DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Na konci světa a ještě dál

Hic sunt leones byla latinská formule označující místo ležící za koncem známého světa. Jaké limity dnes máme my? Víme, co je na konci našeho světa? A co je za jeho koncem?

Z hlediska fyziky může být značně spekulativní přemýšlet o tom, co se nachází za hranicemi námi známého vesmíru, jehož poloměr je dán vzdáleností, které světlo urazilo z bodu singularity do volného prostoru.

O tom, co je za našim vesmírem, nic nevíme, snad jen můžeme předpokládat, že nikde blízko není podobně velký gravitačně interagující objekt. Velikost našeho světa je tak dána podobným limitem jako toho starověkého – kam až můžeme dohlédnout.

Konec světa nemusí být ale něčím fyzikálně absolutním. Lze s dobrým přiblížením říci, že pro sedláka sedmnáctého století byla Vídeň na konci světa, v místech, o kterých slyšel, možná z nich měl určité zprávy, ale nikdy je neviděl. Jeho limit byl dán nejbližšími vesnicemi, městem, kde se konal výroční trh či nejbližší šlechtou.

Ještě jiný pohled může nabídnout dnešní člověk. Konec světa, je znovu tam, kde platí hic sunt leones, tedy v místech, kde není bezpečno, nemáme mapu, jednoznačný návod jak postupovat. Jde tak především o limity nitra. To je důvod, proč se lidé vydávají na Antarktidu či za severní kruh. Uprostřed samoty chtějí najít bílá místa na mapě svého mikrokosmu a tyto lvy z nich odstranit. Bojíme se především toho, co neznáme a poznání se tak může zdát jako cesta k osvobození. Jistě nikdy nebude úplné, ale sama cesta je tím, co má význam.

Klepněte pro větší obrázek 
Na konci světa, foto: Kenťan

Snímek Na konci světa, jehož autorem je Kenťan ukazuje právě takový proces vnitřní reflexe, během které se hranice našeho světa stále rozpínají – a člověk může neustále růst. Sám se svým bděním, námahou, strachem. Sám se sebou.

Gratuluji autorovi ke snímku s mimořádně hlubokou atmosférou i dobrým technickým provedením a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Zánik mayské civilizace je dílem, jehož autora není těžké odhalit. Je jim giomdesampre a nese všechny prvky jeho jednoznačného rukopisu. A k tématu konce světa přidává ještě rozměr časový. Tycho de Brahe má na svém náhrobku v Týnském chrámu napsáno, že ne moc a bohatství, ale vědění vládne času, což může být zajímavým podnětem pro (nejen politické) přemýšlení.

Klepněte pro větší obrázek 
Zánik mayské civilizace, foto: giomdesampre

Cadel na snímku … ukazuje rybáře, který prožívá svou samotu a ticho, jako cosi zcela samozřejmého. Každý den vyjíždí na moře, bojuje s ním o obživu a vrací se domů. Čtvercový snímek by mohl být titulním obrázkem Hemingwayova Starce a moře.

Klepněte pro větší obrázek 
..., foto: cadel

Dámy z prvního patra zachycují zvláštní hru grafických prvků, koláž, kterou vytvořil běžný život a tvorba člověka, jaksi mimovolně a nereflektovaně. Přesto přichází fotograf – Navyy – aby dvojici dam zachytil a nalezl tak v chaosu určitý řád, interpretovat svět, který na první pohled nic zajímavého nenabízí.

Klepněte pro větší obrázek 
dámy z prvního patra, foto: navyy

A na závěr jeden snímek ranní krajiny z dílny Daniela Vlka. Nese název … a v hlavních rolích vystupuje strom, plovoucí kachna a tichá okrasně se vlnící říčka.

Klepněte pro větší obrázek 
..., foto: danyjelvlk
Další článek




celkem 4 komentáře

Nejnovější komentáře

Děkuji za inspirativní recenzi. Kenťan 2. 6. 2014, 10:48
Velmi zaujimave zamyslenia. Aj ked niektorym… Milan 29. 5. 2014, 06:06
Chyba je na straně mojí a automatických opra… Petr Březina 28. 5. 2014, 11:36
Astronom a matematik se jmenoval Tycho de Br… Ludvík Zemek 28. 5. 2014, 10:36

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne