DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Na mostě zmatek

Jan Nepomucký je Čechem, se kterým se v zahraničí setkáme asi nejčastěji. Navštívíme-li nějakou zemi, kterou alespoň prošlo křesťanství, jistě na něj narazíme na některém mostě.

Pokud bychom se podívali na vlastnost, která by Jana z Pomuku charakterizovala zřejmě nejlépe, pak by to byla pečlivost. Byl notářem, generální vikářem a vůbec zastával postupně téměř všechny důležité církevně-administrativní posty. Z jeho kariéry je možné vytušit, že úředníkem byl více než znamenitým. O to více nás může překvapit, že když se objeví na snímku s názvem Na mostě zmatek. Právě od tohoto světce bychom poměrně přirozeně očekávali řád a pořádek.

Klepněte pro větší obrázek
Na mostě zmatek (foto: Jokr7)

Jan Nepomucký patří mezi nejsnáze rozpoznatelné postavy, které se mohou vyskytovat v kostelích, na mostech či jiných stavbách. V ruce má kříž a ratolest a kolem hlavy pět hvězd. Také oblečení se nijak nemění. Je vždy vyobrazen v dobovém šatu pro duchovní; s rochetou, klerikou a s biretem na hlavě. Po světě jej rozšířili především jezuité, kteří si ho velmi oblíbili. Pro českého turistu je pak připomínkou toho, že se nemusí nikdy cítit v cizině úplně opuštěn.

Pohled z tohoto snímku je však poněkud odlišný od obvyklé tradice. Jan na něm nestojí vzpřímeně, nýbrž nakloněn na stranu, jako by jej již vedro poněkud zmáhalo. A za ním tiše proplouvá horkovzdušný balón. Ač je scéna na první pohled paradoxní, může na ní zaujmout právě ticho. Tak jako stojí kamenná socha na mostě a nevydá ani hlásku, tak neslyšně putuje vzduchem i balón. Oba mají nadhled – vzduchoplavec díky výšce, Jan díky povaze a věku. Nakonec je to možná poměrně rozumné spojení dvou symbolů, které se vzájemně doplňují, snad také v tom, že ani jeden z nich není upnutý na zemi.

Jokr7 ukazuje, jak nečekaná kompozice může zaujmout a potěšit. Již tradičně je přítomen smysl pro určitý paradox, překvapivý kontext snímku a výborné technické zpracování. Ať již na mostě zmatek je nebo není, je zřejmé, že v posledních dnech řada lidí viděla věci nakřivo. Zřejmě to bylo z vysokých teplot.

Ač sezóna dovolených pomalu končí, příležitostí k procházkám po lese bude zřejmě ještě dostatek. Období plné mlhy, ticha a jemného šumění lesa se teprve blíží. A snad i na něj může být reklamou snímek Cestou lesních skřítků, který vytvořil Angel74.

Klepněte pro větší obrázek
Cestou lesních skřítků (foto: Angel74)

A když už mluvíme o procházkách, zvláště v parcích člověk ocení lavičku, na kterou by si mohl sednout, odpočinout si, pohledět do dáli nebo napsat báseň. Lavička je jakýmsi útočištěm pro každého, kdo se chce na chvíli zastavit. Jistým ideálem lavičky může být tak Mikoudelkova kompozice s názvem O lavičkách pro každého.

Klepněte pro větší obrázek
O lavičkách pro každého (foto: Mikoudelka)

Pěknou momentkou, které nechybí napětí, pohyb ani dobré technické zpracování, je fotografie Terceira od Andrey. Diváka může zamrzet snad jen to, že neví, jak scéna dopadla.

Klepněte pro větší obrázek
Terceira (foto: Andrea)

A na závěr ještě překvapivá bezejmenná fotografie Evy Skalákové, která může být interpretována různě, možná i dosti drasticky.

Klepněte pro větší obrázek
(foto: Eva Skaláková)
Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

! grebson 3. 9. 2011, 09:07
Krása! Leonardo 31. 8. 2011, 08:52

Další podobné články

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

V řecké mytologii, ale také v dalších starověkých náboženských systémech je možné vidět, že existuje bůh Slunce, jako jedna z klíčových postav celého panteonu. Někde k němu bývá přiřazována také jistá moudrost nebo nadvláda nad živými.

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Teilhard de Chardin má ve své knize Úvahy o štěstí zajímavý obraz lidí, které dělí do tří kategorií. Jde o horolezce, kteří se chystají na výstup.

Fotografie týdne: Starosti

Fotografie týdne: Starosti

Slovo starost etymologicky souvisí se stářím, je odvozeno od jeho představy, jako věku truchlivého či smutného. Být starý a mrzutý, je tedy jistým jazykovým rámováním, které se zde užilo a jehož základní strukturu slov dodnes nese.

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Říká se, že do dýní a do lidí, člověk zvenčí nevidí. A zatímco u dýně je možné užívat různé diagnostické metody pro zkoumání toho, co je uvnitř, tak u člověka to jde hůře. Respektive zkoumat můžeme mnohé, ale onoho vnitřního se zatím dokážeme dotýkat skutečně jen málo.

Fotografie týdne: Marcel Bruckmann

Fotografie týdne: Marcel Bruckmann

Moderní umění je vždy specifické tím, že aby se člověku líbilo, musí se ho naučit konzumovat. Někdy se s nadsázkou říká, že je třeba sníst sto oliv, aby nám zachutnaly. S uměním je to přitom podobné. To, co nekopíruje dlouhodobě zažité vzory se může jevit nedostupně či nepěkně.

Fotografie týdne: Podvečer

Fotografie týdne: Podvečer

Podvečer je časem mimořádně romantickým – končí denní shon, lidé se vracejí ze svých prací a jsou současně dost čerství a silní na to, aby se mohli ponořit do podvečera s druhými. Aby objevovali krásu, sdíleli se s druhými, aby byly vtaženi do víru žití, než je čas povolá na lože.

Fotografie týdne: Blackberry

Fotografie týdne: Blackberry

Aristoteles ve své Metafyzice hledá nejobecnější principy, něco, na co se lze ve světě spolehnout, i když nás smysly šálí. Tento přístup budování ontologie na základě substance či esence se pak stal přirozeným programem filozofie v podstatě až do současnosti.

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Dekonstrukce reality je jedním z dominantních směrů filosofie druhé poloviny 20. století. Reaguje na analytickou filosofii a na pragmatismus, což jsou dva klíčové prameny, které dávají právě dekonstrukci významné myšlenkové pozadí.