DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne... na ledu

Voda, proudící z tajícího ledu, hladina ozářená sluncem, vtíravá vůně jara, něžné fialové a zlaté odlesky dohasínajícího večera. To je jedna stránka rychlého ústupu zimy. Druhá stránka je však krutá – záplavy mnohým z nás zničily iluze i domovy. Stačí, když zmrzlá hladina dovolí…
Fotografie týdne... na ledu
Uplynulé dny byly poznamenány vodou ve všech podobách. Momentky s uhánějící vodou, zaplavená auta, mosty... Dokonce i na poklidných květinových zátiších se coby jisté zadostiučinění objevovaly drobné kapičky. Přesto však byl vítěz téměř jasný, jeho volba se obešla i bez oblíbené hlasovací bitvy. „Večer na ledu“ symbolizuje druhou stranu přírodní katastrofy – krásu, nad kterou zůstává rozum stát. Žijeme ve světě, kde se každý zápor může stát kladem; to, co je děsivé, je svým způsobem krásné. A naopak.

Aby pochval nebylo málo, začneme u skvěle rozprouděné debaty, která se pod snímkem odvíjí. Hned úvodem bylo nakousnuto téma barev. Co říkáte na barevné tóny aktuální fotografie týdne? Možná jde jen o zmatenou směs poloviny spektra. Tóny modrofialové, zlatooranžové a růžové však tvoří neobvyklé naturální osvětlení celé scenérie, které nenahradí žádný filtr ani počítačová úprava. Hlavní děj – přitažlivé světle žluté prvky – nacházíme v horní třetině vlevo, zatímco pravý dolní okraj je ponořen v modravém klidu velkých ploch. Kulaté chuchvalce tmavých stromů korespondují s rovnými úsečkami horizontu a obraz koření všudypřítomné linie ledu a sněhu, jemně narušující kompaktní celek.

Klepněte pro větší obrázek 
Zde je jedno z míst, kde se voda setkává s nebesy

„Paráda! Nádhera! Moc povedené!“ Podobné obdivné výkřiky doprovázely minulých sedm dní tohoto adepta na nejlepší foto. „Jak taková krása může způsobit takovou zkázu?“ zajímají se jiní. Ač je Peter Drančák v nové Galerii téměř muzejním exponátem, tuto odpověď vám nedá. Dovede však nabídnout jiný sortiment. Bylo by nadnesené říci „co fotka, to skvost“, ale hodnocení snímků, jimiž se zde prezentuje, ve všech případech začíná na devítku. Není se čemu divit. Technika, kompozice, výsledek – a dokonce i velmi citlivě zpracovaný titulek uvnitř – vzdávají totiž svému tvůrci tichý hold.

Již klasikou je také autorova závěrečná úprava v podobě jednoduchých bílých rámečků jednotného tvaru, které opticky projasňují a zněžňují výsledný dojem. Od svého posledního úspěchu počátkem září, kdy byl tento tvůrce zvolen nejlepším autorem díky snímku „Lesní imprese“, se změnily pouze rámy barvy noci. Kvalita jejich obsahu se – stejně jako tehdy na podzim - dokáže hvězd i lidských emocí dotýkat. A jejich autor je stále věčným lovcem světel a stínů v ztracených krajích a výspách dosud neobjevených zemí. Snad si ho tam najdou alespoň naše gratulace…

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Jedna ze základních pouček eukleidovské geometrie říká, že dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Toto tvrzení může být překvapivé v několika ohledech. Pokud se na rovnoběžky díváme jinde než v nekonečnu, jsou od sebe stále stejně daleko.