DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Ten ve svém díle Vyznání nabízí poměrně systematickou analýzu toho, že běžná lidská představa pojmu čas, je zoufale nedostatečná. Přesto s ní lidská řeč běžně pracuje, takže čas plyne, běží nebo dokonce utíká. Jako by byl řekou nebo atletem.

Tato personalizace času má jistě své opodstatnění – člověk je bytostí časovou, svět vnímá v čase a s časem. Každý náš výrok, každá úvaha, jazyková hra, to vše má svou povahu ukotvenou v čase. Ostatně, když nad něčím přemýšlíme nebo o něčem vypovídám, děje se tak právě v časové dimenzi. Moderní myšlení pak zdůrazňuje bytí jako proces a fyzika bude čas stále více problematizovat. Čím méně jsme si tedy jisti časem, tím více ho potřebujeme a stavíme ho do středu našich úvah a pozorností.

Fotografie je času prostá. Zachycuje jeden okamžik, scénu zbavenou dynamiky časovosti. Přesto je nastavení expozice snímku jednou ze základních řemeslných činností, je to právě rychlost závěrky, která je základním technickým parametrem. Fotografie tak nikdy nezachycuje okamžité „teď“ nýbrž jistý – byť třeba ne zcela dlouhý interval. Také divák, tedy konzument fotografie, ji vnímá v jistém časovém rámci. Poznávat bez času nelze.

Klepněte pro větší obrázek
jak běží čas metrem, foto: Jokr7

Člověk přistupuje k snímku, prozkoumává ho, postupně odhaluje jeho jednotlivé vrstvy, významy, objekty. Nahlíží na něj v perspektivě času. A když se k němu po čase vrátí, vidí fotografii opět trochu jinou. Také s touto dimenzí fotografie musí fotograf počítat.

Snímek jak běží čas metrem pracuje s textovou dvojznačností.  Na jedné straně akcentuje prostoročasovou dimenzi, snad odkazujíce k Minkowského čtyřrozměrné geometrii, na druhé straně s metrem spojuje zachycený fyzický objekt. Dlouhou expozicí vytváří dílo se zcela nejasnými konturami, s jistou dávkou tajemnosti a neostrosti, které nabízí ve svých fundamentálních otázkách také obecná relativita.

Gratuluji autorovi snímku, kterým je Jokr7 a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Mohou zrát fotografie jako víno? A může zrát fotograf? Snímek Na vedlejší koleji je jedenáct let starý, nově uchopený, interpretovaný, podzimní, barevný, malebný. Autorem je Highradek.

Klepněte pro větší obrázek
Na vedlejší koleji, foto: Highradek

Nech to para tlačí! od Ivana 76 je detailem motoru, ochutnávkou atmosféry průmyslové revoluce a železných ořů, monotónně oddechujících na kolejích.

Klepněte pro větší obrázek
Nech to para tlačí, foto: Ivan 76

Kdo se bojí výšek? Co je riziko a co risk? Jak často balancujeme na laně? A máme jištění? To jsou jen některé otázky, které otevírá svým snímkem Balian. Zachycuje muže, který po laně stoupá vzhůru a strom, který snad již dodýchal. Fotografie nese název Šikmá...

Klepněte pro větší obrázek
Šikmá..., foto: Balian

A na závěr ještě barevně kompoziční zajímavost z rukou Vlastimila Pibila – Okno na zámku..., které místo vitráží nechalo malovat přírodu. A dobře udělalo.

Klepněte pro větší obrázek
Okno na zámku, foto: Vlastimil Pibil
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

lunak ma lepsi z metra v melniku komouso 14. 9. 2017, 02:12

Další podobné články

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu