DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: když listí ze stromů nepadá

Biblická kniha Kazatel v jedné své závěrečné pasáži pěkně zdůrazňuje, že existují procesy, které se střídají bez ohledu na to, co člověk dělá nebo nedělá – slunce vychází pro dobrého i špatného člověka stejně,

Ostatně představa patentového úřadu v Prusku na přelomu devatenáctého a dvacátého století se mohla jevit podobně. Vše již bylo vynalezeno, děláme jen drobné kroky kupředu, v mezích předpověditelných, patenty nejsou potřeba.

Také laický pohled na umění může být v tomto ohledu podobný – stále se vracíme již k jednou užitým tématům, nic nového jako by se neobjevovalo. Tento vztah k opakování starého může vést ke dvěma opačným postojům. První možností je přiklonění se k postoji jistého konzervativismu, který se raduje z existence řádu, něčeho, co lze vnímat jako stálé a neměnné. A nesporně tento rozměr je něčím, co člověk potřebuje. Upíná se k tomu, co mu dává jistotu, pocit, že jeho bytí není vrženo do neohraničeného chaosu a může se v mezích jistého řád pohybovat.

Toto zakotvení se je přitom něčím, vůči čemu se můžeme vymezovat, ve znamení hledání vlastní cesty, individuality, autonomie, zodpovědnosti. Jistě ale není na místě zapomenout na to, že mnoha aspekty svého bytí v této tradici či řádu jsme – výchovou, jazykem, konzumováním všech výhod, které nám společnost nabízí. Jistě můžeme také zde pozorovat změny, ale společnost, jazyk i výchova jsou jistou formou konzervace, tedy uchovávání předchozích zkušeností a postojů.

Pocit jistoty ve formách může být tím, co dává možnost inovací a osobitosti, ale stejně dobře může sklouznout k pohodlnosti a spokojenost s tím, co již máme. Jako by nic nebylo již možné vymyslet a nemělo smysl za to bojovat.

Klepněte pro větší obrázek
Když listí ze stromů nepadá, foto: vhumanik

Druhou možností je snaha hledat možnost překračování schémat a tradic, tam, kde je to možné. Je to vyjití z prostoru pohodlností a jistot, komfortní zóny osobních jistot a vyražení na cestu, o jejímž cíli možná mnoho nevíme, ale je šance s ním dojít někam dále, o cestě, která možná pomůže člověku najít sebe samého.

Snímek když listí ze stromů nepadá, odkazuje právě k takovým úvahám. Zachycuje svět vzhůru nohama, zbavuje ho jistot, nutí se na něj dívat jinak. Je focený mobilním telefonem, odkládajíce technický komfort, preciznost formy, jde k jádru obsahu surovostí sdělení. Ale přesto nelze říci, že by se zbavil ambice esteticky. Vhumanik mapuje svět kolem sebe očima dítěte, hledajícího překvapení, údiv.

Gratuluji autorovi k fotografii, která se snaží všechny běžné prvky postavit na hlavu, ale současně pracuje s nejběžnější a nejpravidelnější látkou, kterou si, lze představit, opadaným listím, něčím, co se opakuje po tisíce let stále stejně. A dovoluji si pozvat na prohlídku dalších snímků, které se minulý týden objevily v galerii.

Na zimní lednovou procházku zve No21 se svojí fotografií s názvem Ve svátečním po sněhu půjdu čistém, bílém... . Černobílé ledové království zve k tiché romantické procházce, prožitku ticha i objevitelské inovativnosti. A nechává námrazu kreslit po celém lese.

Klepněte pro větší obrázek
ve svátečním po sněhu půjdu čistém, bílém..., foto: No21

Jokr7 také nabízí pohled na zimu. Tentokráte optikou řeky, deště a velkého města. Na Vltavě zima doslova pobízí k úvahám o příbězích jednotlivých racků, o přemýšlení nad tím, co asi celý den dělali a jak se cítí uprostřed zimního nečasu.

Klepněte pro větší obrázek
na Vltavě zima, foto: jokr7

Přirozeně témata navazuje také snímek Zimní sklizeň uprostřed města, který je součástí ptačích a jeřabinových studií Fialového poustevníka. Ukazuje, podobně jako předchozí snímek, že zima není obdobím mrtvolného ticha, ale dává pohlížet také na jiné formy městského živočišného života.

Klepněte pro větší obrázek
Zimní sklizeň uprostřed města, foto: Fialový poustevník

Vše rámuje Player s ledovým městským náhledem na malebné mrazivé kreslení. Taková je jeho Zima, kreslící, poetická, hladivá, věže a střechy obalující, bělostná.

Klepněte pro větší obrázek
Zima, foto: player
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Jen několik málo fotografií se stalo opravdu ikonickými – každý je viděl a snadno si je vybaví. Mnohá tato díla mají moc promítnout se do reálného světa a ovlivnit skutečnost. Patří mezi ně i snímek Dorothey Langeové Kočující matka.

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.

Zkázonosné selfie. Návštěvnice muzea poškodili obrazy Dalího a Goyi

Zkázonosné selfie. Návštěvnice muzea poškodili obrazy Dalího a Goyi