DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Na tomto místě si lze vzpomenout na slavnou větu Karla Marxe o náboženství, jako o opiu světa. Jenže, jak ukazuje Reza Aslan, íránský religionista, náboženství přináší přibližně stejně strastí jako slastí, socializací jako rozdělení. Představa, že náboženství je sociální konstrukcí pro utužení rodu nebo společnosti či dokonce nějaké opium zpříjemňující život, nesedí.

Martin Heidegger se k tomuto výroku staví jinak. Každé rozhodnutí, každá událost znamená současně konec všech předchozích možností. Život je tak neustálým vzdáváním se předchozích možností, aby se objevily nové. Zda to mělo smysl a bylo to dobré, se můžeme dozvědět nejlépe až v okamžiku smrti. Až smrt je definitivou, z jejichž perspektivy se můžeme dívat na to, co bylo štěstí a co neštěstí, co výhra a co porážka.

Konec je vždy spojený s nějakou ztrátou. Něco, co jsme měli, na co jsme si vytvořili zvyk a činilo nám libost, zde již není. Ranně křesťanská literatura v tomto ohledu rozlišovala smutek a nostalgii. Smutek je něco, co je emocionálního původu, patří k životu. Moderně bychom mohli říci, že je nejvýše úlohou psychologie se s ním vypořádat. Je třeba plakat s plačícími a bavit se s radujícími píše Pavel z Tarsu. Ale nostalgie je něčím jiným – pokřiveným pohledem, vzpomínkou, která strhává člověka od reality do snové idealizace minulosti. Nostalgie je popřením možností člověka nakládat se svým životem, opakem reflektivního vědomí, kritického myšlení, zdravého rozumu.

Klepněte pro větší obrázek
Konec nákladového nádr. Žižkov, foto: k20d

Zřetelný konec mají pohádky, protože mají mít dobré vyústění – po triumfu dobra se v nich již nic nemůže stát. Vedou k jistému bezčasí daného základním axiologickým rámcem. Konec má život ohraničený smrtí. Pohřební obřady Habsburků v Rakousku jsou v tomto ohledu výmluvné – do hrobky nevchází císař, panovník, imperátor, ale prostý člověk a hříšník. Ve smrti jsou si všichni lidé rovni, nikomu se nevyhýbá, ale to neznamená, že všichni umírají stejně dobře, připraveně, smířeně.

Snímek Konec nákladového nádr. Žižkov může na první pohled působit jako obrázek čistě dokumentaristický. Autor, kterým je k20d, mu ale propůjčuje také emoční náboj. Ukazuje na jistý konec tohoto urbanistického industriálního fenoménu a užívá k tomu náležité expresivní prvky – od uřezaných kolejí, přes sníh, barevnost až po natočení fotografie.

Gratuluji mu k zajímavému snímku ze zimních časů a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.

Vlastimil Pibil pokračuje ve svém zámeckém focení z minulého týdne a tentokráte nabízí pohled na schodiště s krásnými dřevěnými schody a krásnou hru se světlem. Snímek nese název V zámecké věži... a je vyfocený v Náchodě.

Klepněte pro větší obrázek
V zámecké věži, foto: Vlastimil Pibil

Fotografii z velice podobného prostoru nabízí také Stíny a světla 1 ...., která může posloužit pro komparaci stylů obou autorů. V tomto případě je jím honzj.

Klepněte pro větší obrázek
Stíny a světla 1..., foto: honzj

Stronger je snímek paní Dobromily, který vznikl v rámci fotografického dokumentaristického narativního projektu nejmila. Je plný emocí, síly, příběhu.

Klepněte pro větší obrázek
Stronger, foto: nejmil

Na závěr ještě tematická Podzimní variace s loukou, pavučinou a studeným větrem od Asile.

Klepněte pro větší obrázek
Podzimní variace, foto: asile
Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Re: taky sem tam fotil ale jeste som zmlatil… Někdo 22. 9. 2017, 11:46
taky sem tam fotil ale jeste som zmlatil do … Peťer Luňák 20. 9. 2017, 15:09

Další podobné články

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát