DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Kolotoč

Život může být jako stále se točící kolotoč. Ale co se s ním stane, když se otáčet přestane? František Vrba nabízí netradiční paralelu mezi srdcem a kolotočem.

Je zajímá sledovat, jak srdce vnímají různé kulturní světy. Pro nás středoevropany je přirozené jej vnímat jako symbol lásky a emocí. Máme před sebou poměrně jasné rozdělení rozumu, který spojujeme s mozkem a emocionálního srdce. Pro obyvatele Ruska je ale pojem srdce mnohem komplexnější – je to místo, kde přebývá duše. Je středem člověka, tím, co ho dělá bytím. Pro kultury latinské Ameriky pak bylo srdce symbolem síly a života. Sníst srdce protivníka znamenalo získat jeho sílu a moc.

Ač se na první pohled mohlo jevit srdce jako symbol veskrze jednoduchý, ukazuje se, že tomu tak není a že každý kulturní okruh má své vlastní specifické vnímání jeho obsahu. Je-li samo slovo symbol odvozené od συμ-βάλλειν – tedy spojovat, v tomto případě to rozhodně neplatí doslova. Bylo zvykem, že rozlomená pečeť se používala jako autorizační klíč, spojení dvou polovin byla navrácena jednota znaku, jeho plnost. V tomto slova smyslu by jistě bylo zajímavé hledat onu plnost pojmu srdce – v medicíně, filosofii, religionistice, lingvistice, filologii nebo filosofii.

Fotografie týdne, která je před námi nese jednoduchý a výstižný název Kolotoč a jejím autorem je František Vrba. Jedná se na ilustraci stejnojmenné písně Jaroslava Svobody ze skupiny Traband, kde základem je paralela mezi kolotočem – symbolem života, zábavy, nekonečného koloběhu a možná také bezstarostného užívání si a srdcem. Jistě není bez zajímavosti, že autor textu písně nabízí slovní spojení, ve kterém odděluje duši a srdce od sebe.

Vyrvi si srdce, vyrvi si z těla
Z nešťastný lásky do vody skoč
Duše ti někam uletěla
Porouchal se kolotoč
 

Klepněte pro větší obrázek 
Kolotoč (foto: František Vrba)

V netradičním barevném zpracování nabízí zajímavé spojení melancholie s kolotočem a postavou dětsky radostné princezny. Celková kompozice pak působí paradoxním až překvapujícím dojmem. Snímek je jinak výborně zpracován a svojí neotřelostí si jistě zaslouží pozornost oka diváka.

Klepněte pro větší obrázek 
GPS (foto: Paklik)

Člověk se může často poměrně snadno ztratit i v okolí zářivě jasný lamp. Propadne přesvědčení, že neukazují směr a nikam jej smysluplně nevedou. Tak jako dívka na snímku GPS od Paklíka.

Klepněte pro větší obrázek 
Pták Ohnivák (foto: EMeT)

EMeT nabízí pohled na zajímavé propojení křivek a barev v ne zcela běžném pohledu. Čisté linky jsou „kaženy“ drobnými nepatřičnostmi, které snímek od funkcionalistické přesnosti posouvají do podstatně ležérnější polohy. A když se k mírně abstraktnímu snímku připojí neobvyklý název – Pták Ohnivák, vzniká snímek, na který se dá dívat poměrně dlouho.

Klepněte pro větší obrázek 
O vzpomínkách (foto: 77radeRK)

Jedním z největších současných filosofických problémů je povaha našeho vědomí. Jak je možné spojit mysl s hmotným světem, aniž by byly porušeny základní přírodní zákony? Modelů je celá řada, ale žádný z nich není možné považovat za uspokojivý. Přesto je možné alespoň uměním o částech vědomí vypovídat. Tak jako 77radeRK na snímku O vzpomínkách.

Klepněte pro větší obrázek 
Za světlem (foto: Jokr7)

A na závěr ještě jedno nepříliš obvyklé lampové angažmá na snímku Za světlem v podání Jokr7.

Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Pavle, to není problém je téhle galerky kam … tommy 8. 7. 2011, 14:41
všeobecně ke všem fotografiím týdne: Nešlo … Pavel Pavlík 7. 7. 2011, 12:04

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.