DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Komplementarita

Lidé rádi uvažují o světě tak, aby byl pro ně co nejjednodušší a nejpochopitelnější. Jistě se najdou výjimky, které tu či onu jeho část problematizují, ale mít ve svém bytí jistotu a schopnost porozumět světu kolem sebe je zřejmě něčím, co je pro život nezbytné.

Také proto se někdy můžeme setkat s tím, že lidé – jinak velice intelektuálně zdatní – v některých oblastech zcela propadnou lacinému populismu.

Běžně se má za to, že věda je jednou z těchto jednoduchých výpovědí o světě, neboť říká, jak se věci mají a dokonce umí navrhnout způsob, jak v případě více konkurenčních teorií nebo přístupů zjistit, kdo tedy pravdu má a kdo ne. Takto přehledná byla situace až poloviny desátých let minulého století, kdy Nieles Bohr přišel s modelem komplementarity. Našel oblasti fyziky, které umožňovali různé přístupy či interpretace, které se zdály být vzájemně protichůdné. A každá byla schopná něco o světě vypovědět. Bohr se snažil ukázat, že právě toto je přístup k vědě a poznávání světa, který přináší skutečně něco zajímavého.

Komplementarita tak v jeho pojetí znamená dvojí. Předně je to ztráta výlučnosti jednoho pohledu či jedné teorie. Současně však možnost, že se myšlenky mohou vzájemně doplňovat, rozvíjet, být vedle sebe a dávat tak vzniknout novému širšímu konceptu vidění světa. Ten již nikdy nemůže být v oblastech, kde se bude komplementarita uplatňovat ani přehledný ani jednoduchý. Ale o to může být krásnější a zajímavější.

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: humusak

Humusak nabízí na svém snímku … zajímavou ilustraci komplementárního vidění světa. Světlo a stíny se zde vzájemně diferencují, takže vytvářejí obraz, který má svůj význam v kontextu prázdné stojící židle. Světelné stopy mohou vykřičet samotu prázdné židle. Asi každý, kdo někdy zažil smrt někoho blízkého nebo rozchod, ví, jak silný je pohled na prázdnou židli po milovaném člověku, která již nikdy nebude zaplněná.

Světlo i židle samotná tak nesou jen malé parciální vysvětlení situace, ale dohromady dávají divákovi nahlédnout do zajímavého příběhu, do kterého může promítnout sám sebe. Tím může jít v komplementaritě ještě o krok dále. Nejen nabídnout různá vzájemně se doplňující a rozvíjejí pohledy na jednu skutečnost, ale také vtáhnout ho do děje samotného, takže zcela smaže rozdíl mezi fotografií a divákem, ale vytvoří jednu společnou vzpomínkově imaginační scénu.

Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Paklík si hraje s gestem návštěvnice galerie na fotografii, která ukazuje, jak příjemné a zajímavé může být všímat si detailů, kterým běžně nevěnujeme pozornost. A přitom ony jsou často těmi body, které by nám umožnily vidět nový zajímavý příběh, daly možnost se na svět dívat jinak, komplikovaněji a detailněji.

Klepněte pro větší obrázek
., foto: shimmell

Salcstep pracuje s tématem anomálie... Tento pojem má většina z nás spojený především s vodou, ale je možná zajímavé se zamyslet nad tím, zda člověk sám není jednou z nejvýstřednějších anomálií celého vesmíru, porušením jeho struktur, barev, mechanismů a ticha.

Klepněte pro větší obrázek
anomálie..., foto: salcstep

Jokr7 si hraje s deštěm, životem na ulici, sociální situaci, ale také s názvem fotografie //////////. Snímek ukazuje na jeden ze zajímavých vyjadřovacích prostředků fotografa, který z kuliček vody (kterým říkáme ale kapky) vytvořil čáry prostým prodloužením expozice.

Klepněte pro větší obrázek
//////////, foto: jokr7

A na závěr ještě jeden pohled do vodní hladiny v podání No21 a jeho malebném O bydlení za vodou... 

Klepněte pro větší obrázek
O bydlení za vodou..., foto: No21
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?