DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Koksař

Výpověď industriální fotografie o konci jedné éry a nejistém začátku nových časů. V očích dělníka jsme našli zklamání, obavy a nejspíš i naštvanost.

Pracovní portrét – tak by se dala suše zaškatulkovat fotografie Koksař od Viktora Machy. Na první pohled upoutá v modři utlumené průmyslové pozadí a snad bleskem přisvícený obličej dělníka. Modrý pracovní oděv takřka splývá s okolím, stejně jako on dávno splynul s koksovnou. Na svou práci je sám a společníka mu dělá jen vysílačka – spojení s kolegy.

Pak jsem si přečetl dovětek a v hlavě se mi vyjevil příběh plný pathosu: „Tak už jen dva měsíce a konec, šlus, finýto. Třicet let běhám v špinavejch hadrech kolem rozpálených rour jak magor. Ve dne, v noci, za deště, za sněhu, furt. V létě vedro k nevydržení a v zimě je to snad ještě horší – z jedný strany mráz a z druhý horko. Svinská práce! Ale já ji měl vlastně rád.

„Nejde to vyhnat z hlavy. Ještě dvacet šicht a já nebudu stát u píchačky. Trochu brzo, ne? Čekal jsem, že to tu zruší, ale ten befel mě stejně překvapil. Budu bez práce, budeme bez peněz. Žena sedí doma už dva roky, děcka študujou. Nějakej měsíc vyžijeme z odstupnýho, ale co pak? Zdraví v háji, do důchodu to mám ještě daleko. Zaměstná někdo padesátiletýho chlapa z koksárny? Vždyť já se v tom dnešním světě ani nevyznám. Ujel mi vlak.“

„No nic. Jdem zase makat. Ještě není konec. Hlavu vzhůru, chlape! Nějak bylo, nějak bude…“

Klepněte pro větší obrázek
Koksař; foto v__m

Viktor Macha je v galerii DIGIarény znám pro své fotografie z průmyslových objektů. Jeho díla citlivě zachycují splynutí dvou duší – duše člověka a duše stroje. Je to proces zdlouhavý a bolestný a symbióza dvou naprosto rozdílných tvorů nastane, teprve až na stěnách šatny vyblednou všechny stránky Playboye. Jeden tvor pak bez druhého nemůže žít.

Minulý týden se v galerii sešly hned dva výborné zvířecí portréty. Dovolím si uvést je bez komentáře, neboť tyhle fotky mluví samy za sebe a říkají vše.

Klepněte pro větší obrázek
Charlie jinak a barevně...; foto Mihau
Klepněte pro větší obrázek
Hnusné počasí...; foto aragog

Pěkný detail přírody se povedl fotografce hella leandr. Fotografie má dobře nastavenou hloubku ostrosti a modrý nádech podporuje studenost a vlhkost podzimu.

Klepněte pro větší obrázek
Lapena v mlze; foto hella leandr

Méně často znamená více, v jednoduchosti je krása a pravidla kompozice funguji. O tom nás přesvědčil cevaron svým snímkem Cestou do nikam a pod jeho fotografií se objevilo větší množství pozitivních komentářů.

Klepněte pro větší obrázek
Cestou do nikam; foto cevaron

Příjemnou „odrazovkou“ nás poctil Martin Březa. Tahle fotografie má dobrou kompozici, dobré světlo a správně natočený polarizák.

Klepněte pro větší obrázek
Skloňte zrak; foto martin.breza

Dívat se na svět pěkně z blízka, hledat detaily a objevovat nové krajiny a nové příběhy. Fotograf fismen nalezl rudou poušť ve dřevě. Záměrná neostrost tady výborně funguje. Nejeden divák si řekl, že tohle by chtěl mít na stěně.

Klepněte pro větší obrázek
stromeček v poušti; foto fismen

Jistě hodně z vás zkoušelo nastavit dlouhý expoziční čas a po stisku spouště otočit zoomem. Lukáš Pecháček to provedl s objektivem namířeným na noční panelák a vznikla tak velice zajímavá fotografie s poutavým názvem Každý máme svůj svět. Jsme uzavřeni ve svých bytech pod světlem žárovky. Naše domovy skrz okna proudí kamsi do noční temnoty.

Klepněte pro větší obrázek
Každý máme svůj svět; foto Lukáš Pecháček

Barevný podzim pomalu doznívá. V počítači je spousta nezpracovaných fotek. Otevřu třeba tuhle z parku. Jak ji upravím? Reál nebo pastelky? Fotografie Podzim v parku od Roberta Adamce rozhodně není přesaturovanou omalovánkou. Romantický můstek a paprsky světla přímo vybízely k netradiční úpravě. Robert se do ní pustil a udělal to dobře.

Klepněte pro větší obrázek
Podzim v parku; foto adamec-2

Na závěr, opět malé odlehčení. To, že fotografování a vystavování je možné brát s humorem nám ukázal sirferda. Jeho „výfuková“ šestice je i s tajenkou.

Klepněte pro větší obrázek
Výfuky; foto sirferda
Další článek




celkem 5 komentářů

Nejnovější komentáře

Re: JO Karel Kahovec 30. 11. 2009, 18:47
Re: JO šel okolo 27. 11. 2009, 19:18
Re: JO šel okolo 27. 11. 2009, 19:17
JO Mihau. 27. 11. 2009, 12:50
Hnusne pocasi Radek71 25. 11. 2009, 00:36

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.