DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Malověrní

Být malověrným znamenalo pro středověkého nebo starověkého člověka zásadní problém. Například z dochovaných záznamů kázání z raného středověku je zřejmé, že většina se na smrt těšila – v nebi je bezpečí, klid, jídlo, nehrozí v něm války ani hladomor.

Život, který by bylo možné přirovnat k slzavému údolí zde na zemi, přirozeně vyvolával touhu po eschatologickém rozměru existence mimořádně lákavě a intenzivně. Malověrnost proto znamenala jak krizi vlastní lidské identity v křesťanském světě, tak také ztrátu jistoty v to, že po smrti bude lépe.

V těchto dvou kontextech lze hovořit o malověrnosti nejen jako o problému známému z evangelií, který byl častým předmětem homilií, ale především jako o problému vlastního lidského bytí. Malověrnost se tak mohla blížit něčemu, co novověk označí za radikální skepsi nebo za nihilismus.

Jakkoli je smrt vysvobozením, tak nebe jisté není. A zde se objevuje další potíž s malověrnými. Jako by platila nerovnice – čím méně věří, tím dále je jim nebe, tím méně jistá je odměna. Všechny nejistoty lidského bytí se ve středověku amplifikují. Až moderna a postmoderna přijde s konceptem, který Tomáš Halík přetaví do názvu knihy „Co je bez chvění není pevné“, kdy z pochybnosti učiní přirozenou součást lidské náboženské, hodnotové, i racionální orientace.

Klepněte pro větší obrázek
Malověrní, foto: Kubislav5

Snímek Malověrní zachycuje dva symboly věčnosti. Kruh, který nikde nezačíná a nekončí, který ale vymezuje a ohraničuje. A kříž, který je spojený s konkrétní událostí v dějinách lidstva, který rozděluje i spojuje, čistí i podpírá. A v podivné hře stínů a šedi je každý divák vtažen do vlastního příběhu. Kam se umístí? Kde bude jeho místo? Zvolí si kruh nebo kříž? Může mít obojí?

Gratuluji autorovi, kterým je Kubislav5 k zajímavému, abstraktnímu a velice dobře zpracovanému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Pro pořízení dobré fotografie je často třeba snášet také různé nepohodlí, ranní vstávání nebo spaní v lese. Výsledkem ale může být například -- když vyšlo slunce – z Beskyd od skoupyr.

Klepněte pro větší obrázek
--když vyšlo slunce--, foto: skoupyr

Promart se také dívá na les, světlo a mlhu, také pracuje s atmosférou rána, ale místo ultra realistického zachycení skutečnosti se snaží spíše o snovost, práci s emocí a zážitkem. Taková je jeho Svetlomaľba.

Klepněte pro větší obrázek
Svetlomaľba, foto: promart

Shimmell pokračuje ve svých snímcích reflektujících lidi v kontextu architektury, urbanistických koncepcí a stavebních celků. Výsledkem je nepřehlédnutelný, specificky interpretující rukopis, tak jako na snímku krysař.

Klepněte pro větší obrázek
Krysař, foto: shimmell

A na závěr pohled na mořskou hladinu, lavičku a strom, který nechce být sám. Tuto černobílou, příjemně relaxační kompozici pořídil Gabriel Mego a nese název samotári....

Klepněte pro větší obrázek
samotári, foto: Gabriel Mego
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?