DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Městem… prostě jinak

Od jakého okamžiku se může člověk nazývat fotografem? Od tisícího snímku? První prodané fotografie? Výstavy? Nebo je fotografem ten kdo se umí dívat kolem sebe prostě jinak, než ostatní?

Přemýšlet nad tím, kdo by mohl být nazýván fotografem je velice ošidné. Na jedné straně je možné poměrně snadno definovat kategorie, jak je počet prodaných snímků, uspořádaných výstav, obdržených cen či vydělaných peněz. Jistě bychom mohli najít řadu dalších kvantifikačních kritérií, podle kterých bychom mohli učinit přesný a nekompromisní řez tím, kdo fotografem je a kdo není. Ale byla by to skutečně dobrá odpověď na naši otázku?

Myslím, že na první pohled je zřejmé, že nikoli, že umění a umělce nelze rozdělit do škatulek podle množství nějakých položek. To by bylo málo. Je tedy nějaká cesta, jak odlišit fotografa od člověka mačkajícího spoušť a na fotografa si jen hrajícího? Myslím, že existuje hned několik cest. Ta první povede přes estetiku. Zobrazuje daný člověk krásu? Mají jeho snímky nějaký hlubší obsah, který je přesahuje? Odkazují někam dále? Nebo jen čistě techniky, splňují určitá kritéria kvality? Mne osobně ale ani tato cesta ve fotografii příliš neuspokojuje. Jistě můžeme najít řadu fotografů, kteří ji budou splňovat, ale je to opravdu dokonale obsažná množina? To asi ne.

Jistou cestu k tomu, koho je možné za fotografa označit, nabízí dnešní fotografie týdne s názvem Městem… prostě jinak, kterou pořídil Annunak. Fotografem je ten, kdo se dívá na svět jinak než ostatní, kdo dokáže věci vidět z jiného úhlu než je běžné a dokáže je zachytit. Možná právě v tom spočívá umělecký význam fotografie – ukázat, že věci mohou být jiné, než si na první pohled myslíme.

Klepněte pro větší obrázek 
Městem... prostě jinak (foto: Annunak)

Podzim pro mnoho lidí může působit jako deprimující období, snad až jako příprava na smrt, o které vědí, že někdy přijde, ale nedokážou se s ní vyrovnat a smířit. Vše odkvétá, usychají květy. A právě tuto atmosféru zachytil na snímku Konec léta Mikoudelka.

Klepněte pro větší obrázek 
Konec léta (foto: Mikoudelka)

Některé věci vypadají samozřejmě a přitom značně nepatřičně. Příkladem může být Pán na koloběžce od Evy Skalákové. Snímek nabízí nejen paradox v odění muže a druhu jeho dopravního prostředku, ale také originální barevnost, která ukazuje, že věci kolem nás mohou být překvapivě zajímavé.

Klepněte pro větší obrázek 
Pán na koloběžce (foto: Eva Skaláková)

Fotografie zvířat jsou sice vděčné a pěkné, ale většinou relativně bez nápadu, stereotypní a stále se opakující. Ač jim často nechybí technická dokonalost, je velmi vzácné, když se na nich objeví něco nového či překvapivého. Že to jde i jinak ukazuje snímek Zasněná od Libora Pawlase.

Klepněte pro větší obrázek 
Zasněná (foto: Libor Pawlas)

A na závěr ještě zastřený pohled do dálek na snímku Stále s Tebou od Jokra7, odkazující snad na nejasnost budoucnosti. Čtenáři knihy o panu Tompkinsovi si jistě vzpomenou na příhodu s Maund na pláži, kde byla příliš velká Plankova konstanta. Snad ani přítomnost nemusí mít tak úplně ostré kontury.

Klepněte pro větší obrázek 
Stále s tebou (foto: Jokr7)
Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Souhlas, výborný kousek. aarak 3. 10. 2011, 09:48
zajal mne ten snímek "pán na koloběžce" z La… Rudi 23. 9. 2011, 18:36

Další podobné články

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Když se o někom řekne, že je to prostý člověk, nemusí to znamenat, že by byl analfabetem nebo nevzdělancem. Ostatně také babička Boženy Němcové, alespoň jako literární postava, byla na jedné straně archetypem prostoty a na druhé moudrosti.