„Má to děj, ale přitom tam toho je minimum.“ Reportážní snímek z Galerie moderních umění lze vystihnout jednou větou.
MoMA čili Museum of Modern Art v New Yorku. Tak zní název jednoduché černobílé (v tomto případě spíš bílo-černé) kompozice, která se ze šuplíku s nápisem Reportáž vyšvihla mezi nejlépe hodnocené fotografie posledních dnů. Jejího autora najdeme pod přezdívkou Cyclop – poetické jméno pro někoho, kdo jezdí světem ozbrojený lesklým okem Nikonu. V naší Galerii už má několik zajímavých záběrů krajiny a přírody. Podívejme se, co ulovil v srdci Ameriky.
Moderní umění je něco velmi diskutabilního. Jestliže vám přijde už i abstraktní fotografie nepochopitelná, těžko se můžete nadchnout pro filozofickou myšlenku, obsaženou v prázdném bílém čtverci na stěně. V Americe ale ví, co je trendy a tak máme na zdi ty čtverce rovnou tři. Když něco provokuje, obvykle se k tomu lidé začnou vyjadřovat a proto se pod snímkem náhle rojí spousta komentářů. „Napadlo mě, jestli ty bílé čtverce jsou už výtvarné dílo, nebo to ještě čeká na dokončení,“ svěřuje se jeden čtenář. „Je to skvělé, mám rád minimal,“ chválí další.
MoMA
cyclop
Jednoduchá kompozice, tvořená několika černými liniemi a osamělou mužskou postavou, je stylová, dovede zaujmout a navíc obsahuje příběh bez konce. Kam se muž dívá? Odkud přišel? Filozofuje nad jiným, kupříkladu červeným geometrickým útvarem na vedlejší stěně? Nebo se naopak snaží ze striktně černobílého světa plného ostrých rohů nenápadně zmizet?
„Je dobré, že se dívá mimo snímek,“ míní další návštěvník Galerie. „Jako by hledal nějaké umění. Ten modern art na stěně tak prostě nazvat nelze...“ Co člověk, to názor a odlišný úhel pohledu – i přes to, že tato fotografie nepochází zrovna z mainstreamové škatulky, která se líbí všem, vzbuzuje v návštěvnících chuť teoretizovat a má velmi dobré hodnocení.
Je to černobílý svět, v němž bílá barva je studená a neosobní a černá je tu jen proto, abychom se v něm vyznali. A nabízí se nám další filozofická myšlenka o odcizení a chladu; o tom, jak na nás působí linky, rohy a hranaté věci; o tom, jak je složité být černým člověkem v bílé místnosti. A nebo se taky můžeme zadívat na snímek naprosto nezúčastněně, přejet zrakem po všech liniích a stínech a nechat se těmi jednoduchými tvary uklidnit, protože tahle reportáž svým způsobem koketuje i s abstrakcí. Takový bílý čtverec se přece jen občas hodí.