DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: na pouti za světlem ...

Rozum a víra, poznání přirozené a nadpřirozené, člověk a Bůh, čas a věčnost. V těchto kategoriích paradoxu se odehrává myšlenkové schéma středověkého a raně novověkého člověka.

Renesance a především baroko přineslo do vnímání kontrastů a paradoxů zásadní náboj. Baroko do umění i myšlení vtěsnalo kontrast jako jeden ze základních vyjadřovacích prostředků. Dobro a zlo, světlo a tma, nabízejí člověku relativně jasnou hodnotovou orientaci.

Život v takto schematizovaném světě je snazší, neboť bez odstínů šedi neexistuje žádný relativismus či subjektivismus, hrdinové i zavržení jsou jasně určení. Osvícenství, které si do svého středu klade rozum, v určitém protikladu s vírou, pak činní paradoxně tutéž diferenci. Především v počátcích neprochází stádiem pochybnosti a nejistoty, jen – jakoby obrazně – zapnulo jiné reflektory. I osvícenecký svět je tak světem černobílým, kontrastním.

Přesto to neznamená, že by se zde neobjevovalo myšlení komplexnější. Augustinovo: „Credo quia absurdum est“ představovala určitou myšlenkovou školu problematizující svět a hledající v něm hlubší vysvětlení, usilující o pochopení vztahů mezi protichůdnými fenomény. Postupně pochybují také Descartes či Pascal, ale na celkové klima ve společnosti, toužící po jednoduchých odpovědích, to má vliv jen omezený.

Klepněte pro větší obrázek
Na pouti za světlem, foto: oko-nomada

Snímek na pouti za světlem ..., jehož autorem je oko-nomada, ukazuje tento spor v téměř materializované podobě. Světlo a tma jako dva protiklady se střetávají v konstrukci sakrální architektury, jakoby chtěli soupeřit o to, kdo z nich si bude moci symboliku světla přisvojit – zda rozum osvícený vírou, nebo osvícenství, které víru nepotřebovalo. Světlo jako archetyp pravdy a dobra funguje nezávisle na zvoleném filosofickém nebo náboženském vidění světa.

Pro fotografa je pak světlo ještě něčím zvláštním. Zatímco lidské prožitky jsou komplexnější a mimo zraku máme také sluch, hmat, vnímáme chlad či teplo a do toho všeho projektujeme kontext a všechny své předchozí zkušenosti, tak fotoaparát umí jen zakonzervovat fotony, které dopadnou na jeho snímač. Nic víc. Obraz poutě za světlem je tak pro fotografa stejně fundamentální, jako kontrasty pro barokního člověka. To, jaké světlo získá, určuje, zda snímek za něco stojí, či nikoli. Byť on sám má na celém procesu focení fundamentální podíl, tím, co nakonec vytváří obraz, je ono světlo. Jak v kontextu konzervace, tak i expozice.

Gratuluji autorovi k podařené, abstraktní hře světla a tmy a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Snímek dozorca bleskov, jehož autorem je humusak představuje pěknou fotomontáž, která zachycuje člověka fascinovaného blesky. Blesk je stále velice zajímavým a tajemným fenoménem jak fyzikálním, tak také estetickým. Bouřka je děsivá a přitažlivá zároveň a na to, že jde o relativně běžný jev v přírodě, je z velké části zahalený tajemstvím.

Klepněte pro větší obrázek
dozorca bleskov, foto: humusak

Kafeeeeeeeeeee je minimalistickou redukcí skutečnosti, ale přesto pěkným zachycením detailu, který – spolu s názvem – v člověku vyvolává radost, chutě i očekávání. Autorem snímku je jbvfoto.

Klepněte pro větší obrázek
Kafeeeeeeeeeee, foto: jbvfoto

Auge nabízí pohled na jeden z nejromantičtějších a nepochybně nejfotogeničtějších dopravních prostředků všech dob – parní lokomotivu. Fotografie nese název Není kouře bez ohně.

Klepněte pro větší obrázek
Není kouře bez ohně, foto: auge

A na závěr ještě pěkná paradoxalita vzniklá netradičním a všímavým okem fotografa. Snímek nese název problém a zachytil jej v Plzni Paklík.

Klepněte pro větší obrázek
problem, foto: shimmell
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

prodám asi Canon 7D a 17_140 za 18 tisíc už … ohne 28. 7. 2015, 22:29

Další podobné články

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.