DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: J aneb proč zvířata nemluví.

Cesta od obrazu k symbolu, problém poznání a porozumění obsahu. Různé způsoby sdělení a předávání informací. To vše lze vyčíst z dnešní fotografie týdne, kde i kočka promluvila svým jazykem.

Pokud se podíváme na dějiny vývoje písma, jako určitého komunikačního nástroje, lze poměrně snadno vysledovat jednoduchý evoluční řetězec – od nástěnných kreseb, kde každý kus představoval unikátní sdělení, přes obrázkové písmo, symboly zastupující slova, slabiky až po systém kde každému symbolu odpovídá jedno písmeno.

Takové rozdělení je na první pohled jednoduché a logické, ale skrývá určité problémy. Tím prvním je, že předpokládá, že všichni mluví stejným jazykem. Například v Číně je tak velká jazyková různost, že jiné písmo než odpovídající jedním symbolem celému slovu (tedy písmo logografické) by neumožnilo efektivní komunikaci. Všichni zde mohou psát jedním písmem a přitom jej číst zcela jinak. Obraz zastupující slovo je tak jeden z důležitých prvků, které tento stát drží pohromadě.

Z reálného objektu totiž nelze abstrakcí separovat jednotlivá písmena. Kočka je kočkou více tím, že má čtyři nohy a ocas (pokud opomeneme další znaky), nikoli tím, že její první písmeno je k a druhé o. Ostatně ona o tom ani neví a každý jazyk to může mít trochu jinak.

Přechod od slov k písmenům je mimořádně intelektuálně náročný počin, neboť se odpoutává právě od zmíněné znakové podobnosti a pracuje již s entitami zcela abstraktními. Ostatně takový elektron nikdo nikdy neviděl, ale pojmenovat jej lze a dokonce s ním můžeme budovat vědecké teorie a běžně počítat, aniž bychom měli sebemenší tušení, jak to vypadá nebo co to je.

Klepněte pro větší obrázek
J, foto: Lukáš Pecháček

A právě tuto činnost provozuje kočka na snímku J. Sedí na okně, skrytá přímé smyslové skutečnosti, jako by chtěla říci, že je třeba ji vyjádřit písmeny a ne obrazem. A ze svého ocasu vytváří písmeno J, jako symbol, který je natolik nespojený s realitou, že neodkazuje k ničemu jinému, než k sobě samému. A kočka, která nemá lidský jazyk, mu pochopitelně nerozumí. Snímek je tak ilustrací cesty k dokonalému osvobození znaku a významu či jeho předlohy.

Gratuluji autorovi, kterým je Lukáš Pecháček, k podařenému vtipnému snímku kočky, schované za závěsem a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Pro milovníky technicky dokonalých studií pohybu a zvířat vůbec je určený snímek Po koupeli, který zachycuje protahující se labuť. Autorem snímku je Dolittle.

Klepněte pro větší obrázek
Po koupeli, foto: Dolittle

Mikes70 zve diváka do světa o dva až tři řády menšího, než v jakém jsme zvyklí se pohybovat. Můžeme si tak při pohledu na snímek Jeho svět II vzpomenout na zajímavé příběhy pana Tompkinse a jeho zážitky z říše mikroskopických rozměrů. Zde navíc doplněné modrým nádech pro silnější atmosféru.

Klepněte pro větší obrázek
Jeho svět II, foto: Mikes70

Subal nabízí letní pohled do pole plného makovic, modré oblohy a tichého větru, který šeptá okvětním lístkům romantickou báseň,… Fotografie čtvercového formátu nese název Příběh makového pole.

Klepněte pro větší obrázek
Příběh makového pole, foto: subal

Na závěr ještě jedna barevná kompozice těsně po západu slunce. Nese název Večerní přístav v Alanyi... a jejím autorem je Vlastimil Pibil.

Klepněte pro větší obrázek
Večerní přístav v Alanyi..., foto: Vlastimil Pibil
Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Re: Pekná analýza, ja gratulujem autorovi čl… Květoslav 5. 8. 2015, 00:15
Pekná analýza, ja gratulujem autorovi článku… Milan 4. 8. 2015, 14:58

Další podobné články

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.