DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: když listí ze stromů nepadá

Biblická kniha Kazatel v jedné své závěrečné pasáži pěkně zdůrazňuje, že existují procesy, které se střídají bez ohledu na to, co člověk dělá nebo nedělá – slunce vychází pro dobrého i špatného člověka stejně,

Ostatně představa patentového úřadu v Prusku na přelomu devatenáctého a dvacátého století se mohla jevit podobně. Vše již bylo vynalezeno, děláme jen drobné kroky kupředu, v mezích předpověditelných, patenty nejsou potřeba.

Také laický pohled na umění může být v tomto ohledu podobný – stále se vracíme již k jednou užitým tématům, nic nového jako by se neobjevovalo. Tento vztah k opakování starého může vést ke dvěma opačným postojům. První možností je přiklonění se k postoji jistého konzervativismu, který se raduje z existence řádu, něčeho, co lze vnímat jako stálé a neměnné. A nesporně tento rozměr je něčím, co člověk potřebuje. Upíná se k tomu, co mu dává jistotu, pocit, že jeho bytí není vrženo do neohraničeného chaosu a může se v mezích jistého řád pohybovat.

Toto zakotvení se je přitom něčím, vůči čemu se můžeme vymezovat, ve znamení hledání vlastní cesty, individuality, autonomie, zodpovědnosti. Jistě ale není na místě zapomenout na to, že mnoha aspekty svého bytí v této tradici či řádu jsme – výchovou, jazykem, konzumováním všech výhod, které nám společnost nabízí. Jistě můžeme také zde pozorovat změny, ale společnost, jazyk i výchova jsou jistou formou konzervace, tedy uchovávání předchozích zkušeností a postojů.

Pocit jistoty ve formách může být tím, co dává možnost inovací a osobitosti, ale stejně dobře může sklouznout k pohodlnosti a spokojenost s tím, co již máme. Jako by nic nebylo již možné vymyslet a nemělo smysl za to bojovat.

Klepněte pro větší obrázek
Když listí ze stromů nepadá, foto: vhumanik

Druhou možností je snaha hledat možnost překračování schémat a tradic, tam, kde je to možné. Je to vyjití z prostoru pohodlností a jistot, komfortní zóny osobních jistot a vyražení na cestu, o jejímž cíli možná mnoho nevíme, ale je šance s ním dojít někam dále, o cestě, která možná pomůže člověku najít sebe samého.

Snímek když listí ze stromů nepadá, odkazuje právě k takovým úvahám. Zachycuje svět vzhůru nohama, zbavuje ho jistot, nutí se na něj dívat jinak. Je focený mobilním telefonem, odkládajíce technický komfort, preciznost formy, jde k jádru obsahu surovostí sdělení. Ale přesto nelze říci, že by se zbavil ambice esteticky. Vhumanik mapuje svět kolem sebe očima dítěte, hledajícího překvapení, údiv.

Gratuluji autorovi k fotografii, která se snaží všechny běžné prvky postavit na hlavu, ale současně pracuje s nejběžnější a nejpravidelnější látkou, kterou si, lze představit, opadaným listím, něčím, co se opakuje po tisíce let stále stejně. A dovoluji si pozvat na prohlídku dalších snímků, které se minulý týden objevily v galerii.

Na zimní lednovou procházku zve No21 se svojí fotografií s názvem Ve svátečním po sněhu půjdu čistém, bílém... . Černobílé ledové království zve k tiché romantické procházce, prožitku ticha i objevitelské inovativnosti. A nechává námrazu kreslit po celém lese.

Klepněte pro větší obrázek
ve svátečním po sněhu půjdu čistém, bílém..., foto: No21

Jokr7 také nabízí pohled na zimu. Tentokráte optikou řeky, deště a velkého města. Na Vltavě zima doslova pobízí k úvahám o příbězích jednotlivých racků, o přemýšlení nad tím, co asi celý den dělali a jak se cítí uprostřed zimního nečasu.

Klepněte pro větší obrázek
na Vltavě zima, foto: jokr7

Přirozeně témata navazuje také snímek Zimní sklizeň uprostřed města, který je součástí ptačích a jeřabinových studií Fialového poustevníka. Ukazuje, podobně jako předchozí snímek, že zima není obdobím mrtvolného ticha, ale dává pohlížet také na jiné formy městského živočišného života.

Klepněte pro větší obrázek
Zimní sklizeň uprostřed města, foto: Fialový poustevník

Vše rámuje Player s ledovým městským náhledem na malebné mrazivé kreslení. Taková je jeho Zima, kreslící, poetická, hladivá, věže a střechy obalující, bělostná.

Klepněte pro větší obrázek
Zima, foto: player
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.