DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Listen To The Silence

Člověk má strach být sám se sebou. Bojí se sebe, ticha, nudy. Proto je třeba zabít čas. Rozdělení práce za průmyslové revoluce mělo za následek, že místo času na odpočinek máme dnes volný čas, který je třeba – v ideálním případě – aktivně prožít.

Člověk se tak stává obětí dvou pracovních cyklů. V jednom peníze vydělává, v druhém je utrácí. V jednom pečuje o abstraktní blaho zaměstnavatele, v druhém o hypotetické své, se kterým ale není často úplně ztotožněn.

Volný čas je synonymem pro neschopnost být sám se sebou. Moderní lidé se této skutečnosti úzkostlivě vyhýbají. Když už netráví čas v práci, poslouchají hudbu nebo alespoň sledují televizi. Ticho a nerušenost od okolí vyvolává pocity, které jsou neznámé, vzbuzují obavy a často je tak máme tendenci někam zahnat či uklidit. Může se tak snadno stát, že známe problémy kvantové fyziky nebo televizního moderátora lépe, než sami sebe.

Fenomén zbožných mužů, kteří v třetím až pátém století odcházeli do pouště, aby tam byly sami a sami sebe mohli poznat je, zdá se, zapomenut. Místo obdivu bychom o nich dnes řekli, že nebudují sociální kapitál nebo že jsou asociální. Člověk města žije obklopen hlukem, který mu na jednu stranu působí stres a zdravotní problémy, ale současně jej chrání před nekomfortním pobytem se sebou samým.

Klepněte pro větší obrázek 
Listen to the silence, foto: zahorko

Snímek Listen To The Silence ukazuje člověka, který se alespoň na chvíli rozhodl sám sebe zkoumat, ponořit se do ticha. A rychle si uvědomuje, že se objevují myšlenky, pocity či pojmy, které v hluku není možné zaznamenat. Tedy, že i ticho a vlastně neaktivní poslouchání přináší něco nového a zajímavého, co může člověka posunout dále.

Gratuluji autorovi snímku, kterým je zahorko. Fotografie zaujme barevným provedením, kterému nechybí nápaditá kompozice ani dobré technické zpracování. Člověk na něm je podobný ramenu gramofonu a kruhy pod ním nápadně připomínají desku.

Fotografování dětí patří nesporně mezi činnosti, které jsou velice vděčné. Snímek dotyky, jehož autorem je Gabriel Mego, přitom pracuje s více archetypálními prostředky – dítě, černobílá silueta, stíny, voda… výsledkem je fotografie která zaujme atmosférou i celkovým vyzněním.

Klepněte pro větší obrázek 
dotyky, foto: Gabriel Mego

Ivanna nabízí zajímavé spojení geometrických plošných struktur dlaždic a živého člověka, který stojí před zásadním dilematem – existuje geometrie, čísla a další matematické objekty sami o sobě nebo jsou jen výplodem lidské mysli? Snímek nese název O smyslu života.

Klepněte pro větší obrázek 
O smyslu života, foto: Ivanna

Pan Adamec pokračuje ve fotografování podzimní krajiny, atmosféry i života. Tentokráte prim nehrají opeřenci, ale dvě slečny, které v krásné zahradě řeší vážná i nevážná témata, sdílí starosti a užívají si okolní krásy na snímku Podzámeckou.

Klepněte pro větší obrázek 
Podzámeckou, foto: adamec

A na závěr ještě snímek pracující se zachycením kulinářské atmosféry. Autorem je humusak a fotografie nese název kapustnica.

Klepněte pro větší obrázek 
kapustnica, foto: humusak
Další článek




celkem 5 komentářů

Nejnovější komentáře

Asi teraz naštvem puristov, ale tá alej by m… bob222 26. 9. 2013, 07:38
To by som rad vedel, preco pod najnovsim cla… Krtko 26. 9. 2013, 06:39
Kdoví, jak by ta fotografie vypadala se skut… jura 25. 9. 2013, 13:14
99% zdejších uživatelů to stejně nepoznalo ;… ... 25. 9. 2013, 10:59
No nevím, ta photoshopem zvlněná hladina dos… Martin Kozak 25. 9. 2013, 08:55

Další podobné články

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát