DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: metro6

Nic výjimečného. Ráno cesta do práce, do školy, večer cesta z práce, ze školy. Prostě jenom mezičas skutečného žití. Přesto i tady můžeme najít okamžiky hodné zaznamenání.

Pokaždé to nějak přetrpíme, neustálé mačkanice nebo naopak neúnosné ticho a nuda. Těkání očima sem tam pro nalezení jakéhokoli cíle, pohledy ostatních, různé vůně, různé hlasy, ...lidé.

Na cesty dopravními prostředky není moc ód, ale všichni je více či méně využíváme. Bereme je jako samozřejmost a když mají někdy zpoždění či nedorazí vůbec, dokáží nám pořádně pocuchat nervy. I když je nebereme jako nepřátele, rozhodně asi nepatří mezi naše oblíbence. Ale i taková cesta metrem může přinést úlevu po náročném dni, možná i chládek v horkém dni a nebo můžeme potkat zajímavé lidi a i když jen na krátkou cestu, poznat nové přátele.

Někdy, když jedu tramvají a pozoruji okolí kolem sebe, musím se začít smát. Hromada lidí, kteří se navzájem vůbec neznají, sedí vedle sebe v jedné soupravě a třeba deset minut všichni mlčí jako hrob. Říkám si jestli to není proti lidské přirozenosti, protože člověk je přece společenský tvor. Potom se ale zahledím z okénka ven a koukám se na ubíhající město a uvědomím si, že i já jsem jedna z nich. Někdy prostě člověk potřebuje čas jen pro sebe a tak k tomu využívá cesty, třeba právě metrem.

Klepněte pro větší obrázek
metro6; foto: purple

Život je plný překvapení! Na jeden malý bodlák je jich tam až moc, ale i tak se zřejmě domluví a nepřekáží si. No, tuto toleranci bychom se od nich mohli také naučit.

Klepněte pro větší obrázek
Babočka bodláková a nosálové v akci; foto: adamec-2

Ruce, a jejich velká role v našem životě. Na první má člověk sám ruce sepjaté uprostřed ostatních. Ať už sepjaté ve vnitřní pohodě či v modlitbě, je to určité spojení. A potom člověk už není sám, má druhého člověka, kterému dá jednu svou ruku a ten druhý dá jednu ruku zase jemu. Nikdo už není sám, jdou ruku v ruce. A člověk, posílený vědomím, že už není sám, může jít dál.

Klepněte pro větší obrázek
Bez názvu; foto: Petr Jandora

Malebné lesy a hory zavinuté jemnou mlhou. Člověk má při pohledu na tuto přírodu touhu dýchat ten čerstvý studený vítr, poslouchat ptactvo a cítit vůni mokré trávy. Slovenský ráj nejen podle názvu.

Klepněte pro větší obrázek
Volanie divočiny; foto: Peter Olekšák

Do boje! Stačí malý dřevěný meč a odvaha se vyhoupne do výše. Odhodlaný krok a vítr ve vlasech... Být statečným rytířem, to je sen snad každého chlapce. I v naší době bez králů na koni jsou rytíři potřeba, jenom už je nepoznáme podle brnění a meče.

Klepněte pro větší obrázek
Malý válečník; foto: jája1976
Další článek




celkem 7 komentářů

Nejnovější komentáře

Re: Osobně myslím... Cikorsky 3. 9. 2009, 11:28
Re: Osobně myslím... mk 3. 9. 2009, 10:45
to byla teda uvaha, az mi srdicko poskocilo 2. 9. 2009, 18:20
Re: Osobně myslím... Cikorsky 2. 9. 2009, 11:25
Osobně myslím... Mihau. 2. 9. 2009, 10:44

Další podobné články

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Podle klasické aristotelovské teorie existuje ve věcech jistý parametr, který říká, k čemu daný objekt slouží, jaký je jeho smysl v kontextu celého vesmíru. Lze tedy říci, jaká je role člověka ve vesmíru, stejně jako dobrého jídla, hudebního nástroje...

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Pokud bychom na ulici ve městě potkali herce, který bude hrát svoji divadelní roli, tak – bez ohledu na její obsah – na první pohled zpozorujeme, že je na takovém člověku něco divného.

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Jaký je rozdíl mezi domem a domovem? Zatímco některé jazyky tuto diferenci vůbec neprovádí, v češtině je mezi nimi zásadní rozdíl. Dům je stavbou, má čistě materiální povahu, domov je ale něco zcela jiného...

Fotografie týdne: při zdi – o tom, jak těžké je být skromný a bořit vnitřní zdi

Fotografie týdne: při zdi – o tom, jak těžké je být skromný a bořit vnitřní zdi

Skromnost je podivuhodná ctnost, která (snad ještě více nežli jiné) může být problematicky chápaná. První nesprávný výklad může být učiněn z pohledu malého sebevědomí, nepřijetí sebe sama, komplexů či lenosti.