DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: na vlně.

O hudbě vstupující do bytí i vlastní vlně, na které se lze vést s přirozenou distinkcí od vnějšího světa. Hudba je jednou z nejpozoruhodnějších uměleckých forem – předává velice málo explicitně pojmenovatelného obsahu, ale dokonale člověka vtahuje svojí schopností pracovat s jeho emocemi.

To ostatně dobře znají nejen hudební skladatelé, ale také obchodníci v nákupních centrech. Hlasitě hrající hudba upozorňuje na akční zboží a již od října vyvolává pocit blížících se Vánoc. A zatímco obrazy lze míjet bez toho, aby si jich člověk příliš všímal, tak hudbě se utéci v podstatě nedá.

Ostatně i lidové „naladit se na něco“ vlastně vychází z hudby. Je to získání citlivosti vůči určité sadě podnětů či témat, vůči osobě. Snad ještě přesnější by mohlo být označení rezonovat – na malý impuls dávat velkou odezvu. Ale ono naladění možná přece jen více pracuje s umírněností, otevřeností, s jistou ctností, která v tom společném bytí je.

Když se pak o někom řekne, že je „na stejné vlně“, máme na mysli jisté kulturní nebo mentální souznění. Všechny tyto obrazy či rčení, jazykové formulace a hry se tak vztahují k tomu, že je to právě hudba, která může lidi sjednocovat, ovlivňovat a řídit v oblasti, kterou v racionalistickém západním kulturním okruhu stále bereme velice málo vážně – ve světě citů či emocí.

Klepněte pro větší obrázek
na vlně, foto: shimmell

Snímek na vlně. zachycuje mladého muže, který je evidentně dobře naladěn. Odněkud vychází a nese si svůj vnitřní svět, jako harmonickou skladbu, kterou explicitně nesdílí, ale výraz jeho tváře ho jasně prozrazuje. Je rozradostněný, odněkud někam směřující. Jeho bytí jakoby bylo hudbou.

A právě toto naladění, nasednutí na vlnu, která člověka může nést k překvapivým výkonům či výsledkům ilustruje kovová konstrukce, kterou míjí. Ona je mořem, přes které se on sám může snadno přehnat. Je vlněním, ve kterém může se svým – spokojeně povzneseným výrazem – být. Je obrazem jeho světa, čímsi vnějším a vnitřním současně.

Divák je tak vtažen do příběhu domýšlení si počátků i konců, znajíce jen jeden výraz a jednu kompozici. Gratuluji autorovi fotografie, kterým je shimmell k pěknému snímku z Beneluxu a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších snímků uplynulého týdne.

Pavel Kozdas opět předvádí svůj nezaměnitelný rukopis na temně šedé fotografii věží směřující kamsi do výšek. Snímek Time exit, je výtvarnou i technickou lahůdkou, meditací, pozvánkou pocitu vlastní malosti a omezenosti.

Klepněte pro větší obrázek
Time exit, foto: pavel kozdas

Stejně jako Pavel Kozdas i Humusak má svůj styl – neohromuje, ale baví, rozesmává, vede k zamyšlení, hraje si s koláží, pracuje s emocemi, hýří nápady, spojuje nespojitelné, maluje s lehkostí. Tentokráte na snímku autokros Dargov.

Klepněte pro větší obrázek
autokros Dargov, foto: humusak

...Walhalla... je hrou světel a stínů v příjemném sloupořadí. Autorem je dusan124. Proměnlivé stíny se zde potkávají s geometrickým rýsováním zdí v podivuhodně poetickém celku.

Klepněte pro větší obrázek
...Walhalla..., foto: dusan124

Zamson se věnuje studii padající kapky, která na rozdíl od všech malířských a dětských představ, je téměř kulatá díky povrchovému napětí. Snímek s modrou barvou a ostře řezaným kelímkem nese název kapička.

Klepněte pro větší obrázek
kapička, foto: zamson
Další článek




celkem 11 komentářů

Nejnovější komentáře

:-)) rumpeak musím říci, že ta tvoje fotogra… šel okolo 15. 10. 2016, 19:00
pokud je zde zavedeno hodnocení fotografií, … věřte nevěřte-taky Petr 13. 10. 2016, 12:55
OK, chápu to, že obrázek musí být černobílý.… Petr Rumpertesz 13. 10. 2016, 07:15
Prdinec metry nebo sekundy! Na kila se meri … 12. 10. 2016, 21:02
:-D jak jednoduché dát mínus, když jsem si k… šel okolo 12. 10. 2016, 20:25

Další podobné články

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta pochází z roku 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta pochází z roku 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Jedna ze základních pouček eukleidovské geometrie říká, že dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Toto tvrzení může být překvapivé v několika ohledech. Pokud se na rovnoběžky díváme jinde než v nekonečnu, jsou od sebe stále stejně daleko.