DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Jarmark

Současný svět může působit jako bizarní jarmark myšlenek rozmístěných bez ladu a skladu. Dá se z nich volně vybírat, aniž by bylo možné o některé říci, že by byla lepší, než jiná.

Jarmark je jedním z velice zajímavých městských fenoménů, které dávají souboru staveb jistou atmosféru, utvářejí ekosystém – životní prostor ve kterém mohou lidé žít, tvořit, pohybovat se, svobodně myslet. Je jedním z prvků, který dělá město městem a ne jen mrtvými kulisami. Jistou pozornost si také zaslouží zde přítomný fenomén výběru – lidé zde volí z bohaté nabídky to, co chtějí, nebo mají pocit, že budou potřebovat. Řada z nich ale sahá také po tom, co se jim pouze líbí, aniž by nad koupí dále přemýšlela. Věc je jim prostě jen sympatická.

O současné filosofii je možné říci, že se jarmarku velice silně blíží. Je směsicí postojů, názorů a argumentací, které jsou v jednotlivých stáncích prezentovány jako blyštivé návody na spokojený život či alespoň na to, jak věci kolem nás správným způsobem chápat. Jakoby se vytratila potřeba hledat jednoznačnou pravdu a jít do střetu o ni. Výsledkem je multikulturalismus v nejpodivnější podobě, který abdikuje na to cokoli absolutně rozhodnout.

Myslím, že takový jarmark myšlenek je všude kolem nás a je třeba se na něm umět orientovat a pečlivě si vybírat, co je a co není pro nosné a obohacující. Toto hledání pravdy, procházení myšlenek filosofů a spisovatelů kolem nás, je bezesporu velmi vzrušujícím a zajímavým procesem, který zažívá každý z nás. A o tom, že může být také absurdní, vypovídá snímek s názvem Jarmark.

Klepněte pro větší obrázek 
Jarmark (foto: Auge)

Ulice je velice vzrušujícím místem, které může přinášet řadu překvapení a nečekaných situací. Jen je třeba se umět správně dívat kolem sebe a hledat to, co je na ní krásného. Někdy je třeba pohledět vzhůru k nebesům, jindy je naopak vhodné sklopit zrak a dívat se lidem pod nohy. Možná pak na ní můžeme odhalit lidi, kterých bychom si jinak nevšimli a krásu, která by zůstala zapomenutá, tak jako na tomto snímku beze jména.

Klepněte pro větší obrázek 
Beze jména (foto: T0m)

Spojení člověka a přírody je vždy v určitém směru bolestivé. Vždy zde budou existovat třecí plochy a člověk, jako propuštěnec a správce přírody, bude stát trochu stranou od běžného animálně vegetačního světa. Snad i to se snaží zachytit fotografie, nesoucí jméno Bowling, která spojuje krásnou pláž s naplavenými starými bójkami.

Klepněte pro větší obrázek 
Bowling (foto: Apaluch)

V knize Muž, který sázel stromy je popsán příběh člověka, který dlouhý čas systematicky obcházel krajinu a rozmísťoval do ní semena stromů. Na první pohled se nedělo nic zvláštního, ale po mnoha letech z jeho práce vyrostl les. Možná někdy stačí zasadit jen jeden strom a snad ani nemusí být příliš hmotný, aby se stal základem pro něco krásného. Tak jako snímek Paní průvodčí s láskou.

Klepněte pro větší obrázek 
Paní průvodčí s láskou (foto: Mithrandir)
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

V řecké mytologii, ale také v dalších starověkých náboženských systémech je možné vidět, že existuje bůh Slunce, jako jedna z klíčových postav celého panteonu. Někde k němu bývá přiřazována také jistá moudrost nebo nadvláda nad živými.

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Teilhard de Chardin má ve své knize Úvahy o štěstí zajímavý obraz lidí, které dělí do tří kategorií. Jde o horolezce, kteří se chystají na výstup.

Fotografie týdne: Starosti

Fotografie týdne: Starosti

Slovo starost etymologicky souvisí se stářím, je odvozeno od jeho představy, jako věku truchlivého či smutného. Být starý a mrzutý, je tedy jistým jazykovým rámováním, které se zde užilo a jehož základní strukturu slov dodnes nese.

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Říká se, že do dýní a do lidí, člověk zvenčí nevidí. A zatímco u dýně je možné užívat různé diagnostické metody pro zkoumání toho, co je uvnitř, tak u člověka to jde hůře. Respektive zkoumat můžeme mnohé, ale onoho vnitřního se zatím dokážeme dotýkat skutečně jen málo.

Fotografie týdne: Marcel Bruckmann

Fotografie týdne: Marcel Bruckmann

Moderní umění je vždy specifické tím, že aby se člověku líbilo, musí se ho naučit konzumovat. Někdy se s nadsázkou říká, že je třeba sníst sto oliv, aby nám zachutnaly. S uměním je to přitom podobné. To, co nekopíruje dlouhodobě zažité vzory se může jevit nedostupně či nepěkně.

Fotografie týdne: Podvečer

Fotografie týdne: Podvečer

Podvečer je časem mimořádně romantickým – končí denní shon, lidé se vracejí ze svých prací a jsou současně dost čerství a silní na to, aby se mohli ponořit do podvečera s druhými. Aby objevovali krásu, sdíleli se s druhými, aby byly vtaženi do víru žití, než je čas povolá na lože.

Fotografie týdne: Blackberry

Fotografie týdne: Blackberry

Aristoteles ve své Metafyzice hledá nejobecnější principy, něco, na co se lze ve světě spolehnout, i když nás smysly šálí. Tento přístup budování ontologie na základě substance či esence se pak stal přirozeným programem filozofie v podstatě až do současnosti.

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Dekonstrukce reality je jedním z dominantních směrů filosofie druhé poloviny 20. století. Reaguje na analytickou filosofii a na pragmatismus, což jsou dva klíčové prameny, které dávají právě dekonstrukci významné myšlenkové pozadí.