DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Kavárenská

Fotografie umí zachytit atmosféru či prostředí kaváren a to i přesto, že je uvězní do jediného okamžiku. Co nás na kavárnách tak přitahuje a láká? Proč milujeme jejich tradice?

Kavárny se staly symbolem veřejných debat a intelektualismu ještě za rakouského mocnářství. Ostatně právě z nich byly organizovány revoluční aktivity vedoucí ke vzniku ČSR. Za první republiky pak kavárenství dosáhlo svého vrcholu.

Nejen architektonickou kvalitou staveb, které se oděli do funkcionalistického hávu a vytvářely tak ideální zázemí pro jejich rozvoj, ale také kávou, která byla v té době velice kvalitní i celkovým prostředím, které zde panovalo. Kavárny umožňovali kolektivní samotu, ale také sociální interakci. Byly místem, kde vznikali básně, hovořilo se o umění, kráse či politice. To vše v kontextu vůně kávy a její hořké chuti.

S příchodem obou totalitních režimů se kavárny téměř rozpadly; nejen že došlo k propadu kvality staveb a omezení svobody, ale také ke zhoršení dodávek kávy. Během nacistické okupace šlo o nedostatkové zboží, později se její kvalita zhoršila natolik, že dala vzniknout jen „českému turkovi“ a kavárny, jako symbol buržoazních přežitků, ani neměly co prodávat.

Obnova kavárenství začala až po revoluci a je zajímavé, že se prosazuje především v Brně. Nejde přitom o pouhé oprašování zašlých tradic slavných časů, ale také o hledání nových obsahů a definic toho, co by kavárna měla poskytovat, jaké jsou současné sociální a psychologické potřeby lidí. Dnes je možné říci, že již nedílným způsobem opět moderují veřejný prostor tak, jak zachycuje snímek Kavárenská od Jokr7.

Fotografie týdne

Klepněte pro větší obrázek
Kavárenská (foto: Jokr7)

Snímek, který – ač nemůže zachytit pohyb lidí, hovor, ani vůni čerstvě se pražící kávy – ukazuje dokonale atmosféru, kterou tato zařízení do soudobé společnosti vnášejí. Nejde v nich o bezmyšlenkové kopírování starého, ale hledání nových forem. Ostatně přesně tak je koncipována také tato fotografie. Na jedné straně stojí černobílé provedení a klasická práce se světlem, na druhé pak velice netradiční kompozice a jednoznačný rukopis a styl fotografa.

Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších podařených děl uplynulého týdne, která se objevila v naší galerii.


Pan Adamec vytrvale pokračuje ve fotografování ptáků a dalších zvířat volné přírody. Tentokrát nabízí záběr Puštík vousatý na snímku, kterému nechybí dynamika, pocit z pohybu, vtip ani dobré technické zpracování.

Klepněte pro větší obrázek
Puštík vousatý (foto: Adamec)

Olda Polda si v rámci své fotografické kompozice klade otázku A co je na konci cesty a výtvarně se na ni snaží nalézt odpověď. Většinu lidí by možná intuitivně napadla smrt, ale to nemusí být vůbec jediná správná možnost.

Klepněte pro větší obrázek
A co je na konci cesty (foto: Olda Polda)

Snad žádný jiný snímek nemůže na předchozí otázku navázat lépe, než ten, nesoucí název A teď to roztočíme od Klemba. Ukazuje, že k dobrému snímku je třeba se někdy na věci podívat jinak, najít překvapivý průsečík různých úhlů pohledu a dát jim společného jmenovatele. Prezentuje snímek hravý, zábavný a přitom úplně prostý. Přesně takový, kterému nic nechybí.

Klepněte pro větší obrázek
A teď to roztočíme (foto: Klemba)

A na závěr ještě jeden pohled do atmosférou nasáté ulice na snímku . () od Luďka B. Možná i ona může být pro někoho odpovědí na Oldou Poldou položenou otázku. A také novým provokujícím stimulem nutícímu nás dívat se dále.

Klepněte pro větší obrázek
. (foto: Luděk B.)
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne