DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Jak jsem fotil druhou světovou …

Létání i válečná fotografie zásadním způsobem změnili chápání světa. Letadlo se stalo motorem lidského spěchu a fotografie z válek dala poznat lidské utrpení.

Jedním z nejzajímavějších avantgardních směrů, které se objevovali před první světovou válkou byl futurismus. V roce 1909 vydal Filippo Marinetti futuristický manifest v pařížském listu Le Figaro, což je považováno za vznik celého hnutí, které oslovilo především Itálii, zprostředkovaně ale také Rusko a další země.

Zrychlené cestování přinášelo v té době již celou řadu výhod – postupně docházelo k „časoprostorové kompresi,“ když cesty mezi vzdálenými městy netrvaly týdny ale hodiny, postupně se rozšiřovaly další komunikační prostředky a lidé si byli (co se týče komunikační vzdálenosti) blíže. To samozřejmě ale vedlo také k určitému stresu a spěchu. Celý svět se zrychlil, ztratil svoji strukturu a poklidné tempo a to vše se nepochybně odráží v samotném futurismu, který je právě létáním mimořádně fascinován.

Není v něm prostor na spojky, slovesa či věty. Obsah sdělení musí být ventilován rychle, struktura se jeví jako zbytečná, stejně jako verše či rýmy. Básník zůstává tím, kdo dokáže lépe slovy popsat svět kolem sebe, ale zásadním způsobem mění formu svého vyjadřování.

Také válečná fotografie, která sbírala svojí sílu již v druhé polovině devatenáctého století s osobnostmi, jakými byly Roger Fenton, Paul Sinner či později Frank Hurley, zásadním způsobem měnila chápání světa a vztah mezi lidmi. Najednou nešlo o vzdálené konflikty, které si nikdo nedokázal představit a prožívat, ale o něco, co mohl každý vidět na stránkách novin a intenzivním způsobem reflektovat.

Samozřejmě ještě bez rozvinuté představy o tom, že jednou se stane válečná fotografie nástrojem mimořádně efektivní manipulace a paradoxně zdrojem napětí a nového násilí. Spojení tohoto pocitu sounáležitosti lidství, s rychlostí a spěchem, které přenášela rozvíjejí se komunikační technika dalo vzniknout meziválečné kultuře. Té která za bohatství považuje krásu, klid a intelektuální diskuse, která je novou vlnou humanismu, ale nemá dlouhého trvání.

Fotografie týdne

Dnešní fotografie týdne, kterou vytvořil Mithrandir, nese název Jak jsem fotil druhou světovou …, zachycuje velké rozčarování. Z toho, že rychlost ani blízkost lidství neznamená mír, ale naopak může vést k hrůzám nekonečných rozměrů. Gratuluji autorovi k podařenému snímku se zajímavou kompozicí a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších snímků uplynulého týdne.

Klepněte pro větší obrázek
Jak jsem fotil druhou světovou... (foto: Mithrandir)

Člověk zažívá během celého svého bytí určitou fragmentárnost. Cítí, že netvoří celek, ke kterému by měl patřit, prožívá zklamání ze své nedokonalosti. Tak jako muž na snímku Crisis od zahorko.

Klepněte pro větší obrázek 
Crisis (foto: zahorko)

Trochu jiné emoce, ale přesto rozhodně ne příliš pozitivní, zažívá také žena na snímku od fotografa s přezdívkou dohmat. Ukazuje opuštěnost, pocit samoty a selhání, který se snaží zakrýt pitím vína z žalu. To vše na snímku …

Klepněte pro větší obrázek 
... (foto: dohmat)

Snímek nesoucí název Area 51 ukazuje na absurditu některých opatření. Těžko si představit méně ekologický způsob získávání elektrické energie než ze solárních panelů v našem klimatickém prostředí. Snad jen pocit, že jsme škodliviny a chemikálie potřebné k výrobě panelů vypustili někde jinde (těm chudým a těm daleko) nás může hřát. Autorem snímku je střevlík.

Klepněte pro větší obrázek
Area 51 (foto: střevlík 

A na samotný závěr ještě jeden snímek, který nás vrací do starých časů. Nese název Fotoaparát mého pradědečka a jeho autorem je giomdesampre.

Klepněte pro větší obrázek
Fotoaparát mého dědečka (foto: giomdesampre) 
Jak vznikla fotografie týdne: Jak jsem fotil druhou světovou...

Jak vznikla fotografie týdne: Jak jsem fotil druhou světovou...

Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Válečné fotografie se staly skutečně v někte… Josef Jerabek 12. 9. 2012, 18:19
Nie je to sice fotka, ale tiez vyjadruje skl… MM 12. 9. 2012, 09:29

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.