DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Jedna...

Odvaha jít poprvé novou cestou, do míst, kam se nikdo nikdy nevydal, odvaha hledat nová řešení, která nikoho nenapadla nebo byla považovaná za nemožná. Pokrok v poznání a rozvoj lidstva by bez těchto činů průzkumníků nikdy nebyl možný.

Když v roce 1910 vypluly do Antarktidy hned dvě lodní výpravy, bylo jasné, že boj o Jižní pól, o jeho první pokoření dostává paradoxní náboj. Dlouho se o cestu tam nikdo nepokusil, až najednou dvě výpravy.

Každá se zcela jinou strategií a plánem, zahájily jeden z nejslavnějších objevitelských závodů, který se později stal námětem nespočetného množství filmů i knih. V moderní didaktice se objevuje pojem heuristická výuka.

Jde o proces vzdělávání založený na myšlence, že učitel není tím, kdo předává znalosti, jako spíše osobou organizující nezávislé bádání žáků, průvodce, motivátor. Ale jsou to pak jednotliví „mladí vědci“, kteří na zákony přírody a vztahy mezi veličinami přicházejí sami. Každý trochu jinak, vlastním tempem, ale především vlastníma rukama a hlavou odrývá krásu světa kolem sebe.

Jde o podpoření jedné z nejniternějších potřeb člověka; touze po poznání. Od objevitelů nových kontinentů, po matematiky a filosofy, vždy člověk toužil po poznání, rozšíření obzorů. A i když samotný proces poznávání může být často velice náročný a krutý – vždyť i zmíněný Scott, který prohrál s Amundsenem souboj o dobytí pólu, zahynul – dříve nebo později získá celý příběh patos krásy. Z úspěšných objevitelů se stávají hrdinové, osobnosti, o který se učí ve školách.

Klepněte pro větší obrázek
Jedna..., foto: honzj

Jak hluboko je tato touha a přání zakořeněná v lidském nitru snad nejvíce vypovídá dětská hra. Na objevitele či průzkumníka neznámého si hraje téměř každé dítě. A snad i většina dospělých cítí zvláštní neklid a touhu šlápnout na místo ve sněhu, které ještě nebylo zasaženo lidskou nohou. Právě tento neklid spojený s tichem a niterností celé kompozice, se schody odkazujícími k určité vnitřní transcendetále, zachycuje snímek Jedna..., který pořídil honzj.

Netradiční formát černobílého snímku může někoho rušit či iritovat, avšak ve skutečnosti jen dokresluje celkové vyznění onoho neklidu v divákovi. Snad by měl udělat ještě jeden krok výš, snad by se měl pokusit překročit své jistoty a pustit se do objevování. Ale kdo? Fotograf na toto místo zřejmě klade toho, kdo bude snímek sledovat. Je imperativem, vykřičníkem, který nás nemůže nechat klidným.

Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Mikoudleka je svým stylem a obrazovým výrazivem natolik jedinečným autorem, že by nebylo nutné jej u snímku Dnes,zítra,pozítří... vůbec jmenovat. Zimní krajina, postupně pronikající neživou postavou je pěkným skloubením abstraktní a krajinářské fotografie.

Klepněte pro větší obrázek
Dnes, zítra, pozítří..., foto: mikoudelka

Naopak Olda Polda nabízí na svůj obvyklý výběr snímek spíše dokumentaristický, pracující sice s atmosférou a kontextem, ale přesto zřejmý, jasný, nesymbolickým jazykem popsaný. Nese název Šavlový.

Klepněte pro větší obrázek
Šavlový, foto: Olda Polda.

Marselus pracuje se spojením architektury monumentálních rozměrů a struktur, pompézních opěrných zdí a přítomností žijícího pokorného dítěte. Snímek nese název The Walls.

Klepněte pro větší obrázek
The Walls, foto: Marselus

Na závěr ještě jedno architektonické zastavení, které se nachází někde na pomezí urbanistického a abstraktního snímku. Hlavními motivy jsou v něm dvě okna, šedá zeď a zimní strom. Fotografie nese prozaický název Okénka a autorem je asile.

Klepněte pro větší obrázek
Okénka, foto: asile
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.