesto se stalo v prvé řadě nevyčerpatelnou studnicí umění. Náboženské rysy spánku jsou všeobecně známé a můžeme si dovolit zkratku, že jde o jistý význačný prvek téměř všech náboženství.

Fotografie týdne: tlaky aneb o změnách kolem nás

Fotografie týdne: tlaky aneb o změnách kolem nás

Švýcarský filosof a psycholog Jean Piaget přišel s – na svoji dobu poměrně převratnou – myšlenkou, že člověk poznává a interaguje se světem nikoli pouze povrchově a nedůležitě, ale nesmírně významně i hluboce.

Fotografie týdne: Frankfurt am Main

Fotografie týdne: Frankfurt am Main

Známý příběh o babylonské věži, který pochází z Bible, se stal v průběhu dějin námětem řady uměleckých zpracování, z nich nelze nezmínit například to Pietra Brueghela z roku 1563. Stavba je na jedné straně obrazem systematické a hluboké lidské spolupráce.