DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Na tomto místě si lze vzpomenout na slavnou větu Karla Marxe o náboženství, jako o opiu světa. Jenže, jak ukazuje Reza Aslan, íránský religionista, náboženství přináší přibližně stejně strastí jako slastí, socializací jako rozdělení. Představa, že náboženství je sociální konstrukcí pro utužení rodu nebo společnosti či dokonce nějaké opium zpříjemňující život, nesedí.

Martin Heidegger se k tomuto výroku staví jinak. Každé rozhodnutí, každá událost znamená současně konec všech předchozích možností. Život je tak neustálým vzdáváním se předchozích možností, aby se objevily nové. Zda to mělo smysl a bylo to dobré, se můžeme dozvědět nejlépe až v okamžiku smrti. Až smrt je definitivou, z jejichž perspektivy se můžeme dívat na to, co bylo štěstí a co neštěstí, co výhra a co porážka.

Konec je vždy spojený s nějakou ztrátou. Něco, co jsme měli, na co jsme si vytvořili zvyk a činilo nám libost, zde již není. Ranně křesťanská literatura v tomto ohledu rozlišovala smutek a nostalgii. Smutek je něco, co je emocionálního původu, patří k životu. Moderně bychom mohli říci, že je nejvýše úlohou psychologie se s ním vypořádat. Je třeba plakat s plačícími a bavit se s radujícími píše Pavel z Tarsu. Ale nostalgie je něčím jiným – pokřiveným pohledem, vzpomínkou, která strhává člověka od reality do snové idealizace minulosti. Nostalgie je popřením možností člověka nakládat se svým životem, opakem reflektivního vědomí, kritického myšlení, zdravého rozumu.

Klepněte pro větší obrázek
Konec nákladového nádr. Žižkov, foto: k20d

Zřetelný konec mají pohádky, protože mají mít dobré vyústění – po triumfu dobra se v nich již nic nemůže stát. Vedou k jistému bezčasí daného základním axiologickým rámcem. Konec má život ohraničený smrtí. Pohřební obřady Habsburků v Rakousku jsou v tomto ohledu výmluvné – do hrobky nevchází císař, panovník, imperátor, ale prostý člověk a hříšník. Ve smrti jsou si všichni lidé rovni, nikomu se nevyhýbá, ale to neznamená, že všichni umírají stejně dobře, připraveně, smířeně.

Snímek Konec nákladového nádr. Žižkov může na první pohled působit jako obrázek čistě dokumentaristický. Autor, kterým je k20d, mu ale propůjčuje také emoční náboj. Ukazuje na jistý konec tohoto urbanistického industriálního fenoménu a užívá k tomu náležité expresivní prvky – od uřezaných kolejí, přes sníh, barevnost až po natočení fotografie.

Gratuluji mu k zajímavému snímku ze zimních časů a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.

Vlastimil Pibil pokračuje ve svém zámeckém focení z minulého týdne a tentokráte nabízí pohled na schodiště s krásnými dřevěnými schody a krásnou hru se světlem. Snímek nese název V zámecké věži... a je vyfocený v Náchodě.

Klepněte pro větší obrázek
V zámecké věži, foto: Vlastimil Pibil

Fotografii z velice podobného prostoru nabízí také Stíny a světla 1 ...., která může posloužit pro komparaci stylů obou autorů. V tomto případě je jím honzj.

Klepněte pro větší obrázek
Stíny a světla 1..., foto: honzj

Stronger je snímek paní Dobromily, který vznikl v rámci fotografického dokumentaristického narativního projektu nejmila. Je plný emocí, síly, příběhu.

Klepněte pro větší obrázek
Stronger, foto: nejmil

Na závěr ještě tematická Podzimní variace s loukou, pavučinou a studeným větrem od Asile.

Klepněte pro větší obrázek
Podzimní variace, foto: asile
Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Re: taky sem tam fotil ale jeste som zmlatil… Někdo 22. 9. 2017, 11:46
taky sem tam fotil ale jeste som zmlatil do … Peťer Luňák 20. 9. 2017, 15:09

Další podobné články

Fotografie týdne: Počula si ...

Fotografie týdne: Počula si ...

Podle Hanse Urs von Balthasara znamená slovo komunita etymologicky spojení dvou slov dohromady či spolu a zeď. Zeď, je to, co odděluje členy komunity od těch ostatních. Je to prostor bezpečí za hradbami, který vyžaduje jistou loajalitu, společný jazyk, hodnoty, či blízkost.

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Jen několik málo fotografií se stalo opravdu ikonickými – každý je viděl a snadno si je vybaví. Mnohá tato díla mají moc promítnout se do reálného světa a ovlivnit skutečnost. Patří mezi ně i snímek Dorothey Langeové Kočující matka.

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.