DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: na kolejích a přesto mimo ně

Zřejmě bychom jen obtížně hledali romantičtější dopravní prostředek nežli vlak a romantičtější industriální stavbu nežli koleje. Obojí se objevuje na dnešní fotografii týdne

Na přelomu osmnáctého a dvacátého století se objevuje vlak jako zvláštní příznak, jeden z nejpozoruhodnějších průvodních jevů průmyslové revoluce. Původní využití parního stroje v podnicích a průmyslu jako takovém je brzy doplněné transportním charakterem.

Není již nutné vytvářet vše v bezprostřední blízkosti místa spotřeby, je možné suroviny, výrobky i osoby relativně snadno a levně převážet. Devatenácté století je pak poznamenané stavbou železničních sítí, které rychle oddělovaly vyspělé a bohaté od chudých a zaostalých. Toto dělení se primárně týkalo měst či přilehlých oblastí, ale pochopitelně rychle vstoupilo také do běžných životů konkrétních lidí.

Železniční stanice byly místem, kde byl hostinec, sídlila pošta, sklady, banky, prostor pro obchod a setkávání. Dnes je velkorysost těchto staveb až zarážející a se změnou životního stylu nepochopitelná. Železnice ale také výrazně zkrátila vzdálenosti. Člověk mohl snadno cestovat po Evropě, aniž by pouhým přesunem ztratil mnoho týdnů času. Mohl poznávat svět a také informace či tisk se díky železným ořům šířily stále rychleji.

Pohled na železnici v jedenadvacátém století je ale v mnohém jiný, než jak jej viděli lidé v době její největší slávy. Není symbolem spěchu a pokroku, ale pohodlným dopravním prostředkem, který se (tu více, tu méně) líně proplétá krajinou s romantickým drkotáním. Již nemá rozměr nejrychlejšího přenašeče informací, ale místa, kde je možné si během cesty odpočinout. A vlivem pokrytí mobilním internetovým signálem mnohem více než by sama železnice chtěla, je paradoxně místem, kde jsou informace dosažitelné jen velice pomalu.

Klepněte pro větší obrázek 
..., foto: danyjelvlk

Snímek … pracuje s řadou zaběhlých obrazů a stereotypů. Je zde výhybka, která již svou roli plní jen zřídka, zrezivělé vagóny jako obraz dřívější, dnes již nepotřebné a odložené moderny.Koleje, po kterých nikdo nejede, ale přesto jsou nachystány pro případné cestující. Také černobílé provedení s hrubým zrnem, které zvolil danyjelvlk a čtvercový formát k nostalgickému ponoření se do mýtu železnice přímo vybízí. Možná člověk mýtus tohoto druhu potřebuje, aby měl kam uniknout, kde snít.

Gratuluji autorovi k podařenému snímku s poutavou atmosférou a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.

U tématu dopravy ještě chvíli zůstaneme. Snímek služebně zachycuje dvojici vojaček, které projíždějí na kole po nábřeží. Snad se vrací z výletu, snad mají nějaký úkol, kdo ví. Každopádně jejich družný hovor a nespěchající tempo pěkně zachytil navyy.

Klepněte pro větší obrázek 
služebně, foto: navyy

Jokr7 si hraje se sklem a odrazy, hledá nové kontextu krajiny města, experimentuje v hledání nečekaných kompozic a kontextů. Tak by se dal stručně charakterizovat snímek potkal jsem slunce v nekrajině.

Klepněte pro větší obrázek
potkal jsme slunce v nekrajině, foto: jokr7 

Také No21 nabízí svůj pohled na hru s odrazy, světlem, sluncem a stíny. Na rozdíl od předchozího snímku barevně a s příjemným důrazem na geometrii. Fotografie nese název Z paralelních světů...

Klepněte pro větší obrázek 
Z paralelních světů..., foto: No21

Závěrem ještě jeden snímek, který potěší milovníky renesanční malby. Snímek Zátiší 2 je barevností, kompozicí i provedením něčím, co se ve fotografii často nevidí. Autorem je tomkuklik.

Klepněte pro větší obrázek 
Zátiší 2, foto: tomkuklik
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.