DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne má velké oči…

… dlouhé nehty a oděv, suplovaný kusem síťoviny. Vykukující bradavka ovšem zaujme až napodruhé. I když lze polemizovat o možnostech využití otvorů v halence, hlavní roli tu hraje uhrančivý pohled. A co Fotce týdne chybí? Barvy. Tu jedinou, kterou najdete, musíte autorovi odpustit.
Fotografie týdne má velké oči…

Za ten zbytek si to totiž zaslouží. Uznáváme, že krvavě rudé písmo je nepochybně působivé, ale na černobílém portrétu působí jako úder bičem do oka. Ale dost už o tom. Ostatně, k těm bičům se ještě vrátíme.

Před námi leží Fotka týdne s lakonickým názvem „…“, čtvrtý zástupce portrétní kategorie v tomto roce. Autorství je ohnivým šarlatem připsáno uživateli s přezdívkou Aideen. Ačkoli lze snímek zařadit do „temného“ odvětví „gothic punk“, na snímku je tma i světlo ve vyváženém poměru a přepálená místa ani nehledejte. Výraz v očích, jejichž tmavé panenky přitahují pohled jako magnet špendlíky, je však obestřen tajemstvím. (Stejně jako sám/sama autor/ka, jenž zásadně neposkytuje doprovodné informace).

Co vyjadřuje pohled křehké blonďaté víly v necudném „gotickém“ hávu? Je to strach? Je to lhostejnost? Je to snaha o to, být tajemná, nebo si z nás slečna střílí a „fotí“ si nás sama skrz rámeček z prstů? Těžko říct. Odpovědi halí závoj stínů, stejně jako pravou tvář a ňadro modelky. Jsme přece ve 21. století, tak jaképak tajemno. Nebo ne?

Do očí se mi dívej! Já se ti koukám do duše

Klepněte pro větší obrázek
..., Foto: Aideen

Z praxe víme, že absenci barev v černobílé fotografii vyrovnává hlavně struktura. Aideen to ví a nabízí nám rozmanité kontrasty: bělostnou pleť křižují linie napjaté síťky, šíji obepíná tmavá stuha s medailonem, ze stínů vystupuje nenápadný lesk náušnic, vedle ostrých nehtů vidíme měkké rty modelky a její hladká bledá tvář je olemována něžným blonďatým chmýřím.

Postava se neutápí v pozadí, pozadí neruší, na snímku nevládne nuda a záchytných bodů, jako jsou oči, náhrdelník či ňadro, je právě akorát – takže zaujme a nepůsobí překombinovaně. Vyváženost „temnoty“, něhy, výrazných šperků a lesku v dívčiných očích si u čtenářů Galerie vybojovala devět a půl bodu z deseti. A věřím, že za tu půlku může skutečně jen ta červená…

Ze čtyř portrétů, které se zařadily mezi Fotky týdne během tohoto roku, byla pouze jedna barevná. V Galerii Aideen je však barevných naprostá většina. Nejvyšší hodnocení získává rozevlátý snímek „Moje srdce pláče“; na fotografii „Kourbash“ se opět setkáváme s blonďatou modelkou, ovšem v trochu jiné roli – s ostnatým obojkem a (již zmiňovaným) bičíkem v ruce. Pozadí portrétů je jednoduše černé a bílé, s rámečky se autor nenamáhá. Důležitý je snímek a jeho atmosféra. A té má aktuální Foto týdne skutečně plné oči.

Další článek




celkem 9 komentářů

Nejnovější komentáře

Jak je všem naprosto "jasné", že ta holka je… Vlasec 21. 12. 2016, 14:27
Mozna se k tomuto tematu vyjadruji trosku po… M&H 29. 7. 2013, 01:07
Možná kdyby si sundala tu síťku!!! Tommi 31. 7. 2006, 12:08
Je toho moc! Tommi 31. 7. 2006, 12:07
Absolutně zbytečbná fotka :o( Des a Hruza 28. 7. 2006, 23:35

Další podobné články

Fotografie týdne: Podvečer

Fotografie týdne: Podvečer

Podvečer je časem mimořádně romantickým – končí denní shon, lidé se vracejí ze svých prací a jsou současně dost čerství a silní na to, aby se mohli ponořit do podvečera s druhými. Aby objevovali krásu, sdíleli se s druhými, aby byly vtaženi do víru žití, než je čas povolá na lože.

Fotografie týdne: Blackberry

Fotografie týdne: Blackberry

Aristoteles ve své Metafyzice hledá nejobecnější principy, něco, na co se lze ve světě spolehnout, i když nás smysly šálí. Tento přístup budování ontologie na základě substance či esence se pak stal přirozeným programem filozofie v podstatě až do současnosti.

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Dekonstrukce reality je jedním z dominantních směrů filosofie druhé poloviny 20. století. Reaguje na analytickou filosofii a na pragmatismus, což jsou dva klíčové prameny, které dávají právě dekonstrukci významné myšlenkové pozadí.

Fotografie týdne: Dáma v okně aneb co lze vyčíst ze stínů...

Fotografie týdne: Dáma v okně aneb co lze vyčíst ze stínů...

Od samotného začátku filozofie existoval spor o to, jak je možné, že něco poznáváme, respektive, jaký je vztah mezi poznávaným a poznávajícím. Člověk v naivním pohledu může propadnout dvěma extrémům, které jsou ale dlouhodobě obtížně udržitelné.

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.