DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Na návštěvě „U protinožců“

Selfie se stala fotografickým fenoménem, který vládne sociálním sítím. Zřejmě žádný jiný žánr není dnes tak populární a současně negativně vnímaný jako on. Lze jej udělat kvalitně a smysluplně?

S nástupem digitálů se fotografování rozšířilo natolik, že by bylo možné hovořit o něm jako o folkovém umění. Fotit – alespoň v elementární podobě – umí každý a s internetem přibyla možnost se svými výtvory také chlubit a dát jim sociální charakter.

A právě sociální sítě daly vzniknout fenoménu (jistě staršímu, ale až dnes masově probuzenému) zvanému selfie. Možnost vyfotografovat se a snímek sdílet se stala natolik populární činností, že mu podlehli novináři i politici. Přitom jde o typ snímku, které mají většinou nevalnou uměleckou hodnotu, jejich výpověď je na úrovni prostého konstatování kdo a kde byl a technické provedení nestojí většinou za nic. Jestliže bychom hledali brakovou fotografii, pak by selfie byla nepochybně jako žánr první na ráně.

Přesto si myslím, že o úpadkovou fotografii jít nutně nemusí, především pokud prochází rukama někoho, kdo o focení přemýšlí, hledá sémantiku, kompozici či vtip. Pak jde o snímek, který se snaží vystupovat z řady usměvavých obličejů či poprsí vyfocených přes zrcadlo. A hledá vlastní cestu k tomu, jak zprofanovaným žánrem sdělit něco zajímavého či esteticky hodnotného.

Snímek Na návštěvě „U protinožců“, jehož autorkou je sysho, je ukázko toho, že i s tímto výrazovým prostředkem lze zacházet vtipně a s nadsázkou, aniž by utrpělo řemeslo a vkus – respektive spíše se blíží kreativnímu autoportrétu

Klepněte pro větší obrázek 
Na návštěvě „U protinožců“ 2, foto: sysho

Autorka dává do kontextu podivný obraz dvou párů nepříliš pohledných mužských nohou v lodičkách a své vlastní bosé, o zeď opřené. Vzniká tak kontrast nohou, stojících proti sobě v dialogu o kráse, užitečnosti a běžném rámci vnímání světa.

Gratuluji autorce k podařenému snímku, který je součástí širší série podobných „nohami inspirovaných“ fotografií a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Snopa na snímku Metropolitní lidé II. zachycuje sochu člověka, který je přirostlý k zemi. Nemá nohy, které by mu umožnily samostatný pohyb, ani ruce pro ovládání světa kolem něj. Je to obraz člověka zakořeněného, nesvobodného, spoutaného. Na první pohled možná svrchovaného, ale ve skutečnosti zcela závislého.

Klepněte pro větší obrázek
Metropolitní lidé II., foto: snopa 

Shimmell pokračuje ve svých fotografiích obchodních center, jimž dává svým osobitým viděním světa určitou krásu či harmonii, která ale většině lidí zůstává utajena. Ukazuje, že i v místech zcela komerčních a nezajímavých je možné najít určitý řád či estetično. Tentokráte jsou v hlavních rolích červené sedačky, černé stolky a obdélníková dlažba. Fotografie nese název nabokov.

Klepněte pro větší obrázek 
nabokov, foto: shimmell

Pro milovníky architektury, zvláště španělské, je určený snímek Nádvoří královského paláce v Madridu, jehož autorem je Vlastimil Pibil. Prim přitom hrají oblouky, oblačné nebe a pravidelná nádvorní dlažba.

Klepněte pro větší obrázek 
Nádvoří královského paláce v Madridu, foto: Vlastimil Pibil

A na závěr ještě jeden pohled na kopcovitou krajinu zemědělského ražení. Fotografie nese název Boule a jejím autorem je Marek Ujčík.

Klepněte pro větší obrázek 
Boule, foto: MarekUjcik
Další článek




celkem 8 komentářů

Nejnovější komentáře

:-D Myslím, že se mýlíte s tím autoportrétem… šel okolo 12. 6. 2014, 09:38
lépe bych to nenapsala ;-) naprostý souhlas,… Azhar 11. 6. 2014, 12:04
O selfie se jedná pokud člověk fotí sám sebe… Igor Váradi 11. 6. 2014, 10:51
Článek o ničem jako vždy, ale tentokrát okoř… Roman Č. 11. 6. 2014, 10:42
Při vší úctě, pane Černý, vy jste si tím svý… Hannah12 11. 6. 2014, 07:23

Další podobné články

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Jedna ze základních pouček eukleidovské geometrie říká, že dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Toto tvrzení může být překvapivé v několika ohledech. Pokud se na rovnoběžky díváme jinde než v nekonečnu, jsou od sebe stále stejně daleko.