DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne, která hřeje u srdce

Sen a zároveň realita. Teplo, světlo, fantazie, něžnost. Tento snímek svým nábojem zvedá náladu. Seznamte se s tvorbou Rozinky.
Fotografie týdne, která hřeje u srdce

Říká si makro, ale balancuje na hraně abstraktního snění. Je čtvercová, ale obligátní nuda a statičnost, očekávaná u kompozice tohoto tvaru, se jaksi ne a ne dostavit. A je oranžová. Úžasná barva. Vitální a plná energie. Fotografie, která se dnes zachytila v redakčních sítích, je nabitá optimismem. Ani stopy po šedivé špíně a bolesti života. Ne, že by tedy bylo lepší zavírat oči před stíny skutečnosti, ale nezapomínejme, že svět má nádherné barvy. A autorka Fotky týdne nezdolnou fantazii.

Pojmenovala ji „Interier“, tedy vnitřek, nitro. A fotografie se skutečně zdá prodchnuta jakousi niternou intimitou, magickým teplem, které se dostává pod kůži. „Tak jsem se snad už popatnácté vrátil k této Tvé fotografii,“ objevuje se v komentářích. „Pěkné, hřejivé... Když je člověku slabo, takové fotky ho povzbudí.“ Když se na zachycený květ díváme delší dobu, přestaneme se soustředit na jeho obrysy a konkrétnost a začneme pociťovat abstraktnější složku, emoce. Do diskuse kdosi připisuje: „Hezky žensky jemné.“ A to je ono – to, co se zdá ve fotografii jiné, neuchopitelné. Ženská, pocitová složka, křehká a fantaskní, ale až překvapivě kompaktní, když ji uchopíme do ruky. Má to prostě atmosféru. A také křehkou, ale vyzývavou přitažlivost, vedle níž by leckterý černobílý akt zbledl závistí.

Klepněte pro větší obrázek
Interier; foto: Rozinka

Ano, mohlo by to být zkrátka obyčejné makro květinky v jásavých barvách, ale autorka s přezdívkou Rozinka se ve své tvorbě zaměřuje hlavně na emoce, na jejich lov a zvýraznění. Zdánlivě to může připomínat grafiku, malbu, jindy jen nespoutanou a nepolapitelnou abstrakci. Tato autorka však nikoho nenapodobuje, skládá z jednotlivých dílků světa jedinečné obrazce a chodí po Brně, aby fotoaparátem lovila sny.

Pokud si prolistujete Galerii její tvorby, neujde vám, jakými zajímavými zákrutami se ubírá její vývoj. Kompozice jsou v poslední době jednodušší, barvy jsou dominantnější, pozorovatel si musí mnoho domyslet a vycítit. Rozinčiny fotky si s námi svým způsobem hrají. „A přitom jde o výřez z velmi malého kapesního přístroje, tzv.krabičky na mýdlo“, dodává autorka sama ke snímku „Interier“. Talent a fantazii prostě sebelepší přístroj nenahradí – je to vždy jen v našich rukou a očích. Gratulujeme tedy této zajímavé autorce a těšíme se na její další vývoj. Jistě kolem nás neprojde bez povšimnutí, protože upoutat pozornost, to Rozinka umí.

Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

ORANŽOVÝ EXPRES NIKDO NEZASTAVÍ Fotolín Matlák jr. 31. 3. 2007, 17:42

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.