DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Lidé v liniích

O tenké lince mezi svobodou a totalitou v linkování světa – Poněkud vulgární heslo „držet hubu a krok“ případně slovy kapely Chinaski „nehasit co tě nepálí“ a „nebojovat sám“ jsou něčím, s čím dnešní člověk akcentující svobodu, rozdílnost, alternativy může jen těžko souhlasit.

Ale přesto je otázkou, zda sousloví „dnešní člověk“ není pojmem zavádějícím, marketingovým, povrchním, pozlátkovým. Mít nalinkovaný život může být stejně svazující jako osvobozující.

Tuto skutečnost zažívají mniši v řadě klášterů, do kterých člověk vstoupí a v podstatě hned ví, jak bude celý jeho život v základních rysech probíhat – leží na posteli, na které zřejmě zemře, ví, kdy bude celý rok stávat, co bude dělat,… Vědomí této skutečnosti může u člověka vyvolat dvě rozdílné reakce a většinou ne mnoho mezi nimi. Buď tento řád neunese a zblázní se či z kláštera odejde, nebo jej bude vnímat jako vytvoření prostoru svobody.

Když porovnáme hry dámu a šachy, většina z nás řekne, že šachy jsou tou zajímavější, královskou hrou. Je tomu tak přesto, respektive právě proto, že mají velice přísná a složitější pravidla. Pokud je člověk dodržuje, může si ohromně zahrát. Pokud se rozhodne pro opak, bude mít sice pocit neomezené svobody, ale zážitek ze hry nemá žádný. Svoboda jakoby byla závislá na tom, že jí něco vytyčuje hranice. Jen v takové svobodě se dá žít a svobodně tvořit, přemýšlet+.

Augustinovo heslo „zachovej řád a řád zachová tebe“, právě k této skutečnosti odkazuje. Pokud člověk přijme jistá pravidla svého života, je to nejen pohodlnější, ale také mu to dává jistou odolnost vůči životním krizím. Čím se tedy liší normalizační hesla od skutečné svobody? Myslím, že v trojím. Člověk se musí s pravidly ztotožnit, vstoupit do nich svobodně a dobrovolně. Pokud se tak nestane, žije v zajetí totality. Hesla fedrují jedince bez ohledu na ostatní, vybízejí jen k všímání si sebe. A za třetí, neumožňují vykročit z nich.

Klepněte pro větší obrázek
Lidé v liniích, foto: Dirtmaniak

Snímek Lidé v liniích od Dirtmaniaka nabízí možnost obojí interpretace. Jak linek a řádu, ve kterém svobodně žijeme, tak také právě onu úzkokolejnou lhostejnost totality. Přikláníme se však k první, neboť zde lidé svými stíny i svým reálným bytím překračují hranice, procházejí mezi jednotlivými pruhy a volí si, jaká pravidla jsou pro ně autentická.

Gratuluji autorovi k zajímavému urbanistickému černobílému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Auge zachycuje muže O jarmarku. Sleduje jeho soustředění, hloubku, práci i zaujetí činností, kterou dělá. Je na něm vidět užívání si situace, ale současně moderní brýle ukazují, že je spíše hercem role – otázkou je, zda v životě „občanském“ nebo jarmarkovém.

Klepněte pro větší obrázek
O jarmarku, foto: auge

Vlastimil Pibil ukazuje obyčejný, avšak neobyčejně uchopený kousek světa na snímku Pichlavé zátiší 2..., téměř jako oslavu krásy každodennosti.

Klepněte pro větší obrázek
Pichlavé zátiší 2..., foto: Vlastimil Pibil

Také Morseova abeceda, jejímž autorem je Sluník, jest hrou s běžnou skutečností, se stavbou, na které by nic zajímavého zřejmě nebylo, pokud by si autor nevšiml jejího drobného detailu. A ten se nerozhodl předat dále.

Klepněte pro větší obrázek
Morseova abeceda, foto: sluník

Na závěr ještě emočně dokumentační snímek Marcela Koláčka s názvem Kibera boy, který mimo jiné zaujme zajímavou prací se světlem.

Klepněte pro větší obrázek
Kibera boy, foto: MarcelKolacek
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Zajímal by mě názor autora fotografie. Ne po… Petr 18. 8. 2016, 08:20

Další podobné články

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.