DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Memento

Někdo fotí kytičky a někdo zase rozvaliny. Dnes se podíváme na snímek s komentářem k zamyšlení: „Pamatuj, člověče, neboť pomíjivá je existence věcí....“
Fotografie týdne: Memento

„Memento, homo, quia pulvis es et in pulverem reverteris.“ Latina je jako stvořená k ponurosti, opuštěnosti a starobylé atmosféře, která z aktuální Fotografie týdne odkapává s elegancí ztuhlého medu. Je to mrtvý jazyk, k současníkovi jen skomíravě problikávající z náhrobků a lékařské terminologie. Jazyk, který se hodí k pomíjivosti věcí, které umírají stejně jako on. Koneckonců, autor tohoto snímku nás zavádí na opuštěný hornický hřbitov, takže asociace se smrtí je namístě. Někteří z nás možná nad tím patosem pozvednou oči k nebesům, ale milovníci temna, tajemna a fotografické deprese nadšeně ukazují zdvihnuté palce. Autor přezdívaný Therion zjevně trefil hřebíček do rakvičky.

Ne, že by samozřejmě nebylo co vytknout. Snímek se může zdát přeplácaný, protože strom ukrývající půlku nebe je prvkem skutečně neobvyklým. „Bez toho stromu a hrobů to bude jen kaple a nic víc“, ozývá se také v diskusi. Ano, to bude, ale není právě tohle tím hlavním mottem lovců ponurých zákoutí? Snaží se nám zprostředkovat podivnost zdánlivě obyčejných míst, záhrobní tajemno tam, kde by v létě náruživí makrofotografové pronásledovali včelky. Svět je dostatečně velký na to, abychom si v něm našli každý to své.

Klepněte pro větší obrázek
Memento, homo, quia pulvis es et in pulverem reverteris; foto: Therion

Stísněnost z Fotky týdne ale tentokrát přímo křičí. Barevnost snímku je ponurá stejně jako jeho poselství a ani vrána nezakrouží nad věžičkou, takže se scéna zdá opravdu bez života... Co je na této fotografii tak zajímavého, že pod ní tolik čtenářů vyjádřilo své nadšení? Snad atmosféra. Ta je totiž přímo zákeřná, nebo, chcete-li, záhrobní. Buď ji odvrhnete, nebo vás přitáhne a nepustí.

Snímky tohoto autora obecně obsahují velkou dávku melancholie. I scenérie v jasných barvách má v sobě cosi posmutnělého. V jeho Galerii najdeme záběry odkazující ke starým dobám, pomíjivosti, rozkladu a smutku nad ubíhajícím časem, které v kontrastu s neměnností zachycených přírodních krás tvoří neobvyklý vizuální zážitek. Jeho fotografie můžete zavrhnout jako kýč, ale také obdivovat jako něco, co vám tady už nějakou dobu chybělo.

Therionova mystická tvorba vrhá letmé pohledy po titulu Fotografie týdne už nějakou dobu, ale zatím jí chyběla ta správná bodová hladina, která se zdvihla nyní spolu s jarní oblevou. Pogratulujme mu tedy k vítězství. Na závěr snad ještě – coby memento – jedna myšlenka, která se objevuje v debatě pod tímto snímkem: „Je smutné, že my, lidé, necháváme zpustnout taková pietní místa. Člověk si zaslouží úctu i po smrti...“

Další článek




celkem 5 komentářů

Nejnovější komentáře

misto Vlado 20. 6. 2007, 16:49
místo marci 20. 6. 2007, 15:39
ico ico 6. 4. 2007, 12:36
Re:ji Therion 6. 4. 2007, 09:00
ji Pan Tau 6. 4. 2007, 07:29

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.