DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Kolemjdoucí

Kde hledat míjení se, samotu nebo odcizení? Fotograf to najde a zachytí na nejrušnější třídě velkoměsta, dokonce i ve své domácnosti.

Třináctý fototýden mi připadal poněkud slabší v kvalitě vložených fotografií. Ale i tentokrát jsem musel zvažovat, které díla z prvního výběru se už do finální pětice nedostanou. Ty vyřazené fotografie mi nepřipadaly horší, jen se méně hodily do celkové koncepce výběru, který byl – tak jak vždy uvádím – subjektivní.

Klepněte pro větší obrázek
Kolemjdoucí; foto nervus

Vloni na podzim jsem jel hned po ránu nasávat atmosféru jednoho malebného městečka mezi Českou Lípou a Litoměřicemi. Byl všední a dost podmračený den. Děti, které vystupovaly z vlaku se mnou, spolkla školní budova a občasná sprška deště lákala ven ponejprv jen pár rybářů k Barvířskému rybníku. Procházel jsem uličkami tohoto malebného městečka a všiml si něčeho, čemu jsem už v okresním městě plném panelových sídlišť – kde bydlím – odvykl. Lidé jdoucí na nákup, poštu či k lékaři se navzájem nejen zdravili, ale většinou i stačili prohodit alespoň pár vět, které prozrazovaly, že se dobře znají.

Lidé tu nejsou tak namačkáni na sebe, jako v centru větších a velkých měst a přesto k sobě nemají daleko. Nemusí se mít rádi, ale vždy je to pro ně pan Novák z pod kopce nebo paní Kudláčková, co bydlí u pošty. A když pro nás má člověk jméno a známe jeho životní příběh, nedá nám to, abychom ho nezvedli, když ho uvidíme upadnout. U neznámého kolemjdoucího ve velkoměstě bych si tak jistý už nebyl.

Klepněte pro větší obrázek
But I Would; foto strany

Do jisté míry koresponduje s tím, co jsem psal u předešlé fotografie. Je to o samotě a odcizování se okolí a mnohdy i sám sobě.

Klepněte pro větší obrázek
Kubo; foto Smidka

Přiznám se, že mi ten snímek na první pohled evokoval oskarového Kolju pánů Svěráků. Scénu, ve které malý Andrej Chalimov zkouší pomocí sprchy volat babičce, aby si pro něj přijela.
Dítě, které se sice ukrývá, protože něco provedlo a bojí se trestu, ale zároveň si už moc přeje být nalezeno, protože ta samota, nemožnost se schovat za blízké je už horší než jakýkoliv trest od nich. Skutečnost bude jistě jiná a fotografie je výsledkem dobré spolupráce autorky s modelem. Ale u dobrých filmů taky dokážeme zapomenout, že jde „jen“ o nahranou pseudorealitu a začneme hrdinům fandit.

Klepněte pro větší obrázek
Sever; foto marcusc

Existuje mnoho výtvarných děl inspirovaných Gershwinovou Rhapsody in Blue. Tady autor našel dosti typické městské zákoutí s hudební variací převážně v červeném tónu. Zkuste si, k téhle fotografii pustit třeba C Jam Blues Duke Elingtona. Pokud to nebude právě váš hudební šálek čaje – nevadí. Stejně to zkuste. Třeba vám to pootevře dvířka někam, kam jste zatím cestu neznali.


Klepněte pro větší obrázek
Jaterník Podléška; foto milann88

Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, je Velikonoční pondělí, svátky znovuzrození. A tak alespoň na rozloučenou něco o jaru: Podléšky jsou pro mne odmala těmi pravými posly jara. Když vidím ten nádherný barevný kontrast jejich modrých až nafialovělých květů v hnědi suchého listí, je mi jasné, že černobílé grafice zimního období je už definitivně odzvoněno.

Tenhle snímek asi nikdy nebude zdobit stránky atlasu rostlin. Neukazuje celkový fenotyp této rostliny, ba ani biotop, ve kterém se nalézá. Jenže z něj cítím vůni jarní hlíny. A vůně jarní hlíny má sílu probouzejícího se života… a o tom jaro je.

Momentálně se obloha za oknem mračí a předpovědi počasí mluví něco o mrazu, ale i tak je tam jaro. Ať vás Dobré světlo i nálada v tom jaru neopouští.

Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

but I would juiCZe 8. 4. 2010, 20:29

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.