DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Jdeme na přistání

Snímek o setkání se sebou samým v zrcadle vlastního bytí. Obraz v zrcadle je jedním z mytologicky i literárně vděčných témat. Je zajímavé sledovat, že je často líčené téměř jako svébytná literární postava. Medusa díky němu nemůže zabít Persea.

Ve Sněhurce je pak zrcadlo nástrojem zlé čarodějnice, která chce hlavní postavu zahubit a dokonce sděluje, kde se nachází. Je ale vždy pravdomluvné a zlo je díky němu nakonec přemoženo. Zcela zvláštní je pak zrcadlo v pohádce Andersena o ledové králově, kde má funkci inverzního měniče hodnot. Místo levo-pravé orientace mění dobro na zlo a naopak.

Zrcadlo je tedy specifickým archetypem – zobrazuje to, co do něj přichází, samo k tomu nic nepřidává. Je důsledně pravdivé. Jestliže se říká, že spravedlnost je slepá, pak právě ono je slepě pravdivé, nebere ohledy, nezohledňuje nic. Nemůže jinak.

Jakkoli člověk čas od času takové nastavení zrcadla nesporně potřebuje, neboť mu může pomoci s korekcí vlastního myšlení či chování, s reflexí vlastního já, tak lidé, kteří mají vlastnost zrcadla bez lásky nejsou právě příjemnými společníky. Trvání na pravdě a nutnosti ji říci hned a celou, bez ohledu na druhého a situaci není pozitivní lidská vlastnost, možná právě naopak je jedna z nejhorších. Odděluje totiž pravdu a vztah, pravdu a lásku, pravdu a druhého člověka.

Klepněte pro větší obrázek
Jdeme na přistání, foto: liil3

Snímek Jdeme na přistání je v tomto ohledu velice zajímavý. Vodní hladina jako by vytvářela dva světy – jeden s vlnkami a druhý bez nich, jeden před pohledem do zrcadla druhý po něm. Změna je rychlá a jasná. A přesto se zdá, že racek je v oné vyhlazené části zjemněný a rozmazaný, že zrcadlo nebylo nastaveno tvrdě, ale laskavě. Tak, aby se mohl setkat sám se sebou.

To, jak pták dosedá na hladinu ukazuje, že pravda je záležitostí vztahu, především pak se sebou samým. Ona dělící čára mezi dobrem a zlem, hodnými a nedobrými, padouchy a hrdiny, před a po zrcadlu, nevede mezi námi a druhými, ale námi samotnými. Slovy Marina Bubera – je třeba začít u sebe. Jen, pokud máme nerozbité, nefragmentární, uchopení vlastní já, můžeme přemýšlet o naší propozici ke světu.

Gratuluji liil3 k pěknému, černobílému snímku, a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Pohledy oknem mají své kouzlo – nabízejí možnost sledovat, co se děje v jiné části časoprostoru, než jsme mi. Dávají nám možnost dotýkat se, něčeho, co je nám skryté, nedostupné, s čím se nemůžeme přímo setkat. Otvírají dveře fantazii, neboť na známé motivy rozehráváme hry ze své vlastní představivosti. Tak jak to činní lenka k.

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: lenka.k

Zewag nabízí pohled na staršího muže, který nápadně připomíná Piageta, který se šel projít, pokochat pohledem a prožitkem podzimu. Sám cítí, že jeho bytí může být ještě plné radosti, zakoušení krásy a poznání, i když je starý a pro chůzi potřebuje hůl. Fotografie nese název Molo.

Klepněte pro větší obrázek
Molo, foto: zewag

A podzim života střídá podzim barevný, hravý ve Verdiho Le quattro stagioni, se září slunce, červení listů a pohledem do dálek. xfiala43 to vše zakomponoval do fotografie s názvem Barvy podzimu.

Klepněte pro větší obrázek
Barvy podzimu, foto: xfiala43

Závěrečné podzimní trio dotváří Podzimní nostalgie od Auge.

Klepněte pro větší obrázek
Podzimní nostalgie, foto: auge
Další článek




celkem 9 komentářů

Nejnovější komentáře

jedna horší fotka než druhá...no WOW P4trik 15. 11. 2016, 17:31
:-D Je mrzuté, že tu není prostor na výměnu … šel okolo 11. 11. 2016, 17:03
Dobrý den v Mělníku bude výstava BW fotograf… Kavárna Mělník 9. 11. 2016, 20:48
Všechny mé litografie jsou lepší Co ten h… Player jedna 9. 11. 2016, 18:33
Kde je diskusia o tom, ako je tá fotka domrv… BigFoot 9. 11. 2016, 16:00

Další podobné články

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta pochází z roku 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta pochází z roku 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Jedna ze základních pouček eukleidovské geometrie říká, že dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Toto tvrzení může být překvapivé v několika ohledech. Pokud se na rovnoběžky díváme jinde než v nekonečnu, jsou od sebe stále stejně daleko.