DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: kde se nebe dotýká země

Ruský filosof Vladimir Solovjov definuje krásu jako něco, co překračuje hranici banální existence věcí. Krása obrazu je dána nikoli jeho vlastním materiálem, ale čímsi, co mu přidává transcendentální rozměr.

Podobně o kráse uvažuje jeho přítel Fjodor Michajlovič Dostojevskij, když nabízí obraz skleněného paláce, který je sice dle objektivních kritérií dokonalý a krásný, ale nikdo v něm nebydlí, nelze v něm žít.

Můžeme o takovém objektu říci, že je skutečně krásný? Solovjov i Dostojevkij by řekli, že ne. Krása je něco, co se uskutečňuje ne samo o sobě, ale ve vztahu k osobě. Bez osoby není krásy, pouze artefaktu bez vlastní estetické hodnoty. Tento postup je velice zajímavý tím, že na první pohled jde právě opačným směrem než moderní estetika či uměnověda, které se snaží hodnotit dílo samotné nebo jeho kontext, ale s osobou či transcendencí nijak nepočítají.

V běžném jazyce byl prostor oblohy vnímán jako jisté neproniknutelné tajemství – ostatně spojení slov nebe jako ontologicky specifického náboženského pojmu a oblohy této představě odpovídají stejně, jako náboženské představy, které bohy umísťují někam nad zemi. Mezi nebem a zemí je distance, kterou mohou překonat pouze bohové, lidem nic takového není dovoleno, jak příkladně ilustrují řecké báje na Ikarovi a Prométheovi, zatímco Zeus plodí s dívkami nejednoho potomka.

Moderní člověk tuto diferenci nevnímá tak silně, neboť do vesmíru se létá poměrně běžně a přírodovědec bude mít pochopitelné praktické problémy s tím, kde končí atmosféra a začíná ono nebe. Alespoň obrazně se ale může nebe a země přiblížit či dokonce dotknout, což je situace, kterou dobře znají všichni, kdo se pohybují na horách – mrak, který dosedne na masiv, oba světy spojí a současně učiní pohyb venku velice nepohodlným a obtížným.

Klepněte pro větší obrázek
Skogafoss II, Island, foto: Matej Michalík

Když ale k tomuto setkání dojde mimo místo, kde stojíme, můžeme se s jistým uspokojením kochat krásou celé scenérie. Je zde opět zřejmá dichotomie mezi krásou nebe a utrpením světa, jak v řadě děl systematicky zdůrazňovalo barokní umění.

Snímek Skogafoss II, Island Matěje Michalíka pracuje s oběma uvedenými koncepty. Voda padající ze skály, hmota tvořící prostředí pro celý snímek i obloha, to vše existuje samo o sobě, ale divákovi dává zážitek z jisté obtížně popsatelné krásy. Zatímco fotografie mlčí, místo samo tiché jistě není. A najít na něm jasné oddělení nebe a země, oblohy a pevné půdy pod noha také nepředstavuje jednoduchý úkol a to především díky kompozici a technickému zpracování celého snímku. A právě tato integrace paradoxů je tím, co snímek činní přitažlivým a zajímavým, majícím atmosféru.

Gratuluji ještě jednou autorovi a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších snímků uplynulého týdne.

Přijde? je snímkem ukazujícím, co s člověkem může udělat emoce nebo sentiment. Zahledění se do minulosti vytváří pokřivený obraz přítomnosti. Ať se snažíme sebevíce, nevidíme věci správně. Upínáme se na jevy, které nic neznamenají, avšak to důležité přehlížíme. A stále jen čekáme. Lze ale bez tohoto opojení žít? Autorem je No21.

Klepněte pro větší obrázek
Přijde?, foto: No21

Kozel stojící v okně, uprostřed rozpadající se stavby. Fotografie ModÉÉlkozÉÉl zachycuje pronikavý pohled zvířete, které jako by bylo na svých patnáct minut slávy dokonale soustředěné, neuvědomujíce si, jak absurdní strukturu vytváří. Autorem je Balian.

Klepněte pro větší obrázek
ModÉÉlkozÉÉl, foto: Balian

Fotografie Bitva o pevnostní most 2 od Subala zachycuje bitvu z nevšední perspektivy. Změna úhlu pohledu, sledování toho, co se zrovna děje kolem nás jinak, než jak to vidí většina lidí a schopnost zachytit něco jiného, nového. Tak by se dal shrnout program jednoho z pojetí fotografování, ale také tento snímek.

Klepněte pro větší obrázek
Bitva o pevnostní most 2, foto: subal

Snímek tak slečno ještě pár pater, jehož autorem je Jokr7, ukazuje vtip, postřeh a především schopnost autora myslet a vidět v širších souvislostech.

Klepněte pro větší obrázek
tak slečno ještě pár pater, foto: jokr7
Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Kozla a Bitvu bych radši viděl v barvě, osta… řepka 13. 4. 2016, 22:28
vyborna fotka J. 13. 4. 2016, 10:42

Další podobné články

Podpora svobody tisku aneb kdo získal letošní cenu UNESCO/GUILLERMO CANO

Podpora svobody tisku aneb kdo získal letošní cenu UNESCO/GUILLERMO CANO

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Když se o někom řekne, že je to prostý člověk, nemusí to znamenat, že by byl analfabetem nebo nevzdělancem. Ostatně také babička Boženy Němcové, alespoň jako literární postava, byla na jedné straně archetypem prostoty a na druhé moudrosti.

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

...našlapuj lehce, neboť kráčíš po mých snech, je citátem anglického básníka Samuela Butlera. Otevírá přitom dvě důležité otázky – proč sníme a co s těmi sny mají dělat druzí. Na první otázku by bylo možné odpovědět psychologicky.

Takto vypadá 24 hodin zachycených v gigantickém timelapse Londýna

Takto vypadá 24 hodin zachycených v gigantickém timelapse Londýna

Fotografie týdne: Industriality II

Fotografie týdne: Industriality II

Továrna není jen místo, kde se něco vyrábí, ale sociální fenomén. Joshua B. Freeman ve své knize Behemoth ukazuje, jak továrna a struktura společnosti spolu těsně souvisejí. Postavit velkou a úspěšnou továrnu totiž předpokládá mít v ní koho zaměstnat

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Peter Jervis ve svých knihách pracuje s pojmem epizodická zkušenost. Jde o nějaký nejmenší atomický celek poznání, který nám umožní o světě něco vypovědět. Epizodickou zkušeností může být čas potřebný pro rozpoznání kolegy z práce nebo třeba poznání melodie oblíbené písně.

V LA mají muzeum selfie, jejich focení má na svědomí již více jak 127 životů

V LA mají muzeum selfie, jejich focení má na svědomí již více jak 127 životů

Různá muzea proti pořizování různých fotografují bojují různými způsoby. Ne však muzeum selfie, které se nachází v americkém Los Angeles. To k tomu totiž přímo nabádá, mějte se ale na pozoru před „selfitis“...

Společnost Netflix převedla na plátno historii značky Kodachrome

Společnost Netflix převedla na plátno historii značky Kodachrome