DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Jen dva prstíčky...

Příběh o Smolíčkovi a jezinkách je vlastně modelových příkladem toho, jak člověk může interagovat se špatnou myšlenkou. Na první pohled by se mohlo zdát, že například starokřesťanští autoři zbytečně přeceňují možnost hřešit myšlenkami.

V našem běžném vnímání světa jsou přece mnohem důležitější skutky ať už si každý myslí, co chce. Ostatně otřepaná a nadužívaná fráze, že po ovoci se pozná strom, by v tomto případě mohla působit jako dobré vodítko.

Problém Smolíčka začíná tím, že s jezinkami vstupuje do dialogu. Dokud je od sebe vždy odežene, vlastně mu nic nehrozí. Dialog stále nemusí být problematický. Na druhou stranu, zde existuje známý Marshmallow test, který umožňuje velice názorně sledovat, co se děje s člověkem, když do takového vnitřního dialogu zabředne. Velice rychle se totiž ukáže další fáze – ona na první pohled špatná myšlenka, má skoro vždy nějaká lákadla a postupně se začne jevit jako ne zcela špatná. Samotné koketování s ní přináší určité libosti a proč jich vlastně nevyužít.

Jenže vydržet je v takové situaci stále těžší, takže nakonec může dojít k tomu, že zcela zaměníme černou za bílou. Ony benefity vyváží všechny možné problémy či nedostatky daného chování. Tento proces je třeba mít na paměti, když posuzujeme chování druhých – v některých etikách dokonce existuje zásada, že člověk nikdy nejedná vědomě špatně. Každý akt je volbou dobra, byť třeba jen subjektivního, zdánlivého nebo parciálního.

Klepněte pro větší obrázek
jen dva prstíčky..., foto: No21 

Zmíněného dialogového modelu s benefity se přitom často využívá při domovních prodejích i běžných obchodních jednáních. Vždy záleží jen na šikovnosti toho, kdo něco nabízí a odolnosti poskytovatele, respektive na jeho odvaze nenechat se uplatit. Ostatně český světec, svatý Prokop je tím, kdo oral s ďáblem. Tím se nechce říci nic jiného, než že do dialogu vstoupil, vytěžil z něj maximum a přitom si zachoval svoji hodnotovou integritu.

Snímek Jen dva prstíčky... ukazuje ještě jeden zajímavý moment. Totiž, často zažitou představu o tom, jak je příroda křehká a zranitelná. Jistě ji člověk může škodit a škodí, ale její schopnost proniknout kamkoli, kde dostane prostor je obdivuhodná. Od zarostlých opuštěných měst, až po atomovou střelnici na Bikinách. Překvapivý není pouze samotný jev, ale také – a snad i především – ona rychlost, se kterou se příroda prodírá zástavbou a vytváří si nový vlastní prostor.

Fotografie je tak nejen analogickým zachycením větviček, ale zajímavým spojením dialogu, „salámové metody“ a přírody. Gratuluji autorovi zajímavého snímku, kterým je No21 k podařené fotografii a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií.

Pokud máte pocit, že zátiší s květinou ve váze patří mezi mírně pokleslé výtvarné žánry, které nemohou ničím překvapit, tak humusak se snaží ukázat, že i zde lze pracovat pěkně, originálně, nápaditě a neprefabrikovaně. Právě takový je totiž bez, váza a modrý pruh na snímku baza.

Klepněte pro větší obrázek
baza, foto: humusak

Déšť nesporně patří mezi fotogenické objekty nebo náměty. Jak ostatně ukazuje snímek Úterní abstrakce, který od dokumentaristiky směřuje k odkazování do světa fantazie. Autorem je alcapone1.

Klepněte pro větší obrázek
Úterní abstrakce, foto: alcapone1

Dešťové téma jinak, ale také pěkně zpracovává Chození v dešti. Subal na něm pracuje jak s originálním pojetím, tak také s neobvykle výraznou barevností, která dává fotografii zajímavý nádech.

Klepněte pro větší obrázek
Chození v dešti, foto: subal

A na závěr ještě kompozičně pěkný a vtipem obdařený snímek Moucha ! Kde ?, jehož autorem je Balian.

Klepněte pro větší obrázek
Moucha! Kde?, foto: Balian
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne