DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: mestské inšpirácie...

O kráse a umění v ošuntělých dimenzích města, o hledání krásy pod povrchem a o zapomenutých časech. O tom všem vypráví aktuální fotografie týdne.

Nedávný sjezd spisovatelů přinesl řadu kontroverzních i zajímavých témat, která by neměla zůstat zcela zapomenuta. Především to, že současné umění je ve stoleté tradici republiky vlastně první, které nemusí plnit žádné politické cíle nebo zadání.

Nemusí se vůči ničemu vymezovat, uchylovat se do šedého prostoru ani odolávat pokušení konformismu. To je na první pohled pěkné, ale nese to s sebou jiný problém. Dobré umění vznikalo a vzniká většinou právě oním vyhraněním se proti nějakému zlu nebo problému. A moderní doba je příliš pohodlná, nekonfliktní a korektní na to, aby se v ní něco takového snadno našlo. S tím souvisí ještě jeden důležitý aspekt, totiž mytologizace minulosti, naše představa o zářivých barvách první republiky, pohodlném životě v kavárnách a hudbě na každém rohu s všudypřítomným étosem zdvořilosti.

Procházka po místech, kde se právě v době první republiky nejvíce žilo a pracovalo, totiž po opuštěných průmyslových zónách, dělnických koloniích a čtvrtích s pavlačovými domy, dává – i bez pohledu do archiválií – na tuto dobu zcela jiný pohled. Takový, který musí být nutně spojen s určitým vnímáním sociálního rozměru tehdejší společnosti – přenášení celých vesnic do měst, chudoby, nevzdělanosti, dětské práce a pracovních úrazů nebo neutěšeného bydlení.

Právě toto jsou pak ta místa, kde může básník, spisovatel nebo fotograf začít budovat svůj příběh. Střetávají se v něm dějiny velké i malé osobní příběhy, umění a průmysl slavné doby se všemi sociálními bolestmi a problémy. Toto pnutí pak vytváří ono příjemné prostředí pro tvorbu.

Fotografie mestské inšpirácie... od Gabriela Mega ukazuje jedno takové místo. Na jedné straně je na snímku zachycena ošuntělá, oprýskaná budova, kterou lze za krásnou označit jen obtížně. Ale do této situace přichází záře slunce, pateticky působící zátiší a fotograf vytvářející koncepci určitého záblesku krásy.

Klepněte pro větší obrázek
mestské inšpirácie..., foto: Gabriel Mego

Snímek lze chápat jako pozvání k procházkám po místech, které jsme si možná zvykly vnímat jako trochu ušmudlané, nepěkné, zašlé, ale které mohou člověka svým duchem a neobvyklou krásou překvapit a zasáhnout.

Gratuluji autorovi k podařenému snímku s pěknou atmosférou a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Snímek Paklíka přirozeně zapadá do jeho tvorby v tom slova smyslu, že staví člověka do kontextu geometrické struktury – tentokráte však nedokončené – architektury. Člověk uvnitř zajetí rovných a pravidelných útvarů má u sebe jediného živého průvodce – psa. To vše v poněkud neobvyklém světelném provedení. Fotografie nese název přítel.

Klepněte pro větší obrázek
přítel., foto: shimmell

Pro milovníky světelných abstrakcí a umělecky laděných snímků může být zajímavé dílo od No21, které se přízračně jmenuje Křížem krážem.... Autor v něm pracuje s hrubým zrnem, černobílým provedením a čtvercovým formátem, což dává mistrně dohromady.

Klepněte pro větší obrázek
Křížem krážem, foto: No21

Se světlem si hraje do třetice také Clostermann na fotografii Stíny ., která zachycuje mladého muže obklopeného atmosférou, kterou lze označit téměř za esenci rána.

Klepněte pro větší obrázek
Stíny, foto: clostermann

Samet a Manšestr přirozeně zapadá do agronomické a krajinářské fotografické tvorby Uhlera. Diváka potěší nejen smyslem pro křivku ve volné krajině, ale také barevným provedením a určitým citem pro situaci, které se tento autor dlouhodobě věnuje.

Klepněte pro větší obrázek
Samet a Manšestr, foto: Uhler
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.