DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Můj. Můj. Můj. Můj. Můj.

Lidé mají často potřebu do života přírody i jednotlivých živočichů projektovat své sny a charakteristiky, identifikovat se s nimi. Ptáci jako jediní pak mají výsadní postavení v podobě možnosti létat.

Vztah člověka a zvířete nebyl v prvních kulturách tak striktně oddělen a definován, jak jej známe dnes, kdy na něj nahlížíme prismatem židovsko - křesťanské kultury, která mezi člověka a ostatní stvoření kreslí ostrou dělicí čáru.

Člověk má duši a je tak zcela odlišný od ostatních tvorů. Tak zvané primitivní kultury (ač je toto označení někdy vnímáno jako nepřesné) mají často ke zvěři zcela odlišný vztah.

Zvíře je člověku důstojným protivníkem v boji o tytéž zdroje, může jej zabít, zranit, omezit. Vzájemně spolu bojují, ale také se určitým způsobem respektují. Totemická zvířata byla nejen symbolem kmene, ale také zdrojem síly a důležitých vlastností. Zvíře bylo součástí magických rituálů, které utvářely kulturu a život celého kmene.

Také modernější pojetí zvířat je silně antropologické. Zvířata mají vlastnosti lidí – liška je chytrá a mazaná, vlk zlý, lev králem zvířat atp. Do prostoru, který se člověku stále více odcizoval, tak zasazoval postavy s charakteristikou vskutku lidskou a vytvářel pohádkové prostředí v každém lese i na poli.

Zajímavému postavení se přitom těší pták. Je zvířetem typicky obětním. Když chce být člověk jako on, je – v podání Ikara – sražen na zem. Je to pták, který přináší Noemu informaci o tom, že břeh je blízko. Je to zvíře, které má privilegium letu, ohlašující námořníkům, že do přístavu již není daleko, ale je také předmětem určité transcendence, tedy objektu, který jakoby mohl přenášet modlitbu mezi člověkem a Bohem, alespoň v rovině symbolické.

Klepněte pro větší obrázek 
Můj. Můj. Můj. Můj. Můj. foto: ak 47

Přesto se racci perou o potravu, jsou hlučnými, ne vždy příjemnými společníky. Avšak napříč tomu všemu jsou něčím zcela fascinujícím. A je v celku jedno, zda je člověk v Římě nebo na břehu ženevského jezera, je jimi uchvácen. Lidé jim hází kousky chleba a sledují jejich akrobatická čísla, souboj o každé sousto, ve kterém není možné vysledovat nějaké mechanické vzorce. Každý je jiný a proto je možná tak zajímavé je při této činnosti pozorovat.

Tak jak to činní na snímku Můj. Můj. Můj. Můj. Můj. Ak 47. Čtvercový snímek v černobílém provedení právě jeden takový zápas zachycuje. Gratuluji autorovi k zajímavému snímku, jak kompozicí, tak také technickým zpracováním a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Shimmell pokračuje ve snímcích dokumentující život v Berlíně, těsnou interakci člověka s architekturou, ale také kontextem, který mu dává autor prostřednictvím svých popisků. Tento snímek nese název netrefil. a v hlavní roli je policista.

Klepněte pro větší obrázek 
netrefil, foto: shimmell

Milovníkům kompozičně připravené fotografie s dopředu plánovaným výsledkem je určen snímek Na vlnách věčnosti od hatreder. Nabízí pohled na opuštěného námořníka na potápějící se lodi.

Klepněte pro větší obrázek 
Na vlnách věčnosti, foto: hatreder

Ač by astrofyzik mohl soudit, že snímek Voda v slunci bude analýzou spektrálních čar pocházejících typicky z chladnějších hvězd nebo z atmosféry Země, není tomu tak. Jde o pěknou abstraktní hříčku v podání subala.

Klepněte pro větší obrázek 
Voda v slunci, foto: subal

Snímek pět by za normálních okolností působil spíše jako studium krásy přírody pokryté ledem, než cokoli jiného. V kontextu námrazy a dopravních problémů je pěknou sondou do toho, jak lze dokumentární fotografii propojit s poetickým pohledem na svět. Autorem snímku je harcot.

Klepněte pro větší obrázek 
pět, foto: harcot
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne