DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Kolemjdoucí

Kde hledat míjení se, samotu nebo odcizení? Fotograf to najde a zachytí na nejrušnější třídě velkoměsta, dokonce i ve své domácnosti.

Třináctý fototýden mi připadal poněkud slabší v kvalitě vložených fotografií. Ale i tentokrát jsem musel zvažovat, které díla z prvního výběru se už do finální pětice nedostanou. Ty vyřazené fotografie mi nepřipadaly horší, jen se méně hodily do celkové koncepce výběru, který byl – tak jak vždy uvádím – subjektivní.

Klepněte pro větší obrázek
Kolemjdoucí; foto nervus

Vloni na podzim jsem jel hned po ránu nasávat atmosféru jednoho malebného městečka mezi Českou Lípou a Litoměřicemi. Byl všední a dost podmračený den. Děti, které vystupovaly z vlaku se mnou, spolkla školní budova a občasná sprška deště lákala ven ponejprv jen pár rybářů k Barvířskému rybníku. Procházel jsem uličkami tohoto malebného městečka a všiml si něčeho, čemu jsem už v okresním městě plném panelových sídlišť – kde bydlím – odvykl. Lidé jdoucí na nákup, poštu či k lékaři se navzájem nejen zdravili, ale většinou i stačili prohodit alespoň pár vět, které prozrazovaly, že se dobře znají.

Lidé tu nejsou tak namačkáni na sebe, jako v centru větších a velkých měst a přesto k sobě nemají daleko. Nemusí se mít rádi, ale vždy je to pro ně pan Novák z pod kopce nebo paní Kudláčková, co bydlí u pošty. A když pro nás má člověk jméno a známe jeho životní příběh, nedá nám to, abychom ho nezvedli, když ho uvidíme upadnout. U neznámého kolemjdoucího ve velkoměstě bych si tak jistý už nebyl.

Klepněte pro větší obrázek
But I Would; foto strany

Do jisté míry koresponduje s tím, co jsem psal u předešlé fotografie. Je to o samotě a odcizování se okolí a mnohdy i sám sobě.

Klepněte pro větší obrázek
Kubo; foto Smidka

Přiznám se, že mi ten snímek na první pohled evokoval oskarového Kolju pánů Svěráků. Scénu, ve které malý Andrej Chalimov zkouší pomocí sprchy volat babičce, aby si pro něj přijela.
Dítě, které se sice ukrývá, protože něco provedlo a bojí se trestu, ale zároveň si už moc přeje být nalezeno, protože ta samota, nemožnost se schovat za blízké je už horší než jakýkoliv trest od nich. Skutečnost bude jistě jiná a fotografie je výsledkem dobré spolupráce autorky s modelem. Ale u dobrých filmů taky dokážeme zapomenout, že jde „jen“ o nahranou pseudorealitu a začneme hrdinům fandit.

Klepněte pro větší obrázek
Sever; foto marcusc

Existuje mnoho výtvarných děl inspirovaných Gershwinovou Rhapsody in Blue. Tady autor našel dosti typické městské zákoutí s hudební variací převážně v červeném tónu. Zkuste si, k téhle fotografii pustit třeba C Jam Blues Duke Elingtona. Pokud to nebude právě váš hudební šálek čaje – nevadí. Stejně to zkuste. Třeba vám to pootevře dvířka někam, kam jste zatím cestu neznali.


Klepněte pro větší obrázek
Jaterník Podléška; foto milann88

Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, je Velikonoční pondělí, svátky znovuzrození. A tak alespoň na rozloučenou něco o jaru: Podléšky jsou pro mne odmala těmi pravými posly jara. Když vidím ten nádherný barevný kontrast jejich modrých až nafialovělých květů v hnědi suchého listí, je mi jasné, že černobílé grafice zimního období je už definitivně odzvoněno.

Tenhle snímek asi nikdy nebude zdobit stránky atlasu rostlin. Neukazuje celkový fenotyp této rostliny, ba ani biotop, ve kterém se nalézá. Jenže z něj cítím vůni jarní hlíny. A vůně jarní hlíny má sílu probouzejícího se života… a o tom jaro je.

Momentálně se obloha za oknem mračí a předpovědi počasí mluví něco o mrazu, ale i tak je tam jaro. Ať vás Dobré světlo i nálada v tom jaru neopouští.

Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

but I would juiCZe 8. 4. 2010, 20:29

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.