DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Jarmark

Současný svět může působit jako bizarní jarmark myšlenek rozmístěných bez ladu a skladu. Dá se z nich volně vybírat, aniž by bylo možné o některé říci, že by byla lepší, než jiná.

Jarmark je jedním z velice zajímavých městských fenoménů, které dávají souboru staveb jistou atmosféru, utvářejí ekosystém – životní prostor ve kterém mohou lidé žít, tvořit, pohybovat se, svobodně myslet. Je jedním z prvků, který dělá město městem a ne jen mrtvými kulisami. Jistou pozornost si také zaslouží zde přítomný fenomén výběru – lidé zde volí z bohaté nabídky to, co chtějí, nebo mají pocit, že budou potřebovat. Řada z nich ale sahá také po tom, co se jim pouze líbí, aniž by nad koupí dále přemýšlela. Věc je jim prostě jen sympatická.

O současné filosofii je možné říci, že se jarmarku velice silně blíží. Je směsicí postojů, názorů a argumentací, které jsou v jednotlivých stáncích prezentovány jako blyštivé návody na spokojený život či alespoň na to, jak věci kolem nás správným způsobem chápat. Jakoby se vytratila potřeba hledat jednoznačnou pravdu a jít do střetu o ni. Výsledkem je multikulturalismus v nejpodivnější podobě, který abdikuje na to cokoli absolutně rozhodnout.

Myslím, že takový jarmark myšlenek je všude kolem nás a je třeba se na něm umět orientovat a pečlivě si vybírat, co je a co není pro nosné a obohacující. Toto hledání pravdy, procházení myšlenek filosofů a spisovatelů kolem nás, je bezesporu velmi vzrušujícím a zajímavým procesem, který zažívá každý z nás. A o tom, že může být také absurdní, vypovídá snímek s názvem Jarmark.

Klepněte pro větší obrázek 
Jarmark (foto: Auge)

Ulice je velice vzrušujícím místem, které může přinášet řadu překvapení a nečekaných situací. Jen je třeba se umět správně dívat kolem sebe a hledat to, co je na ní krásného. Někdy je třeba pohledět vzhůru k nebesům, jindy je naopak vhodné sklopit zrak a dívat se lidem pod nohy. Možná pak na ní můžeme odhalit lidi, kterých bychom si jinak nevšimli a krásu, která by zůstala zapomenutá, tak jako na tomto snímku beze jména.

Klepněte pro větší obrázek 
Beze jména (foto: T0m)

Spojení člověka a přírody je vždy v určitém směru bolestivé. Vždy zde budou existovat třecí plochy a člověk, jako propuštěnec a správce přírody, bude stát trochu stranou od běžného animálně vegetačního světa. Snad i to se snaží zachytit fotografie, nesoucí jméno Bowling, která spojuje krásnou pláž s naplavenými starými bójkami.

Klepněte pro větší obrázek 
Bowling (foto: Apaluch)

V knize Muž, který sázel stromy je popsán příběh člověka, který dlouhý čas systematicky obcházel krajinu a rozmísťoval do ní semena stromů. Na první pohled se nedělo nic zvláštního, ale po mnoha letech z jeho práce vyrostl les. Možná někdy stačí zasadit jen jeden strom a snad ani nemusí být příliš hmotný, aby se stal základem pro něco krásného. Tak jako snímek Paní průvodčí s láskou.

Klepněte pro větší obrázek 
Paní průvodčí s láskou (foto: Mithrandir)
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Když se o někom řekne, že je to prostý člověk, nemusí to znamenat, že by byl analfabetem nebo nevzdělancem. Ostatně také babička Boženy Němcové, alespoň jako literární postava, byla na jedné straně archetypem prostoty a na druhé moudrosti.