Lidé rádi uvažují o světě tak, aby byl pro ně co nejjednodušší a nejpochopitelnější. Jistě se najdou výjimky, které tu či onu jeho část problematizují, ale mít ve svém bytí jistotu a schopnost porozumět světu kolem sebe je zřejmě něčím, co je pro život nezbytné.
Také proto se někdy můžeme setkat s tím, že lidé – jinak velice intelektuálně zdatní – v některých oblastech zcela propadnou lacinému populismu.
Běžně se má za to, že věda je jednou z těchto jednoduchých výpovědí o světě, neboť říká, jak se věci mají a dokonce umí navrhnout způsob, jak v případě více konkurenčních teorií nebo přístupů zjistit, kdo tedy pravdu má a kdo ne. Takto přehledná byla situace až poloviny desátých let minulého století, kdy Nieles Bohr přišel s modelem komplementarity. Našel oblasti fyziky, které umožňovali různé přístupy či interpretace, které se zdály být vzájemně protichůdné. A každá byla schopná něco o světě vypovědět. Bohr se snažil ukázat, že právě toto je přístup k vědě a poznávání světa, který přináší skutečně něco zajímavého.
Komplementarita tak v jeho pojetí znamená dvojí. Předně je to ztráta výlučnosti jednoho pohledu či jedné teorie. Současně však možnost, že se myšlenky mohou vzájemně doplňovat, rozvíjet, být vedle sebe a dávat tak vzniknout novému širšímu konceptu vidění světa. Ten již nikdy nemůže být v oblastech, kde se bude komplementarita uplatňovat ani přehledný ani jednoduchý. Ale o to může být krásnější a zajímavější.
Humusak nabízí na svém snímku … zajímavou ilustraci komplementárního vidění světa. Světlo a stíny se zde vzájemně diferencují, takže vytvářejí obraz, který má svůj význam v kontextu prázdné stojící židle. Světelné stopy mohou vykřičet samotu prázdné židle. Asi každý, kdo někdy zažil smrt někoho blízkého nebo rozchod, ví, jak silný je pohled na prázdnou židli po milovaném člověku, která již nikdy nebude zaplněná.
Světlo i židle samotná tak nesou jen malé parciální vysvětlení situace, ale dohromady dávají divákovi nahlédnout do zajímavého příběhu, do kterého může promítnout sám sebe. Tím může jít v komplementaritě ještě o krok dále. Nejen nabídnout různá vzájemně se doplňující a rozvíjejí pohledy na jednu skutečnost, ale také vtáhnout ho do děje samotného, takže zcela smaže rozdíl mezi fotografií a divákem, ale vytvoří jednu společnou vzpomínkově imaginační scénu.
Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
Paklík si hraje s gestem návštěvnice galerie na fotografii, která ukazuje, jak příjemné a zajímavé může být všímat si detailů, kterým běžně nevěnujeme pozornost. A přitom ony jsou často těmi body, které by nám umožnily vidět nový zajímavý příběh, daly možnost se na svět dívat jinak, komplikovaněji a detailněji.
Salcstep pracuje s tématem anomálie... Tento pojem má většina z nás spojený především s vodou, ale je možná zajímavé se zamyslet nad tím, zda člověk sám není jednou z nejvýstřednějších anomálií celého vesmíru, porušením jeho struktur, barev, mechanismů a ticha.
anomálie..., foto: salcstep
Jokr7 si hraje s deštěm, životem na ulici, sociální situaci, ale také s názvem fotografie //////////. Snímek ukazuje na jeden ze zajímavých vyjadřovacích prostředků fotografa, který z kuliček vody (kterým říkáme ale kapky) vytvořil čáry prostým prodloužením expozice.
//////////, foto: jokr7
A na závěr ještě jeden pohled do vodní hladiny v podání No21 a jeho malebném O bydlení za vodou...
O bydlení za vodou..., foto: No21