DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Leecher

Ač se může na první pohled zdát, že obraz je silnějším vjemem nežli zvuk, má hudba schopnost proniknout skrze naši racionalitu a zasáhnout naše emoce s mimořádnou silou.

Porovnáme-li dva nejvýznamnější lidské receptory smyslových vjemů – oko a ucho, můžeme dospět k závěru, že jednoznačné první housle v našem vnímání musí hrát oko. Má mnohem větší dynamický rozsah než ucho. Zatímco jedním uchem poznáme jen existenci nějakého tónu, okem bezpečně rozlišíme také směr, odkud k nám nějaký počitek přichází. Totéž dokážeme, použijeme-li uši dvě, ale uděláme-li totéž s očima, máme také informaci o poloze zdroje v prostoru. Z biologického hlediska je funkčnost a složitost oka mnohem větší.

Mohlo by se zdát, že obraz bude vždy intenzivnějším zážitkem nežli zvuk. Myslím, že tomu tak není a ani být nemusí. Člověk dokáže obraz poměrně dobře filtrovat a ignorovat, přehlížet jej. Ale pokud je někde v jeho okolí intenzivní zdroj zvuku, nedokáže se mu žádným způsobem přirozeně vyhnout. Snad si jen může zacpat uši. Zvuk navíc zasahuje mnohem více emoce nežli rozum. Očima jsme zvyklí měřit polohu, odhadovat vlastnosti. Je to náš primární racionální analytický nástroj, hlavní zdroj dat pro náš mozek. Uši jsou ale mnohem méně objektivní, pro racionální stránku člověka nabízejí mnohem užší paletu informací. A přesto je ve zvuku slovo – základní jednotka našeho myšlení.

Hudba je zvláštní podobou slova, které jakoby mělo obsah, ale nemá formu. Není racionálně pochopitelná, ale dotýká se naší emocionality. Snad proto mohou kritici psát o tom, že Mozartova hudba je dotyky andělských křídel pro naši duši. Jakékoli kategorie pro hudbu jsou možné, ale dobrá hudba je překročí. Nedokáže se vměstnat do škatulek. Je slovem bez formy, které nelze popsat, ale lze je jen prožít.

Přesně tak, jako muž na dnešní fotografii týdne, nesoucí název Leecher, se nechává uchvátit hudbou a prožívá jí. Bez kategorií a racionality. V této krásné fotografii nechybí perfektní práce se světlem, rychlost, dynamika ani dobrá kompozice. Vše je navíc mistrným dílem okamžiku.

Klepněte pro větší obrázek 
Leecher (foto: Lissuin)

Přemýšleli jste někdy o tom, co to znamená hlídané parkoviště? Známý vtip Miloslava Šimka říká, že to je takové parkoviště, které je hlídáno, aby jej nikdo neukradl. O automobilech není ani slovo. O tom, že lze k této službě přistoupit také jinak vypovídá lehce žertovný snímek Dokonale hlídané parkoviště od pana Jeřábka.

Klepněte pro větší obrázek 
Dokonale hlídané parkoviště (foto: Jerabek III.)

Snímek Konec stereotypu je dílem Mikoudelky a ukazuje, jak krásně lze pracovat s minimalistickým konceptem a hladkou křivkou na fotografii. Téměř jako z pera Bohuslava Fuchse.

Klepněte pro větší obrázek 
Konec stereotypu (foto: Mikoudelka)

Nezvyklé světlo, překvapivé prostředí, nádech starých času a neočekávané krásy. Tak by se asi v krátkosti dala shrnout fotografie Dáma v kloboučku, kterou v Buenos Aires zachytil Oko-nomada.

Klepněte pro větší obrázek 
Dáma v kloboučku (foto: Oko-nomada)

A na závěr snímek s povedenou kompozicí i názvem, jehož autorkou je Azhar. V černobílém provedení zachycuje ruce i pozadí, které navzájem vytvářejí překvapivý paradox na obrázku s názvem Ten to byl.

Klepněte pro větší obrázek 
Ten to byl (foto: Azhar)
Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Fotografie týdne je moc povedená, taky bych … Hanka U. 21. 7. 2011, 12:57
borci :-D je to fajne v-r 29. 6. 2011, 09:04

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.