DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Městem… prostě jinak

Od jakého okamžiku se může člověk nazývat fotografem? Od tisícího snímku? První prodané fotografie? Výstavy? Nebo je fotografem ten kdo se umí dívat kolem sebe prostě jinak, než ostatní?

Přemýšlet nad tím, kdo by mohl být nazýván fotografem je velice ošidné. Na jedné straně je možné poměrně snadno definovat kategorie, jak je počet prodaných snímků, uspořádaných výstav, obdržených cen či vydělaných peněz. Jistě bychom mohli najít řadu dalších kvantifikačních kritérií, podle kterých bychom mohli učinit přesný a nekompromisní řez tím, kdo fotografem je a kdo není. Ale byla by to skutečně dobrá odpověď na naši otázku?

Myslím, že na první pohled je zřejmé, že nikoli, že umění a umělce nelze rozdělit do škatulek podle množství nějakých položek. To by bylo málo. Je tedy nějaká cesta, jak odlišit fotografa od člověka mačkajícího spoušť a na fotografa si jen hrajícího? Myslím, že existuje hned několik cest. Ta první povede přes estetiku. Zobrazuje daný člověk krásu? Mají jeho snímky nějaký hlubší obsah, který je přesahuje? Odkazují někam dále? Nebo jen čistě techniky, splňují určitá kritéria kvality? Mne osobně ale ani tato cesta ve fotografii příliš neuspokojuje. Jistě můžeme najít řadu fotografů, kteří ji budou splňovat, ale je to opravdu dokonale obsažná množina? To asi ne.

Jistou cestu k tomu, koho je možné za fotografa označit, nabízí dnešní fotografie týdne s názvem Městem… prostě jinak, kterou pořídil Annunak. Fotografem je ten, kdo se dívá na svět jinak než ostatní, kdo dokáže věci vidět z jiného úhlu než je běžné a dokáže je zachytit. Možná právě v tom spočívá umělecký význam fotografie – ukázat, že věci mohou být jiné, než si na první pohled myslíme.

Klepněte pro větší obrázek 
Městem... prostě jinak (foto: Annunak)

Podzim pro mnoho lidí může působit jako deprimující období, snad až jako příprava na smrt, o které vědí, že někdy přijde, ale nedokážou se s ní vyrovnat a smířit. Vše odkvétá, usychají květy. A právě tuto atmosféru zachytil na snímku Konec léta Mikoudelka.

Klepněte pro větší obrázek 
Konec léta (foto: Mikoudelka)

Některé věci vypadají samozřejmě a přitom značně nepatřičně. Příkladem může být Pán na koloběžce od Evy Skalákové. Snímek nabízí nejen paradox v odění muže a druhu jeho dopravního prostředku, ale také originální barevnost, která ukazuje, že věci kolem nás mohou být překvapivě zajímavé.

Klepněte pro větší obrázek 
Pán na koloběžce (foto: Eva Skaláková)

Fotografie zvířat jsou sice vděčné a pěkné, ale většinou relativně bez nápadu, stereotypní a stále se opakující. Ač jim často nechybí technická dokonalost, je velmi vzácné, když se na nich objeví něco nového či překvapivého. Že to jde i jinak ukazuje snímek Zasněná od Libora Pawlase.

Klepněte pro větší obrázek 
Zasněná (foto: Libor Pawlas)

A na závěr ještě zastřený pohled do dálek na snímku Stále s Tebou od Jokra7, odkazující snad na nejasnost budoucnosti. Čtenáři knihy o panu Tompkinsovi si jistě vzpomenou na příhodu s Maund na pláži, kde byla příliš velká Plankova konstanta. Snad ani přítomnost nemusí mít tak úplně ostré kontury.

Klepněte pro větší obrázek 
Stále s tebou (foto: Jokr7)
Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Souhlas, výborný kousek. aarak 3. 10. 2011, 09:48
zajal mne ten snímek "pán na koloběžce" z La… Rudi 23. 9. 2011, 18:36

Další podobné články

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Život v zahálce je vnímaný jako nekvalitní, vnitřně nedobrý. Žít v zahálce je vzdání se toho, co bychom mohli označit jako aktivní lidství. Dokonce ani odpočinek, který jsme si zvykli přejmenovat na volný čas, není možné trávit zahálkou.

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Tři králové (či tři mágové) putují za králem z východu. Chtějí ho uvidět, obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Na cestu se vydávají všichni společně. Musí si důvěřovat a být si oporou. Bez toho by byli ztraceni.

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Píseň Karla Kryla – Král a klaun zachycuje příběh krále, který dělá to, co mu právo dovoluje – vstupuje do války, pálí vesnice a dobývá města. Klaun vedle něj nejede na koni, ale na mezkovi, nemá meč, ale loutnu a přesto se rozhoduje něco dělat.

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Vánoční příběh o narození Ježíše je příběhem udávajícím se pod zemí, plný překvapení a paradoxů. Josef mohl Marii nechat zabít a místo toho si bere nemanželského syna. Vydává se s těhotnou ženou do Betléma na sčítání lidu.

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Hannah Arendtová ve své knize Vita Activa rozlišuje dva druhy práce či činností. Ten první lze označit za práci člověka, celého jeho těla, času a bytí. Jde o práci, jejímž jediným cílem je obživa, práci, kterou vykonáváme z nutnosti.

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.