Reportážní fotografie často zachycují jen fakta, skutečnost bez emocí a kontextu. Dnešní fotografie naopak ukazuje nejen skutečnost, ale také pocity, atmosféru a život hornického města Jáchymova.
Asi jen málo kdo dokáže říci, že by v něm město Jáchymov nevyvolávalo nějaké emoce. Tento unikátní urbanistický celek prošel významným rozvojem v šestnáctém století.
První zmínky jsou už z roku 1510, ale vzápětí se zde rozvíjí těžba stříbra a začíná masivní výstavba.
Jádro města se tak formuje mezi lety 1520 až 1600. Intenzivní těžba stříbra měla za následek masivní urbanistický rozvoj, takže právě z tohoto období pochází velká část staré zástavby. Po vyčerpání zásob bylo ale město v úpadku až do rozvoje lázní a následného objevu uranových rud. A právě tím vstupuje město do dějin a to hned ve dvojím významu. Těžba uranu v jeho okolí měla zásadní význam pro rozvoj moderní fyziky, energetiky a ostatně celé naší společnosti. Ale také posloužila jako pracovní náplň koncentračních táborů za totality, když zde byli likvidováni političtí vězni.
Město se tak stalo symbolem bolesti a útlaku – pro ekologické aktivisty bylo trnem v oku pro těžbu uranu, pro politické vězně místem těžkého žaláře a kdo navštíví město dnes může si z něj odnést mimořádně silný zážitek. Ač v některých místech můžeme nalézt fungující lázně a určitou maloměstskou infrastrukturu a život, velká část města působí jako po vymření. Čas se zde zastavil a významné historické budovy se bortí. Často vytvářejí svými obvodovými zdmi jen jakési kulisy pro procházejícího člověka, který se může přímo dotýkat bolesti historie. Místa nejsou snad ani zajímavá nějakými faktografickými údaji, ale především atmosférou, která je zcela neopakovatelná a velice obtížně zachytitelná.
Reportážní fotografie může být ve dvojím základním pokušení. Buď ve snaze zachytiti skutečnost co možná nejvěrněji a nejpřesněji resignuje na umění, kontext, emoce a atmosféru, čímž provádí určitou redukci reality; nebo touhou po senzaci výřezem zkutečnosti manipuluje diváka. Dnešní fotografie týdne, kterou vytvořil Pavel Kozdas jde ale jinou cestou. Nabízí kontext, technické zpracování i onu faktickou informaci. Paradoxem mezi zašlou slávou místa, úsměvem seniora a skutečným stavem hospodského zařízení dává pěknou ukázku toho, jaká může být výpověď reportážního snímku, v tomto případě s prozaickým názvem Jáchymov.
Fotografie týdne
Jáchymov (foto: Pavel Kozdas)
Fotograf Žemla nabízí výtvarně zpracované téma rybolovu, krajiny a čekání na snímku Čekání na zlatou rybku.., jenž se možná trochu vrací k nedávným diskusím o tom, co je a co není fotografie. Osobně si myslím, že pohled do toho, jak funguje firmware fotoaparátů dává více než výmluvou odpověď na to, zda jsou či nejsou softwarové zásahy do snímků správné či nikoli.
Čekání na zlatou rybku.. (foto: Lumír Žemla)
Libor Pawlas nabízí další z velice kvalitních snímků přírody, kterému nechybí jasný rukopis, ale také dynamika, technické zpracování a mimořádný cit pro okamžik. Taková je fotografie lovec na které je zachycen rybák dlouhoocasý v okamžiku útoku na rybu.
Lovec (foto: Libor Pawlas)
Kolážový snímek, který možná dobře popisuje emoce řady otců během letních dovolených i návštěv koupališť nabízí fotografie k vodě od H_onzíka.
K vodě (foto: H_onzik)
A na závěr ještě jeden černobílý pohled do krajiny od fotografky s nickem Simona42 a názvem Ájin svět možná otvírá stejnou otázku, jako Pavel Kozdas ve snímku úvodním – co tvoří náš svět a co je v něm vlastně to klíčové a důležité, co má skutečnou cenu a pro co žijeme?
Ájin svět (foto: Simona42)