DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: metro6

Nic výjimečného. Ráno cesta do práce, do školy, večer cesta z práce, ze školy. Prostě jenom mezičas skutečného žití. Přesto i tady můžeme najít okamžiky hodné zaznamenání.

Pokaždé to nějak přetrpíme, neustálé mačkanice nebo naopak neúnosné ticho a nuda. Těkání očima sem tam pro nalezení jakéhokoli cíle, pohledy ostatních, různé vůně, různé hlasy, ...lidé.

Na cesty dopravními prostředky není moc ód, ale všichni je více či méně využíváme. Bereme je jako samozřejmost a když mají někdy zpoždění či nedorazí vůbec, dokáží nám pořádně pocuchat nervy. I když je nebereme jako nepřátele, rozhodně asi nepatří mezi naše oblíbence. Ale i taková cesta metrem může přinést úlevu po náročném dni, možná i chládek v horkém dni a nebo můžeme potkat zajímavé lidi a i když jen na krátkou cestu, poznat nové přátele.

Někdy, když jedu tramvají a pozoruji okolí kolem sebe, musím se začít smát. Hromada lidí, kteří se navzájem vůbec neznají, sedí vedle sebe v jedné soupravě a třeba deset minut všichni mlčí jako hrob. Říkám si jestli to není proti lidské přirozenosti, protože člověk je přece společenský tvor. Potom se ale zahledím z okénka ven a koukám se na ubíhající město a uvědomím si, že i já jsem jedna z nich. Někdy prostě člověk potřebuje čas jen pro sebe a tak k tomu využívá cesty, třeba právě metrem.

Klepněte pro větší obrázek
metro6; foto: purple

Život je plný překvapení! Na jeden malý bodlák je jich tam až moc, ale i tak se zřejmě domluví a nepřekáží si. No, tuto toleranci bychom se od nich mohli také naučit.

Klepněte pro větší obrázek
Babočka bodláková a nosálové v akci; foto: adamec-2

Ruce, a jejich velká role v našem životě. Na první má člověk sám ruce sepjaté uprostřed ostatních. Ať už sepjaté ve vnitřní pohodě či v modlitbě, je to určité spojení. A potom člověk už není sám, má druhého člověka, kterému dá jednu svou ruku a ten druhý dá jednu ruku zase jemu. Nikdo už není sám, jdou ruku v ruce. A člověk, posílený vědomím, že už není sám, může jít dál.

Klepněte pro větší obrázek
Bez názvu; foto: Petr Jandora

Malebné lesy a hory zavinuté jemnou mlhou. Člověk má při pohledu na tuto přírodu touhu dýchat ten čerstvý studený vítr, poslouchat ptactvo a cítit vůni mokré trávy. Slovenský ráj nejen podle názvu.

Klepněte pro větší obrázek
Volanie divočiny; foto: Peter Olekšák

Do boje! Stačí malý dřevěný meč a odvaha se vyhoupne do výše. Odhodlaný krok a vítr ve vlasech... Být statečným rytířem, to je sen snad každého chlapce. I v naší době bez králů na koni jsou rytíři potřeba, jenom už je nepoznáme podle brnění a meče.

Klepněte pro větší obrázek
Malý válečník; foto: jája1976
Další článek




celkem 7 komentářů

Nejnovější komentáře

Re: Osobně myslím... Cikorsky 3. 9. 2009, 11:28
Re: Osobně myslím... mk 3. 9. 2009, 10:45
to byla teda uvaha, az mi srdicko poskocilo 2. 9. 2009, 18:20
Re: Osobně myslím... Cikorsky 2. 9. 2009, 11:25
Osobně myslím... Mihau. 2. 9. 2009, 10:44

Další podobné články

Fotografie týdne: Z jiných světů přiletěl jsem k vám

Fotografie týdne: Z jiných světů přiletěl jsem k vám

Když o někom řekneme, že má svůj vlastní svět, máme většinou na mysli, že jeho způsob vnímání okolí je substandardní, že je to podivín, člověk výstřední.

Fotografie týdne: za zraky ulice – o viděném a neviděném

Fotografie týdne: za zraky ulice – o viděném a neviděném

Když pamětníci vyprávějí o návštěvě v Sovětském svazu, jsou poměrně zřejmé vzpomínky na to, že existovaly trasy a ulice, kterými turisté chodit mohou, a naopak jakékoli odchýlení se trestalo.

Fotografie týdne: Stalker – o bytí v samotě v davu

Fotografie týdne: Stalker – o bytí v samotě v davu

Živíme se druhými lidmi. Tuto zkratku Jan Sokol používá, aby vyjádřil skutečnost, že předmětem obživy většiny společnosti již není zemědělství, dokonce ani průmysl, ale služby či státní sektor.

Fotografie týdne: Okamžitě se vrať! – o tom, že návraty nebývají snadné

Fotografie týdne: Okamžitě se vrať! – o tom, že návraty nebývají snadné

Okamžitě se vrať! je imperativ, ke kterému má asi každý nějaký vztah. Obsahuje v sobě dva důležité momenty – možnost návratu, ale také časovost tohoto aktu. Obě dimenze spolu přitom těsně souvisí.

Fotografie týdne: Mlhavé rána – o hledání konkrétních věcí v oparu

Fotografie týdne: Mlhavé rána – o hledání konkrétních věcí v oparu

Někdy se může stát, že o něčem máme jen mlhavou představu. Tedy, že disponujeme ideou, která je ještě neostrá a čeká na formulaci, ohraničení, jasnost. Možná se zcela změní, protože původní obrysy mohou skrývat ledasco.

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Život v zahálce je vnímaný jako nekvalitní, vnitřně nedobrý. Žít v zahálce je vzdání se toho, co bychom mohli označit jako aktivní lidství. Dokonce ani odpočinek, který jsme si zvykli přejmenovat na volný čas, není možné trávit zahálkou.

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Tři králové (či tři mágové) putují za králem z východu. Chtějí ho uvidět, obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Na cestu se vydávají všichni společně. Musí si důvěřovat a být si oporou. Bez toho by byli ztraceni.

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Píseň Karla Kryla – Král a klaun zachycuje příběh krále, který dělá to, co mu právo dovoluje – vstupuje do války, pálí vesnice a dobývá města. Klaun vedle něj nejede na koni, ale na mezkovi, nemá meč, ale loutnu a přesto se rozhoduje něco dělat.