DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne... na ledu

Voda, proudící z tajícího ledu, hladina ozářená sluncem, vtíravá vůně jara, něžné fialové a zlaté odlesky dohasínajícího večera. To je jedna stránka rychlého ústupu zimy. Druhá stránka je však krutá – záplavy mnohým z nás zničily iluze i domovy. Stačí, když zmrzlá hladina dovolí…
Fotografie týdne... na ledu
Uplynulé dny byly poznamenány vodou ve všech podobách. Momentky s uhánějící vodou, zaplavená auta, mosty... Dokonce i na poklidných květinových zátiších se coby jisté zadostiučinění objevovaly drobné kapičky. Přesto však byl vítěz téměř jasný, jeho volba se obešla i bez oblíbené hlasovací bitvy. „Večer na ledu“ symbolizuje druhou stranu přírodní katastrofy – krásu, nad kterou zůstává rozum stát. Žijeme ve světě, kde se každý zápor může stát kladem; to, co je děsivé, je svým způsobem krásné. A naopak.

Aby pochval nebylo málo, začneme u skvěle rozprouděné debaty, která se pod snímkem odvíjí. Hned úvodem bylo nakousnuto téma barev. Co říkáte na barevné tóny aktuální fotografie týdne? Možná jde jen o zmatenou směs poloviny spektra. Tóny modrofialové, zlatooranžové a růžové však tvoří neobvyklé naturální osvětlení celé scenérie, které nenahradí žádný filtr ani počítačová úprava. Hlavní děj – přitažlivé světle žluté prvky – nacházíme v horní třetině vlevo, zatímco pravý dolní okraj je ponořen v modravém klidu velkých ploch. Kulaté chuchvalce tmavých stromů korespondují s rovnými úsečkami horizontu a obraz koření všudypřítomné linie ledu a sněhu, jemně narušující kompaktní celek.

Klepněte pro větší obrázek 
Zde je jedno z míst, kde se voda setkává s nebesy

„Paráda! Nádhera! Moc povedené!“ Podobné obdivné výkřiky doprovázely minulých sedm dní tohoto adepta na nejlepší foto. „Jak taková krása může způsobit takovou zkázu?“ zajímají se jiní. Ač je Peter Drančák v nové Galerii téměř muzejním exponátem, tuto odpověď vám nedá. Dovede však nabídnout jiný sortiment. Bylo by nadnesené říci „co fotka, to skvost“, ale hodnocení snímků, jimiž se zde prezentuje, ve všech případech začíná na devítku. Není se čemu divit. Technika, kompozice, výsledek – a dokonce i velmi citlivě zpracovaný titulek uvnitř – vzdávají totiž svému tvůrci tichý hold.

Již klasikou je také autorova závěrečná úprava v podobě jednoduchých bílých rámečků jednotného tvaru, které opticky projasňují a zněžňují výsledný dojem. Od svého posledního úspěchu počátkem září, kdy byl tento tvůrce zvolen nejlepším autorem díky snímku „Lesní imprese“, se změnily pouze rámy barvy noci. Kvalita jejich obsahu se – stejně jako tehdy na podzim - dokáže hvězd i lidských emocí dotýkat. A jejich autor je stále věčným lovcem světel a stínů v ztracených krajích a výspách dosud neobjevených zemí. Snad si ho tam najdou alespoň naše gratulace…

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.