DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Když to nejde jinak...

Když se okolo poloviny prvního století sestavovaly katalogy ctností, byly v nich jak ty teologické, které se vztahovali ke poměru člověka k Bohu, tak také ty, jenž byly převzaté z ideálu antického člověka – tedy statečnost, spravedlnost, moudrost a mírnost.

Tyto ctnosti, označované jako kardinální, měly odkazovat k člověku, který se v prvé řadě neřídí tím, co chce jeho tělo, emoce či žádostivost (jak se dříve říkalo), ale je schopen mít nad sebou kontrolu. Mít moc sám nad sebou je ostatně nejen něčím, co zdobí antického obyvatele, ale také třeba důvodem všech postů a asketických cvičení.

Myslím, že při všech těchto ctnostech chybí jedna, která je po mém soudu dnes mimořádně důležitá, totiž schopnost nadhledu. Poodstoupení od vlastní situace a kontextu, umění napočítat do desíti, když se člověk rozčílí, ale také schopnost udělat si ze sebe samotného legraci. Někdy se říká, že zlo se pozná od dobra tím, že si ze sebe neumí udělat legraci, bere se vážně, absolutizuje se. Pokud se to stane člověku, bude s ním k nevydržení. Absence nadhledu nad sebou samým je tedy něčím, co je klíčové pro sociální interakci.

Klepněte pro větší obrázek
Když to nejde jinak, foto: No21

V dnešní době je zde ale ještě jeden silný moment, který by ve středověku zřejmě tak významně nezazníval. Totiž schopnost odfiltrovat od sdělované zprávy všechny emoce, podívat se na kontext, zdroje, situaci. Nebýt ponořený a zasažený jí samotnou, ale naopak být schopný se na ni podívat z trochu větší dálky. Tím se jistě nechce říci, že se z nadhledu stává mediální gramotnost, stejně jako se ze statečnosti nestává management rizik, ale nesporně jde o něco, co nám umožňuje existovat v dnešním světě.

Mít nadhled je spojené se schopností uvědomění a vnímání jisté životní perspektivy. Se schopností nevidět jediný komín na jediné střeše, ale s vnímáním celého města, tedy se schopností holistického přístupu, syntézy. Nesporně jde také o zásadní dovednost vědeckou – schopnost odstoupit od problému a podívat se na něj z jiné perspektivy je pro velkou část vědeckých objevů zásadní. Umožňuje to, co Popper označuje jako metodologickou abstrakci.

Snímek Když to nejde jinak... od No21 v čenobílém minimalistickém provedení zachycuje právě tento nadhled, schopnost řešit věci jinak, než je obvyklé, pokud s nimi máme těsnou každodenní zainteresovanost.

Gratuluji autorovi k pěknému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Pokud se nebojíte rychlé jízdy bez držení se řídítek a vaší oblíbenou perspektivou je sedátko kola a nikoli koš horkovzdušného balónu, pak právě vám je určený snímek …, jehož autorem je mila…

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: mila...

Fotografie Traktorista malířem od Uhlera otevírá starou, pro estetiku téměř klasickou otázku, kdo je umělcem, totiž zda ten, kdo artefakty tvoří, či ten, kdo se na ně dívá a něco v nich vidí. Kdo jim rozumí, chápe je, bere je do své mysli a tam s nimi pracuje.

Klepněte pro větší obrázek
Traktorista malířem, foto: Uhler

Že i na obyčejné zdi lze nalézt pěkné věci ukazuje Paklík se snímkem princezna na draka. Fotografie pěkně odkrývá různé myslitelé vrstvy reality a snaží se pro ně najít interpretační rámec.

Klepněte pro větší obrázek
Princezna na draka, foto: shimmell

A na závěr ještě jedna pěkná černobílá fotka ukazující jistou fotografickou hru, schopnost hledat a nacházet ve světě neplánované a nezamýšlené kontexty a zjevovat je druhým. Autorem snímku je francoaise.

Klepněte pro větší obrázek
- - - , foto: francoaise
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát