DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne... na ledu

Voda, proudící z tajícího ledu, hladina ozářená sluncem, vtíravá vůně jara, něžné fialové a zlaté odlesky dohasínajícího večera. To je jedna stránka rychlého ústupu zimy. Druhá stránka je však krutá – záplavy mnohým z nás zničily iluze i domovy. Stačí, když zmrzlá hladina dovolí…
Fotografie týdne... na ledu
Uplynulé dny byly poznamenány vodou ve všech podobách. Momentky s uhánějící vodou, zaplavená auta, mosty... Dokonce i na poklidných květinových zátiších se coby jisté zadostiučinění objevovaly drobné kapičky. Přesto však byl vítěz téměř jasný, jeho volba se obešla i bez oblíbené hlasovací bitvy. „Večer na ledu“ symbolizuje druhou stranu přírodní katastrofy – krásu, nad kterou zůstává rozum stát. Žijeme ve světě, kde se každý zápor může stát kladem; to, co je děsivé, je svým způsobem krásné. A naopak.

Aby pochval nebylo málo, začneme u skvěle rozprouděné debaty, která se pod snímkem odvíjí. Hned úvodem bylo nakousnuto téma barev. Co říkáte na barevné tóny aktuální fotografie týdne? Možná jde jen o zmatenou směs poloviny spektra. Tóny modrofialové, zlatooranžové a růžové však tvoří neobvyklé naturální osvětlení celé scenérie, které nenahradí žádný filtr ani počítačová úprava. Hlavní děj – přitažlivé světle žluté prvky – nacházíme v horní třetině vlevo, zatímco pravý dolní okraj je ponořen v modravém klidu velkých ploch. Kulaté chuchvalce tmavých stromů korespondují s rovnými úsečkami horizontu a obraz koření všudypřítomné linie ledu a sněhu, jemně narušující kompaktní celek.

Klepněte pro větší obrázek 
Zde je jedno z míst, kde se voda setkává s nebesy

„Paráda! Nádhera! Moc povedené!“ Podobné obdivné výkřiky doprovázely minulých sedm dní tohoto adepta na nejlepší foto. „Jak taková krása může způsobit takovou zkázu?“ zajímají se jiní. Ač je Peter Drančák v nové Galerii téměř muzejním exponátem, tuto odpověď vám nedá. Dovede však nabídnout jiný sortiment. Bylo by nadnesené říci „co fotka, to skvost“, ale hodnocení snímků, jimiž se zde prezentuje, ve všech případech začíná na devítku. Není se čemu divit. Technika, kompozice, výsledek – a dokonce i velmi citlivě zpracovaný titulek uvnitř – vzdávají totiž svému tvůrci tichý hold.

Již klasikou je také autorova závěrečná úprava v podobě jednoduchých bílých rámečků jednotného tvaru, které opticky projasňují a zněžňují výsledný dojem. Od svého posledního úspěchu počátkem září, kdy byl tento tvůrce zvolen nejlepším autorem díky snímku „Lesní imprese“, se změnily pouze rámy barvy noci. Kvalita jejich obsahu se – stejně jako tehdy na podzim - dokáže hvězd i lidských emocí dotýkat. A jejich autor je stále věčným lovcem světel a stínů v ztracených krajích a výspách dosud neobjevených zemí. Snad si ho tam najdou alespoň naše gratulace…

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Podle klasické aristotelovské teorie existuje ve věcech jistý parametr, který říká, k čemu daný objekt slouží, jaký je jeho smysl v kontextu celého vesmíru. Lze tedy říci, jaká je role člověka ve vesmíru, stejně jako dobrého jídla, hudebního nástroje...

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Pokud bychom na ulici ve městě potkali herce, který bude hrát svoji divadelní roli, tak – bez ohledu na její obsah – na první pohled zpozorujeme, že je na takovém člověku něco divného.

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Jaký je rozdíl mezi domem a domovem? Zatímco některé jazyky tuto diferenci vůbec neprovádí, v češtině je mezi nimi zásadní rozdíl. Dům je stavbou, má čistě materiální povahu, domov je ale něco zcela jiného...

Fotografie týdne: při zdi – o tom, jak těžké je být skromný a bořit vnitřní zdi

Fotografie týdne: při zdi – o tom, jak těžké je být skromný a bořit vnitřní zdi

Skromnost je podivuhodná ctnost, která (snad ještě více nežli jiné) může být problematicky chápaná. První nesprávný výklad může být učiněn z pohledu malého sebevědomí, nepřijetí sebe sama, komplexů či lenosti.