Veřejná doprava je fenomén, který ovlivňuje život ve městě zcela zásadním způsobem. Přesto často budí rozpaky, nesouhlas či dokonce odpor.
Velká část lidí má pocit, že design je něco extravagantního, pro běžný život ne zcela potřebného. Designové výrobky jsou pro ně méně použitelné, méně pěkné a zřejmě také ne tolik praktické a také dražší, než ty, na které byly zvyklí. Ani si tak neuvědomují, že každý výrobek či služba má design sama o sobě.
V posledních letech se stále více hovoří o designu služeb. Není už důležité, abychom vytvořili produkt, který bude mít optimální čtyři či devět „pé,“ jak hlásali dříve příručky marketingu. Jistě i to je důležité, ale mnohem podstatnější je schopnost vytvořit službu na míru jednotlivci – vědět, pro koho ji tvořím, co od ní očekává, jakou pro něj bude mít přidanou hodnotu.
Důležitá je péče – ne ve smyslu anonymní zákaznické linky, ale skutečného setkání se s člověkem, kterému se snažíme porozumět, aby byla naše služba pro něj co možná nejlepší a nejpříjemnější. Jen pokud bude zákazník mít pocit porozumění, vlastní důležitosti a místa v celém produktovém cyklu, máme šanci na úspěch.
Veřejná doprava je přitom službou, která má pro život ve městě i regionu zcela klíčový význam. To, jakým způsobem je architektonicky postavena, ovlivňuje pohyb lidí v oblasti, jejich práci, ale také radost, motivaci žít v daném místě, pracovní výkony i spokojenost v osobním životě. Ať se nám to líbí či ne, v MHD či ve vlacích trávíme velkou část dne, často v nich začínáme dovolenou. A tyto okamžiky rozhodují o tom, zda si náladu zlepšíme a budeme motivováni nebo naopak nikoli.
V souvislosti s veřejnou dopravou se často hovoří o dvou parametrech – ceně a rychlosti. Nechci říkat, že ani jeden z nich není důležitý, ale jsou pouze kamínkem v mozaice. Důležitější je, aby se nám dopravní prostředek a jeho vzhled líbil, lidé se v něm cítili dobře a řidiči či průvodčí se usmívali. Aby byla doprava službou s designem, který bude brát ohled na jednotlivce i celé město či region.
Dnešní fotografie týdne ukazuje pohled na nádraží, které představuje dokonalý příklad toho, jak službu nedělat. Přitom co do „tvrdých dat“ není na tom naše přepravní služba vůbec špatně. Jen se v ní lidé necítí často dobře. Snímek nesoucí název nádražní zátiší... s rozpaky toho může být důkazem.
nádražní zátiší... s rozpaky, foto: jokr7
Gratuluji Jokr7 k tradičně nápaditému a pěknému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých děl uplynulého týdne.
Asi každý, kdo mohl prožít atmosféru Benátek, ještě dříve, než ulice zaplaví turisté, hluk a shon, ví, že jejich atmosféra je neopakovatelná, velkolepá, tichá a krásná. Tak jak to na snímku Ráno v Benátkach zachycuje Ragbass.
Ráno v Benátkách, foto: Ragbass
Bytí člověka ve světě může být chápáno různě. Jedním z aspektů, který se často vyskytuje především v literatuře a mytologii, je úděl člověka, který svým snažením nemůže porazit osud, překročit svůj vlastní stín. To ostatně zachycuje také fotografie sizyfos od dzordzon.
Sizyfos, foto: dzordzon
Fragmentárnost a nejasnost lidského poznání světa se pokouší na svém snímku ...odraz na hladině ?... zachytit stanlley7. Spojení minimalismu a dobrého zpracování dává fotografii specificky pěkný ráz.
...odraz na hladině ?..., foto: stanlley7
A na závěr ještě pohled do zvířecí říše. Tentokráte na pelikány, které zachytil Dolittle na fotografii Rozcvička.
rozcvička, foto: Dolittle
