DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Meluzína – hodná, zlá, tajemná?

Jsou ozdobou zahrad i mostů. Tiší společníci, kteří nemluví. Sochy, které zachycují člověka, kterému vzali jednu z dimenzí jeho života, čas. Jsou vzpomínkou na některé z nás.

Jedna z prvních věcí, která člověka zaujme při návštěvě Říma, jsou všudypřítomné sochy papežů. Postavy s tiárou na hlavě nebo u nohou se nacházejí v téměř každém větším kostele a nabízejí unikátní vhled do vztahu nejmocnějších mužů města a smrti.

Bez ohledu na to, zda jde o triumfalistické nebo naopak velice pokorné pózy, jsou zřejmé dvě věci. Předně, že s přítomností smrti ve svém životě počítají. Smrt není možné obejít či minout, žít tak, jakoby nebyla nebo ji ignorovat. Vytěsnit z života smrt znamená zpronevěřit se mu.

Druhým rozměrem je ale skutečnost, že smrt nemusí být vítěz. Monumenty papežů zde nestojí primárně jako památka na konkrétní osobnost, jako prosté připomenutí existence, ale mají – různými prostředky – přivádět věřící k tomu, aby se za ně modlili. Smrt tak není vnímaná jako definitivní stanice, ale jako přechod, okamžik soudu.

Sochy tak vlastně prodlužují pobyt člověka, ale za cenu odstranění jedné dimenze jeho bytí – totiž času. Tak jako fotografie zakonzervuje okamžik do obrazu, který není pohyblivý, byť může být estetičtější nebo zajímavější než film, tak také sochy tuto separaci prostoru a času provádějí. Jsou tiché, nemluvné.

Přesto většinou hrají roli určitých společníků – na mostech, v zahradách i kostelích nejsou jen součástí výzdoby, jakéhosi čistého prožitku krásy, ale vytvářejí určitý pocit společenství. Jistě majícího specifickou kvalitu – jde totiž o určitou samosdruženost – člověk do nich promítá v různých odstínech a podobách sám sebe.

Klepněte pro větší obrázek
Meluzína, foto: jokr7

Snímek Meluzína, jehož autorem je jokr7, jednu z takových soch zachycuje. A dává jí zajímavý rozměr tím, že kolem kamene se prosadila příroda. Socha již není umělým artefaktem, ale součástí krajiny. Její stín vytváří útočiště pro ptáky i hmyz, keře okolo ní i stromy dávají celkový dojem hlubokého vnitřního spojení.

Přesto se nelze ubránit určité melancholii. Artefakt, jenž byl kdysi připomínkou slávy, úspěchu a zakonzervování určité myšlenky nebo osoby do věčného kamene, je dnes tichým a opuštěným, studeným, mrtvým objektem. Do kterého člověk může přenášet jen své melancholické chmury, za hvízdání meluzíny.

Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií, které přinesl uplynulý týden.

Oko-nomada zachytil tentokráte malebný horský masiv v Argentině. Fotografie nese název zuby ... a zachycuje vzácný okamžik, při kterém se nebe dotýká země.

Klepněte pro větší obrázek
zuby..., foto: oko-nomada

Pro všechny milovníky krajinářských fotografií je určená fotografie U křížku..., jehož autorem je tchems. Tak, jak je u autora zvykem, jde o snímek s určitou poetičností, lyričností, krásou nevyřčených slov, ticha, které dává člověku možnost zaslechnout sám sebe.

Klepněte pro větší obrázek
U křížku, foto: tchmes

Fotografie ...jabloně...zachycuje zimní malování, krásu mrazu. A to vše na příkladu jabloňové aleje, která lemuje zmrzlou cestu. Autorem je fakir.h.

Klepněte pro větší obrázek
...jabloně..., foto: fakir.h

Na závěr pak ještě snímek zcela typický pro shimmella, hrajícího si s lidmi, stíny, geometrií a celkově architekturou v antropologickém kontextu. Tentokráte nese název homo sapiens erectus. a hlavní roli na něm hrají schody, stíny a jeden skloněný muž.

Klepněte pro větší obrázek
homo sapiens erectus., foto: shimmell
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Problematický přebytek plastů okem fotografa

Problematický přebytek plastů okem fotografa

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

V řecké mytologii, ale také v dalších starověkých náboženských systémech je možné vidět, že existuje bůh Slunce, jako jedna z klíčových postav celého panteonu. Někde k němu bývá přiřazována také jistá moudrost nebo nadvláda nad živými.

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Teilhard de Chardin má ve své knize Úvahy o štěstí zajímavý obraz lidí, které dělí do tří kategorií. Jde o horolezce, kteří se chystají na výstup.

20 vět, které byste neměli pronášet před fotografem

20 vět, které byste neměli pronášet před fotografem

Fotografování je sice řemeslo, ale bez malé dávky talentu bude každá zakázka poměrně náročná. A co teprve, když vás budou zákazníci žádat o sice konkrétní, ale zcela nesmyslnou věc. Ty nejhorší požadavky se kupodivu mnohokráte opakují...

Fotograf pořídil unikátní záběry zatmění slunce z komerčního vnitrostátního letu

Fotograf pořídil unikátní záběry zatmění slunce z komerčního vnitrostátního letu

Fotografie týdne: Starosti

Fotografie týdne: Starosti

Slovo starost etymologicky souvisí se stářím, je odvozeno od jeho představy, jako věku truchlivého či smutného. Být starý a mrzutý, je tedy jistým jazykovým rámováním, které se zde užilo a jehož základní strukturu slov dodnes nese.

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Říká se, že do dýní a do lidí, člověk zvenčí nevidí. A zatímco u dýně je možné užívat různé diagnostické metody pro zkoumání toho, co je uvnitř, tak u člověka to jde hůře. Respektive zkoumat můžeme mnohé, ale onoho vnitřního se zatím dokážeme dotýkat skutečně jen málo.

Typy fotografů a jejich charakteristické chování

Typy fotografů a jejich charakteristické chování