DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Nádvoří, které není čím se zdá

Baroko představuje sloh, který je v českém prostředí nejvíce hodnotově zatížený. Zatímco proti gotice a renesanci, případně klasicismu a secesi málokdo něco namítá, tak v případě baroka je celá situace složitější

Předně je (v Českých zemích, ale nejen zde) jasné rovnítko mezi rekatolizací a barokem. Mýtus porážky Čechů na Bílé hoře a následný vývoj, který je Jiráskem prezentován jako doba temna, vytváří rámec mimořádného zkreslení, vede k vidění baroka, jako čehosi špatného.

Je zde ještě jedna věc, která s výchozí expozicí těsně souvisí, totiž problém bohaté církve. Baroko je zdobné, velkolepé, okázalé, plné barev, zlata, krásy. A jelikož hlavním nositelem této verze baroka jsou církevní stavby (protože běžné barokní měšťanské stavby nebo třeba pevnost nijak okázalé nejsou), je lákavé říci, že jde o určitou manifestaci zlata, které si zlá církev nakradla. Nechci tvrdit, že jde o jediný výklad tohoto stylu, ale do značné míry představuje určitý střední proud či mainstreamový pohled na věc.

Přesto – nebo právě proto – je české baroko specifické a unikátní. Baroko není dobou úpadku, ale nového formování krajiny, architektury, rozvoje měst a kultury. Baroko je posledním velkým slohem, který nejen vytváří jasný program umělecký, totiž triumf víry a oslavu rozumu, ale také myšlenkový. A tak české myšlení je vlastně myšlením do značné míry barokním, byť jednotlivé formy a obsahy nahrazujeme něčím novým.

Baroko svým sakrálním stavitelstvím usilovalo o vytvoření určitého obrazu nebe – všude jsou andělé, krása, zlato. Člověk se od svých běžných starostí mohl alespoň na okamžik oprostit a nechat se vtáhnout do zážitku věčnosti a dokonalosti.

Klepněte pro větší obrázek
Nádvoří, foto: vladimír_N

Snímek Nádvoří v sobě tak vlastně ukrývá několikerou symboliku. Je sakrálně barokní, tedy na nebe odkazující. A právě nebe je v jeho středu, stavby jakoby jen vytvářely určitý prostor, do kterého bude zasazeno. Je zde ale také odkaz Kantovský – jestliže jej naplňovalo úžasem hvězdné nebe nad ním a mravní zákon v něm, pak právě toto zachycené místo to může dokonale ilustrovat.

S výhledem na nebe a obklopením klášterem, kde lidé o život podle mravního zákona usilují. Poslední rovina souvisí s názvem snímku, totiž s Nádvořím, které odkazuje, že nejde o skutečné nebe na zemi, ale jen o jakýsi předobraz, ochutnávku, záblesk, který nabízí člověku možnost odpočinku jen chvilkového.

Gratuluji autorovi snímku, kterým je Vladimír N, k dílu, které v rovině barokně interpretační nabízí řadu zajímavých motivů, jako je symetrie a její narušení, práce s prostorem, organizace staveb, vztah k prostředí atp. a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých obrázků uplynulého týdne.

Že snímek od ilonag3 zachycuje havrana s plodem v zobáku? Dobrý fotograf je v něm schopen najít i jiný příběh a diváka překvapit a jeho pozornost stočit jinam. Kam? Odpověď dává samotný název fotografie xxxxxxxxixxx.

Klepněte pro větší obrázek
xxxxxxxxixxx, foto: ilonag3

Vhumanik nabízí černobílou fotografii abstraktního vzezření s ponurým názvem – otroci strachu, kterou doplňuje vlastní básnickou tvorbou, která představuje klíč k porozumění toho, co se autor snaží snímkem vyjádřit.

Klepněte pro větší obrázek
otroci strachu, foto: vhumanik

Když už jsme u těch neveselých a spíše děsivých snímků, pak nelze minout mestské tieňohry..., které zachytil Gabriel Mego. Jsou autentické, děsivé, technicky, kompozičně i výrazově dokonalé.

Klepněte pro větší obrázek
mestské tieňohry..., foto: Gabriel Mego

Na závěr ještě jeden pohled do rostlinné říše v podobě mírně zasněného dílka s názvem Šampusky od Asile.

Klepněte pro větší obrázek
Šampusky, foto: asile
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Být profesionálním fotografem či filmařem může někdy vyžadovat odvahu hodnou výkonu adrenalinových sportů. Zvlášť, když máte zdokumentovat jedny z posledních sběračů medu nepálských včel

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.