DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Ten ve svém díle Vyznání nabízí poměrně systematickou analýzu toho, že běžná lidská představa pojmu čas, je zoufale nedostatečná. Přesto s ní lidská řeč běžně pracuje, takže čas plyne, běží nebo dokonce utíká. Jako by byl řekou nebo atletem.

Tato personalizace času má jistě své opodstatnění – člověk je bytostí časovou, svět vnímá v čase a s časem. Každý náš výrok, každá úvaha, jazyková hra, to vše má svou povahu ukotvenou v čase. Ostatně, když nad něčím přemýšlíme nebo o něčem vypovídám, děje se tak právě v časové dimenzi. Moderní myšlení pak zdůrazňuje bytí jako proces a fyzika bude čas stále více problematizovat. Čím méně jsme si tedy jisti časem, tím více ho potřebujeme a stavíme ho do středu našich úvah a pozorností.

Fotografie je času prostá. Zachycuje jeden okamžik, scénu zbavenou dynamiky časovosti. Přesto je nastavení expozice snímku jednou ze základních řemeslných činností, je to právě rychlost závěrky, která je základním technickým parametrem. Fotografie tak nikdy nezachycuje okamžité „teď“ nýbrž jistý – byť třeba ne zcela dlouhý interval. Také divák, tedy konzument fotografie, ji vnímá v jistém časovém rámci. Poznávat bez času nelze.

Klepněte pro větší obrázek
jak běží čas metrem, foto: Jokr7

Člověk přistupuje k snímku, prozkoumává ho, postupně odhaluje jeho jednotlivé vrstvy, významy, objekty. Nahlíží na něj v perspektivě času. A když se k němu po čase vrátí, vidí fotografii opět trochu jinou. Také s touto dimenzí fotografie musí fotograf počítat.

Snímek jak běží čas metrem pracuje s textovou dvojznačností.  Na jedné straně akcentuje prostoročasovou dimenzi, snad odkazujíce k Minkowského čtyřrozměrné geometrii, na druhé straně s metrem spojuje zachycený fyzický objekt. Dlouhou expozicí vytváří dílo se zcela nejasnými konturami, s jistou dávkou tajemnosti a neostrosti, které nabízí ve svých fundamentálních otázkách také obecná relativita.

Gratuluji autorovi snímku, kterým je Jokr7 a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Mohou zrát fotografie jako víno? A může zrát fotograf? Snímek Na vedlejší koleji je jedenáct let starý, nově uchopený, interpretovaný, podzimní, barevný, malebný. Autorem je Highradek.

Klepněte pro větší obrázek
Na vedlejší koleji, foto: Highradek

Nech to para tlačí! od Ivana 76 je detailem motoru, ochutnávkou atmosféry průmyslové revoluce a železných ořů, monotónně oddechujících na kolejích.

Klepněte pro větší obrázek
Nech to para tlačí, foto: Ivan 76

Kdo se bojí výšek? Co je riziko a co risk? Jak často balancujeme na laně? A máme jištění? To jsou jen některé otázky, které otevírá svým snímkem Balian. Zachycuje muže, který po laně stoupá vzhůru a strom, který snad již dodýchal. Fotografie nese název Šikmá...

Klepněte pro větší obrázek
Šikmá..., foto: Balian

A na závěr ještě barevně kompoziční zajímavost z rukou Vlastimila Pibila – Okno na zámku..., které místo vitráží nechalo malovat přírodu. A dobře udělalo.

Klepněte pro větší obrázek
Okno na zámku, foto: Vlastimil Pibil
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

lunak ma lepsi z metra v melniku komouso 14. 9. 2017, 02:12

Další podobné články

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Jedna ze základních pouček eukleidovské geometrie říká, že dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Toto tvrzení může být překvapivé v několika ohledech. Pokud se na rovnoběžky díváme jinde než v nekonečnu, jsou od sebe stále stejně daleko.