DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Kavárenská

Fotografie umí zachytit atmosféru či prostředí kaváren a to i přesto, že je uvězní do jediného okamžiku. Co nás na kavárnách tak přitahuje a láká? Proč milujeme jejich tradice?

Kavárny se staly symbolem veřejných debat a intelektualismu ještě za rakouského mocnářství. Ostatně právě z nich byly organizovány revoluční aktivity vedoucí ke vzniku ČSR. Za první republiky pak kavárenství dosáhlo svého vrcholu.

Nejen architektonickou kvalitou staveb, které se oděli do funkcionalistického hávu a vytvářely tak ideální zázemí pro jejich rozvoj, ale také kávou, která byla v té době velice kvalitní i celkovým prostředím, které zde panovalo. Kavárny umožňovali kolektivní samotu, ale také sociální interakci. Byly místem, kde vznikali básně, hovořilo se o umění, kráse či politice. To vše v kontextu vůně kávy a její hořké chuti.

S příchodem obou totalitních režimů se kavárny téměř rozpadly; nejen že došlo k propadu kvality staveb a omezení svobody, ale také ke zhoršení dodávek kávy. Během nacistické okupace šlo o nedostatkové zboží, později se její kvalita zhoršila natolik, že dala vzniknout jen „českému turkovi“ a kavárny, jako symbol buržoazních přežitků, ani neměly co prodávat.

Obnova kavárenství začala až po revoluci a je zajímavé, že se prosazuje především v Brně. Nejde přitom o pouhé oprašování zašlých tradic slavných časů, ale také o hledání nových obsahů a definic toho, co by kavárna měla poskytovat, jaké jsou současné sociální a psychologické potřeby lidí. Dnes je možné říci, že již nedílným způsobem opět moderují veřejný prostor tak, jak zachycuje snímek Kavárenská od Jokr7.

Fotografie týdne

Klepněte pro větší obrázek
Kavárenská (foto: Jokr7)

Snímek, který – ač nemůže zachytit pohyb lidí, hovor, ani vůni čerstvě se pražící kávy – ukazuje dokonale atmosféru, kterou tato zařízení do soudobé společnosti vnášejí. Nejde v nich o bezmyšlenkové kopírování starého, ale hledání nových forem. Ostatně přesně tak je koncipována také tato fotografie. Na jedné straně stojí černobílé provedení a klasická práce se světlem, na druhé pak velice netradiční kompozice a jednoznačný rukopis a styl fotografa.

Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších podařených děl uplynulého týdne, která se objevila v naší galerii.


Pan Adamec vytrvale pokračuje ve fotografování ptáků a dalších zvířat volné přírody. Tentokrát nabízí záběr Puštík vousatý na snímku, kterému nechybí dynamika, pocit z pohybu, vtip ani dobré technické zpracování.

Klepněte pro větší obrázek
Puštík vousatý (foto: Adamec)

Olda Polda si v rámci své fotografické kompozice klade otázku A co je na konci cesty a výtvarně se na ni snaží nalézt odpověď. Většinu lidí by možná intuitivně napadla smrt, ale to nemusí být vůbec jediná správná možnost.

Klepněte pro větší obrázek
A co je na konci cesty (foto: Olda Polda)

Snad žádný jiný snímek nemůže na předchozí otázku navázat lépe, než ten, nesoucí název A teď to roztočíme od Klemba. Ukazuje, že k dobrému snímku je třeba se někdy na věci podívat jinak, najít překvapivý průsečík různých úhlů pohledu a dát jim společného jmenovatele. Prezentuje snímek hravý, zábavný a přitom úplně prostý. Přesně takový, kterému nic nechybí.

Klepněte pro větší obrázek
A teď to roztočíme (foto: Klemba)

A na závěr ještě jeden pohled do atmosférou nasáté ulice na snímku . () od Luďka B. Možná i ona může být pro někoho odpovědí na Oldou Poldou položenou otázku. A také novým provokujícím stimulem nutícímu nás dívat se dále.

Klepněte pro větší obrázek
. (foto: Luděk B.)
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Počula si ...

Fotografie týdne: Počula si ...

Podle Hanse Urs von Balthasara znamená slovo komunita etymologicky spojení dvou slov dohromady či spolu a zeď. Zeď, je to, co odděluje členy komunity od těch ostatních. Je to prostor bezpečí za hradbami, který vyžaduje jistou loajalitu, společný jazyk, hodnoty, či blízkost.

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Jen několik málo fotografií se stalo opravdu ikonickými – každý je viděl a snadno si je vybaví. Mnohá tato díla mají moc promítnout se do reálného světa a ovlivnit skutečnost. Patří mezi ně i snímek Dorothey Langeové Kočující matka.

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.