DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: metro6

Nic výjimečného. Ráno cesta do práce, do školy, večer cesta z práce, ze školy. Prostě jenom mezičas skutečného žití. Přesto i tady můžeme najít okamžiky hodné zaznamenání.

Pokaždé to nějak přetrpíme, neustálé mačkanice nebo naopak neúnosné ticho a nuda. Těkání očima sem tam pro nalezení jakéhokoli cíle, pohledy ostatních, různé vůně, různé hlasy, ...lidé.

Na cesty dopravními prostředky není moc ód, ale všichni je více či méně využíváme. Bereme je jako samozřejmost a když mají někdy zpoždění či nedorazí vůbec, dokáží nám pořádně pocuchat nervy. I když je nebereme jako nepřátele, rozhodně asi nepatří mezi naše oblíbence. Ale i taková cesta metrem může přinést úlevu po náročném dni, možná i chládek v horkém dni a nebo můžeme potkat zajímavé lidi a i když jen na krátkou cestu, poznat nové přátele.

Někdy, když jedu tramvají a pozoruji okolí kolem sebe, musím se začít smát. Hromada lidí, kteří se navzájem vůbec neznají, sedí vedle sebe v jedné soupravě a třeba deset minut všichni mlčí jako hrob. Říkám si jestli to není proti lidské přirozenosti, protože člověk je přece společenský tvor. Potom se ale zahledím z okénka ven a koukám se na ubíhající město a uvědomím si, že i já jsem jedna z nich. Někdy prostě člověk potřebuje čas jen pro sebe a tak k tomu využívá cesty, třeba právě metrem.

Klepněte pro větší obrázek
metro6; foto: purple

Život je plný překvapení! Na jeden malý bodlák je jich tam až moc, ale i tak se zřejmě domluví a nepřekáží si. No, tuto toleranci bychom se od nich mohli také naučit.

Klepněte pro větší obrázek
Babočka bodláková a nosálové v akci; foto: adamec-2

Ruce, a jejich velká role v našem životě. Na první má člověk sám ruce sepjaté uprostřed ostatních. Ať už sepjaté ve vnitřní pohodě či v modlitbě, je to určité spojení. A potom člověk už není sám, má druhého člověka, kterému dá jednu svou ruku a ten druhý dá jednu ruku zase jemu. Nikdo už není sám, jdou ruku v ruce. A člověk, posílený vědomím, že už není sám, může jít dál.

Klepněte pro větší obrázek
Bez názvu; foto: Petr Jandora

Malebné lesy a hory zavinuté jemnou mlhou. Člověk má při pohledu na tuto přírodu touhu dýchat ten čerstvý studený vítr, poslouchat ptactvo a cítit vůni mokré trávy. Slovenský ráj nejen podle názvu.

Klepněte pro větší obrázek
Volanie divočiny; foto: Peter Olekšák

Do boje! Stačí malý dřevěný meč a odvaha se vyhoupne do výše. Odhodlaný krok a vítr ve vlasech... Být statečným rytířem, to je sen snad každého chlapce. I v naší době bez králů na koni jsou rytíři potřeba, jenom už je nepoznáme podle brnění a meče.

Klepněte pro větší obrázek
Malý válečník; foto: jája1976
Další článek




celkem 7 komentářů

Nejnovější komentáře

Re: Osobně myslím... Cikorsky 3. 9. 2009, 11:28
Re: Osobně myslím... mk 3. 9. 2009, 10:45
to byla teda uvaha, az mi srdicko poskocilo 2. 9. 2009, 18:20
Re: Osobně myslím... Cikorsky 2. 9. 2009, 11:25
Osobně myslím... Mihau. 2. 9. 2009, 10:44

Další podobné články

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.