DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Jak jsem fotil druhou světovou …

Létání i válečná fotografie zásadním způsobem změnili chápání světa. Letadlo se stalo motorem lidského spěchu a fotografie z válek dala poznat lidské utrpení.

Jedním z nejzajímavějších avantgardních směrů, které se objevovali před první světovou válkou byl futurismus. V roce 1909 vydal Filippo Marinetti futuristický manifest v pařížském listu Le Figaro, což je považováno za vznik celého hnutí, které oslovilo především Itálii, zprostředkovaně ale také Rusko a další země.

Zrychlené cestování přinášelo v té době již celou řadu výhod – postupně docházelo k „časoprostorové kompresi,“ když cesty mezi vzdálenými městy netrvaly týdny ale hodiny, postupně se rozšiřovaly další komunikační prostředky a lidé si byli (co se týče komunikační vzdálenosti) blíže. To samozřejmě ale vedlo také k určitému stresu a spěchu. Celý svět se zrychlil, ztratil svoji strukturu a poklidné tempo a to vše se nepochybně odráží v samotném futurismu, který je právě létáním mimořádně fascinován.

Není v něm prostor na spojky, slovesa či věty. Obsah sdělení musí být ventilován rychle, struktura se jeví jako zbytečná, stejně jako verše či rýmy. Básník zůstává tím, kdo dokáže lépe slovy popsat svět kolem sebe, ale zásadním způsobem mění formu svého vyjadřování.

Také válečná fotografie, která sbírala svojí sílu již v druhé polovině devatenáctého století s osobnostmi, jakými byly Roger Fenton, Paul Sinner či později Frank Hurley, zásadním způsobem měnila chápání světa a vztah mezi lidmi. Najednou nešlo o vzdálené konflikty, které si nikdo nedokázal představit a prožívat, ale o něco, co mohl každý vidět na stránkách novin a intenzivním způsobem reflektovat.

Samozřejmě ještě bez rozvinuté představy o tom, že jednou se stane válečná fotografie nástrojem mimořádně efektivní manipulace a paradoxně zdrojem napětí a nového násilí. Spojení tohoto pocitu sounáležitosti lidství, s rychlostí a spěchem, které přenášela rozvíjejí se komunikační technika dalo vzniknout meziválečné kultuře. Té která za bohatství považuje krásu, klid a intelektuální diskuse, která je novou vlnou humanismu, ale nemá dlouhého trvání.

Fotografie týdne

Dnešní fotografie týdne, kterou vytvořil Mithrandir, nese název Jak jsem fotil druhou světovou …, zachycuje velké rozčarování. Z toho, že rychlost ani blízkost lidství neznamená mír, ale naopak může vést k hrůzám nekonečných rozměrů. Gratuluji autorovi k podařenému snímku se zajímavou kompozicí a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších snímků uplynulého týdne.

Klepněte pro větší obrázek
Jak jsem fotil druhou světovou... (foto: Mithrandir)

Člověk zažívá během celého svého bytí určitou fragmentárnost. Cítí, že netvoří celek, ke kterému by měl patřit, prožívá zklamání ze své nedokonalosti. Tak jako muž na snímku Crisis od zahorko.

Klepněte pro větší obrázek 
Crisis (foto: zahorko)

Trochu jiné emoce, ale přesto rozhodně ne příliš pozitivní, zažívá také žena na snímku od fotografa s přezdívkou dohmat. Ukazuje opuštěnost, pocit samoty a selhání, který se snaží zakrýt pitím vína z žalu. To vše na snímku …

Klepněte pro větší obrázek 
... (foto: dohmat)

Snímek nesoucí název Area 51 ukazuje na absurditu některých opatření. Těžko si představit méně ekologický způsob získávání elektrické energie než ze solárních panelů v našem klimatickém prostředí. Snad jen pocit, že jsme škodliviny a chemikálie potřebné k výrobě panelů vypustili někde jinde (těm chudým a těm daleko) nás může hřát. Autorem snímku je střevlík.

Klepněte pro větší obrázek
Area 51 (foto: střevlík 

A na samotný závěr ještě jeden snímek, který nás vrací do starých časů. Nese název Fotoaparát mého pradědečka a jeho autorem je giomdesampre.

Klepněte pro větší obrázek
Fotoaparát mého dědečka (foto: giomdesampre) 
Jak vznikla fotografie týdne: Jak jsem fotil druhou světovou...

Jak vznikla fotografie týdne: Jak jsem fotil druhou světovou...

Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Válečné fotografie se staly skutečně v někte… Josef Jerabek 12. 9. 2012, 18:19
Nie je to sice fotka, ale tiez vyjadruje skl… MM 12. 9. 2012, 09:29

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.