DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Meluzína – hodná, zlá, tajemná?

Jsou ozdobou zahrad i mostů. Tiší společníci, kteří nemluví. Sochy, které zachycují člověka, kterému vzali jednu z dimenzí jeho života, čas. Jsou vzpomínkou na některé z nás.

Jedna z prvních věcí, která člověka zaujme při návštěvě Říma, jsou všudypřítomné sochy papežů. Postavy s tiárou na hlavě nebo u nohou se nacházejí v téměř každém větším kostele a nabízejí unikátní vhled do vztahu nejmocnějších mužů města a smrti.

Bez ohledu na to, zda jde o triumfalistické nebo naopak velice pokorné pózy, jsou zřejmé dvě věci. Předně, že s přítomností smrti ve svém životě počítají. Smrt není možné obejít či minout, žít tak, jakoby nebyla nebo ji ignorovat. Vytěsnit z života smrt znamená zpronevěřit se mu.

Druhým rozměrem je ale skutečnost, že smrt nemusí být vítěz. Monumenty papežů zde nestojí primárně jako památka na konkrétní osobnost, jako prosté připomenutí existence, ale mají – různými prostředky – přivádět věřící k tomu, aby se za ně modlili. Smrt tak není vnímaná jako definitivní stanice, ale jako přechod, okamžik soudu.

Sochy tak vlastně prodlužují pobyt člověka, ale za cenu odstranění jedné dimenze jeho bytí – totiž času. Tak jako fotografie zakonzervuje okamžik do obrazu, který není pohyblivý, byť může být estetičtější nebo zajímavější než film, tak také sochy tuto separaci prostoru a času provádějí. Jsou tiché, nemluvné.

Přesto většinou hrají roli určitých společníků – na mostech, v zahradách i kostelích nejsou jen součástí výzdoby, jakéhosi čistého prožitku krásy, ale vytvářejí určitý pocit společenství. Jistě majícího specifickou kvalitu – jde totiž o určitou samosdruženost – člověk do nich promítá v různých odstínech a podobách sám sebe.

Klepněte pro větší obrázek
Meluzína, foto: jokr7

Snímek Meluzína, jehož autorem je jokr7, jednu z takových soch zachycuje. A dává jí zajímavý rozměr tím, že kolem kamene se prosadila příroda. Socha již není umělým artefaktem, ale součástí krajiny. Její stín vytváří útočiště pro ptáky i hmyz, keře okolo ní i stromy dávají celkový dojem hlubokého vnitřního spojení.

Přesto se nelze ubránit určité melancholii. Artefakt, jenž byl kdysi připomínkou slávy, úspěchu a zakonzervování určité myšlenky nebo osoby do věčného kamene, je dnes tichým a opuštěným, studeným, mrtvým objektem. Do kterého člověk může přenášet jen své melancholické chmury, za hvízdání meluzíny.

Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií, které přinesl uplynulý týden.

Oko-nomada zachytil tentokráte malebný horský masiv v Argentině. Fotografie nese název zuby ... a zachycuje vzácný okamžik, při kterém se nebe dotýká země.

Klepněte pro větší obrázek
zuby..., foto: oko-nomada

Pro všechny milovníky krajinářských fotografií je určená fotografie U křížku..., jehož autorem je tchems. Tak, jak je u autora zvykem, jde o snímek s určitou poetičností, lyričností, krásou nevyřčených slov, ticha, které dává člověku možnost zaslechnout sám sebe.

Klepněte pro větší obrázek
U křížku, foto: tchmes

Fotografie ...jabloně...zachycuje zimní malování, krásu mrazu. A to vše na příkladu jabloňové aleje, která lemuje zmrzlou cestu. Autorem je fakir.h.

Klepněte pro větší obrázek
...jabloně..., foto: fakir.h

Na závěr pak ještě snímek zcela typický pro shimmella, hrajícího si s lidmi, stíny, geometrií a celkově architekturou v antropologickém kontextu. Tentokráte nese název homo sapiens erectus. a hlavní roli na něm hrají schody, stíny a jeden skloněný muž.

Klepněte pro větší obrázek
homo sapiens erectus., foto: shimmell
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Ačkoli se nás výrobci fotoaparátů neustále snaží napínat a přicházejí s nejrůznějšími novinkami a zlepšováky, prakticky každý fotograf sledující dění na trhu má představu o tom, co nás v následujících letech čeká. Co takhle výhled na delší dobu?

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Určitě si každý z nás vzpomene, jak jsme byli jako děti ohromeni tajemnými fotkami, na kterých jsou zachyceni duchové nebo jiné paranormální jevy. U mnoha z nich není jasné, jak vznikly, přesto se je podařilo vyfotit znovu.

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.