DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Jak jsem fotil druhou světovou …

Létání i válečná fotografie zásadním způsobem změnili chápání světa. Letadlo se stalo motorem lidského spěchu a fotografie z válek dala poznat lidské utrpení.

Jedním z nejzajímavějších avantgardních směrů, které se objevovali před první světovou válkou byl futurismus. V roce 1909 vydal Filippo Marinetti futuristický manifest v pařížském listu Le Figaro, což je považováno za vznik celého hnutí, které oslovilo především Itálii, zprostředkovaně ale také Rusko a další země.

Zrychlené cestování přinášelo v té době již celou řadu výhod – postupně docházelo k „časoprostorové kompresi,“ když cesty mezi vzdálenými městy netrvaly týdny ale hodiny, postupně se rozšiřovaly další komunikační prostředky a lidé si byli (co se týče komunikační vzdálenosti) blíže. To samozřejmě ale vedlo také k určitému stresu a spěchu. Celý svět se zrychlil, ztratil svoji strukturu a poklidné tempo a to vše se nepochybně odráží v samotném futurismu, který je právě létáním mimořádně fascinován.

Není v něm prostor na spojky, slovesa či věty. Obsah sdělení musí být ventilován rychle, struktura se jeví jako zbytečná, stejně jako verše či rýmy. Básník zůstává tím, kdo dokáže lépe slovy popsat svět kolem sebe, ale zásadním způsobem mění formu svého vyjadřování.

Také válečná fotografie, která sbírala svojí sílu již v druhé polovině devatenáctého století s osobnostmi, jakými byly Roger Fenton, Paul Sinner či později Frank Hurley, zásadním způsobem měnila chápání světa a vztah mezi lidmi. Najednou nešlo o vzdálené konflikty, které si nikdo nedokázal představit a prožívat, ale o něco, co mohl každý vidět na stránkách novin a intenzivním způsobem reflektovat.

Samozřejmě ještě bez rozvinuté představy o tom, že jednou se stane válečná fotografie nástrojem mimořádně efektivní manipulace a paradoxně zdrojem napětí a nového násilí. Spojení tohoto pocitu sounáležitosti lidství, s rychlostí a spěchem, které přenášela rozvíjejí se komunikační technika dalo vzniknout meziválečné kultuře. Té která za bohatství považuje krásu, klid a intelektuální diskuse, která je novou vlnou humanismu, ale nemá dlouhého trvání.

Fotografie týdne

Dnešní fotografie týdne, kterou vytvořil Mithrandir, nese název Jak jsem fotil druhou světovou …, zachycuje velké rozčarování. Z toho, že rychlost ani blízkost lidství neznamená mír, ale naopak může vést k hrůzám nekonečných rozměrů. Gratuluji autorovi k podařenému snímku se zajímavou kompozicí a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších snímků uplynulého týdne.

Klepněte pro větší obrázek
Jak jsem fotil druhou světovou... (foto: Mithrandir)

Člověk zažívá během celého svého bytí určitou fragmentárnost. Cítí, že netvoří celek, ke kterému by měl patřit, prožívá zklamání ze své nedokonalosti. Tak jako muž na snímku Crisis od zahorko.

Klepněte pro větší obrázek 
Crisis (foto: zahorko)

Trochu jiné emoce, ale přesto rozhodně ne příliš pozitivní, zažívá také žena na snímku od fotografa s přezdívkou dohmat. Ukazuje opuštěnost, pocit samoty a selhání, který se snaží zakrýt pitím vína z žalu. To vše na snímku …

Klepněte pro větší obrázek 
... (foto: dohmat)

Snímek nesoucí název Area 51 ukazuje na absurditu některých opatření. Těžko si představit méně ekologický způsob získávání elektrické energie než ze solárních panelů v našem klimatickém prostředí. Snad jen pocit, že jsme škodliviny a chemikálie potřebné k výrobě panelů vypustili někde jinde (těm chudým a těm daleko) nás může hřát. Autorem snímku je střevlík.

Klepněte pro větší obrázek
Area 51 (foto: střevlík 

A na samotný závěr ještě jeden snímek, který nás vrací do starých časů. Nese název Fotoaparát mého pradědečka a jeho autorem je giomdesampre.

Klepněte pro větší obrázek
Fotoaparát mého dědečka (foto: giomdesampre) 
Jak vznikla fotografie týdne: Jak jsem fotil druhou světovou...

Jak vznikla fotografie týdne: Jak jsem fotil druhou světovou...

Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Válečné fotografie se staly skutečně v někte… Josef Jerabek 12. 9. 2012, 18:19
Nie je to sice fotka, ale tiez vyjadruje skl… MM 12. 9. 2012, 09:29

Další podobné články

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Podle klasické aristotelovské teorie existuje ve věcech jistý parametr, který říká, k čemu daný objekt slouží, jaký je jeho smysl v kontextu celého vesmíru. Lze tedy říci, jaká je role člověka ve vesmíru, stejně jako dobrého jídla, hudebního nástroje...

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Pokud bychom na ulici ve městě potkali herce, který bude hrát svoji divadelní roli, tak – bez ohledu na její obsah – na první pohled zpozorujeme, že je na takovém člověku něco divného.

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Jaký je rozdíl mezi domem a domovem? Zatímco některé jazyky tuto diferenci vůbec neprovádí, v češtině je mezi nimi zásadní rozdíl. Dům je stavbou, má čistě materiální povahu, domov je ale něco zcela jiného...

Fotografie týdne: při zdi – o tom, jak těžké je být skromný a bořit vnitřní zdi

Fotografie týdne: při zdi – o tom, jak těžké je být skromný a bořit vnitřní zdi

Skromnost je podivuhodná ctnost, která (snad ještě více nežli jiné) může být problematicky chápaná. První nesprávný výklad může být učiněn z pohledu malého sebevědomí, nepřijetí sebe sama, komplexů či lenosti.