DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: MoML 12. dubna 2016

Domov je rozšířením vlastního já. Jistě nejde o vztah biologický, ale je to místo, kde jsme si jisti vším, čím můžeme. Tvrzení, že součástí já je domov, je asi něčím, co by podepsala většina psychologů.

Pro Jana Patočku není domov nějakou stavbou nebo fyzickým prostorem, něčím, co lze zapsat do katastru nebo do nájemní smlouvy. Domov je rozšířením vlastního já. Jistě nejde o vztah biologický, ale je to místo, kde jsme si jisti vším, čím si můžeme být jisti u sebe samotných. Nejde tedy o prostor absolutní jistoty či bezpečí, ale o extenzi toho, co považujeme za vlastní já. Tvrzení, že součástí já je domov, je asi něčím, co by podepsala většina psychologů.

Jan Sokol, tchán Patočky, pak upozorňuje na to, že člověk nemá žádné přirozené prostředí. Zatímco liška může svým způsobem říci, že je doma v lese, člověk nic takového říci nemůže. Je nucen si své přirozené prostředí vytvářet a přizpůsobovat si ho tomu, co sám potřebuje. Jde o jednu ze zásadních vlastností, kterou se člověk liší od zvířat.

Klepněte pro větší obrázek
MoML 12.dubna 2016, foto: martin.breza

Domov je tedy člověkem vykonstruované interakcí s okolím utvářené rozšíření vlastní osobnosti. Specifikum takového prostoru je obvykle také v tom, že nás v něm mnoho nepřekvapí. Mnoho lidí chodí doma „po slepu“, intuitivně sáhne po talíři a již dopředu ví, že bude kulatý a bílý a nemusí se na něj ani dívat.  Mentální modely tedy přenášíme do reality svého domova, takže jedno od druhého lze odlišit jen velice obtížně.

Snímek MoML 12. dubna 2016, jehož autorem je Martin Březa ukazuje, že se věci mohou jinak jevit a jinak být. Snímek nápadně připomíná scénu s jeskyní, kterou zná každý z Platóna – ideje nevidíme skutečně, vidíme jen jakési stíny, které na ně mohou odkazovat. Před námi se tak objevu scenérie, kterou lze číst dvojím způsobem – jde o popelnici a hasicí přístroj, nebo o ptáka a budku? Člověk, který by měl podobnou scénu doma, by zřejmě nezaváhal – budku ani ptáka by vidět nemohl. Jistota, jakoby byla směňována za moment překvapení, za potenci jít za hranice viditelného světa.

Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Kudy, tudy... je snímkem zachycujícím někdy nepochopitelnou změť značek, upozornění a varování. Informační cedule, které mají člověku pomáhat, se stávají v jisté koncentraci matoucím prvkem, díky vhodnému kontextu pak i součástí absurdní scenérie. Autorem je tchmes.

Klepněte pro větší obrázek
Kudy, tudy..., foto: tchmes

Zebry jsou se svými pruhy pro Středoevropany obtížně pochopitelná zvířata – ani v té nejlepší ZOO jejich maskování nefunguje, působí směšně, bizarně. Fotografie Maskování jakoby chtěla celému vnímání těchto kopytníků dát nový rozměr a nechává je splývat s kachlovým obložením. Zebry působí dojmem odevzdaného zoufalství, zkoušejíce poslední možnost vizuálního úkrytu. Snímek pořídil reddwarf23.

Klepněte pro větší obrázek
Maskování, foto: reddwarf23

Pěknou hru s pastelovými barvami předvádí na fotografii Večerní barvy Olda Polda. Světlo v jeho podání není bílé, neboť jeho lampa září jako velice chladná hvězda – oranžovo červeně. Jakoby čekala na svou vnitřní přestavbu zatím se prezentujíc geometrickou přesností.

Klepněte pro větší obrázek
Večerní barvy, foto: Olda Polda.

Pomníky jsou na první pohled něčím monumentálním až věčným, stavěné dobovým hrdinům a interpretačně zajímavým zdrojem. Ale snad nic více nepodléhá změnám nálad, módy i vnitřních záchvěvů společnosti jako právě ony. Čím větší jsou, tím více. Fotografie destrukce. je emocí prostá, tichá, dekomponující realitu autorem je shimmell.

Klepněte pro větší obrázek
destrukce, foto: shimmell
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne