DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Městem… prostě jinak

Od jakého okamžiku se může člověk nazývat fotografem? Od tisícího snímku? První prodané fotografie? Výstavy? Nebo je fotografem ten kdo se umí dívat kolem sebe prostě jinak, než ostatní?

Přemýšlet nad tím, kdo by mohl být nazýván fotografem je velice ošidné. Na jedné straně je možné poměrně snadno definovat kategorie, jak je počet prodaných snímků, uspořádaných výstav, obdržených cen či vydělaných peněz. Jistě bychom mohli najít řadu dalších kvantifikačních kritérií, podle kterých bychom mohli učinit přesný a nekompromisní řez tím, kdo fotografem je a kdo není. Ale byla by to skutečně dobrá odpověď na naši otázku?

Myslím, že na první pohled je zřejmé, že nikoli, že umění a umělce nelze rozdělit do škatulek podle množství nějakých položek. To by bylo málo. Je tedy nějaká cesta, jak odlišit fotografa od člověka mačkajícího spoušť a na fotografa si jen hrajícího? Myslím, že existuje hned několik cest. Ta první povede přes estetiku. Zobrazuje daný člověk krásu? Mají jeho snímky nějaký hlubší obsah, který je přesahuje? Odkazují někam dále? Nebo jen čistě techniky, splňují určitá kritéria kvality? Mne osobně ale ani tato cesta ve fotografii příliš neuspokojuje. Jistě můžeme najít řadu fotografů, kteří ji budou splňovat, ale je to opravdu dokonale obsažná množina? To asi ne.

Jistou cestu k tomu, koho je možné za fotografa označit, nabízí dnešní fotografie týdne s názvem Městem… prostě jinak, kterou pořídil Annunak. Fotografem je ten, kdo se dívá na svět jinak než ostatní, kdo dokáže věci vidět z jiného úhlu než je běžné a dokáže je zachytit. Možná právě v tom spočívá umělecký význam fotografie – ukázat, že věci mohou být jiné, než si na první pohled myslíme.

Klepněte pro větší obrázek 
Městem... prostě jinak (foto: Annunak)

Podzim pro mnoho lidí může působit jako deprimující období, snad až jako příprava na smrt, o které vědí, že někdy přijde, ale nedokážou se s ní vyrovnat a smířit. Vše odkvétá, usychají květy. A právě tuto atmosféru zachytil na snímku Konec léta Mikoudelka.

Klepněte pro větší obrázek 
Konec léta (foto: Mikoudelka)

Některé věci vypadají samozřejmě a přitom značně nepatřičně. Příkladem může být Pán na koloběžce od Evy Skalákové. Snímek nabízí nejen paradox v odění muže a druhu jeho dopravního prostředku, ale také originální barevnost, která ukazuje, že věci kolem nás mohou být překvapivě zajímavé.

Klepněte pro větší obrázek 
Pán na koloběžce (foto: Eva Skaláková)

Fotografie zvířat jsou sice vděčné a pěkné, ale většinou relativně bez nápadu, stereotypní a stále se opakující. Ač jim často nechybí technická dokonalost, je velmi vzácné, když se na nich objeví něco nového či překvapivého. Že to jde i jinak ukazuje snímek Zasněná od Libora Pawlase.

Klepněte pro větší obrázek 
Zasněná (foto: Libor Pawlas)

A na závěr ještě zastřený pohled do dálek na snímku Stále s Tebou od Jokra7, odkazující snad na nejasnost budoucnosti. Čtenáři knihy o panu Tompkinsovi si jistě vzpomenou na příhodu s Maund na pláži, kde byla příliš velká Plankova konstanta. Snad ani přítomnost nemusí mít tak úplně ostré kontury.

Klepněte pro větší obrázek 
Stále s tebou (foto: Jokr7)
Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Souhlas, výborný kousek. aarak 3. 10. 2011, 09:48
zajal mne ten snímek "pán na koloběžce" z La… Rudi 23. 9. 2011, 18:36

Další podobné články

Fotografie týdne: Frankfurt am Main / Germany

Fotografie týdne: Frankfurt am Main / Germany

Brno si již od dvacátých let minulého století přálo svůj vlastní mrakodrap. Jakoby výšková budova pro obyvatele představovala něco kouzelného či zázračného, stavbu, kterou město, s komplexem (a půvabem) předměstí Vídně mít musí.

Fotografie týdne: lustrování

Fotografie týdne: lustrování

Člověk je nesporně bytostí časovou – každá buňka v našem těle má svůj čas, který vydrží, naše myšlení je nekonečně spojené s časovostí bytí. Přemýšlíme, co stihneme, co po nás zůstane, toužíme po nesmrtelností, kterou rozličným způsobem naplňujeme.

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Historicismus, respektive snaha přenášet historické struktury, kulisy a reálie do doby, do které nepatří, může nabývat různých podob a mít různé kořeny, mezi kterými je třeba rozlišovat.

Fotografie týdne: Slnečné a tienisté

Fotografie týdne: Slnečné a tienisté

Jednou ze základních myšlenek buddhismu, který je pro současný západní kulturní okruh stále přitažlivější je nehodnocení. To neznamená utonutí v bezbřehém relativismu (který je v mnoha ohledech obtížně konzistentně udržitelný), ale do jisté míry ztrátu zájmu o okolí.

Fotografie týdne: hráči – proč je hra pro člověka důležitá

Fotografie týdne: hráči – proč je hra pro člověka důležitá

Pokud bychom hledali v humanitních a společenských vědách nějaké téma, které by bylo možné považovat za módní až téměř vyčerpané, nabízela by se analýza fenoménu hry.

Fotografie týdne: mety – o kvantifikaci sebe sama

Fotografie týdne: mety – o kvantifikaci sebe sama

Přibližně před deseti lety se objevil fenomén označovaný jako quantified self, se kterým je spojená myšlenka, že je důležité hledat v životě veličiny či činnosti, jež je možné měřit a analyzovat.

Fotografie týdne: Zimní kontrasty aneb má krása logiku?

Fotografie týdne: Zimní kontrasty aneb má krása logiku?

Co je to informace? O definici tohoto pojmu se vedou spory a v současnosti existují stovky různých definici. Včetně přístupu, že pokud je nějaký pojem takto vágní a nejednoznačný, nemá vůbec smysl o něm uvažovat.

Fotografie týdne: Pod dohledem – o uvědomění si nejen sebe

Fotografie týdne: Pod dohledem – o uvědomění si nejen sebe

Vědomí, že se na nás někdo dívá, že na nás myslí, že jsme pod dohledem, může mít dva zcela opačné efekty. Který z nich se přitom uplatní, záleží vždy na celé dvojici dohledového vztahu – na tom, kdo dohlíží a kdo je pod dohledem.