DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Nádvoří, které není čím se zdá

Baroko představuje sloh, který je v českém prostředí nejvíce hodnotově zatížený. Zatímco proti gotice a renesanci, případně klasicismu a secesi málokdo něco namítá, tak v případě baroka je celá situace složitější

Předně je (v Českých zemích, ale nejen zde) jasné rovnítko mezi rekatolizací a barokem. Mýtus porážky Čechů na Bílé hoře a následný vývoj, který je Jiráskem prezentován jako doba temna, vytváří rámec mimořádného zkreslení, vede k vidění baroka, jako čehosi špatného.

Je zde ještě jedna věc, která s výchozí expozicí těsně souvisí, totiž problém bohaté církve. Baroko je zdobné, velkolepé, okázalé, plné barev, zlata, krásy. A jelikož hlavním nositelem této verze baroka jsou církevní stavby (protože běžné barokní měšťanské stavby nebo třeba pevnost nijak okázalé nejsou), je lákavé říci, že jde o určitou manifestaci zlata, které si zlá církev nakradla. Nechci tvrdit, že jde o jediný výklad tohoto stylu, ale do značné míry představuje určitý střední proud či mainstreamový pohled na věc.

Přesto – nebo právě proto – je české baroko specifické a unikátní. Baroko není dobou úpadku, ale nového formování krajiny, architektury, rozvoje měst a kultury. Baroko je posledním velkým slohem, který nejen vytváří jasný program umělecký, totiž triumf víry a oslavu rozumu, ale také myšlenkový. A tak české myšlení je vlastně myšlením do značné míry barokním, byť jednotlivé formy a obsahy nahrazujeme něčím novým.

Baroko svým sakrálním stavitelstvím usilovalo o vytvoření určitého obrazu nebe – všude jsou andělé, krása, zlato. Člověk se od svých běžných starostí mohl alespoň na okamžik oprostit a nechat se vtáhnout do zážitku věčnosti a dokonalosti.

Klepněte pro větší obrázek
Nádvoří, foto: vladimír_N

Snímek Nádvoří v sobě tak vlastně ukrývá několikerou symboliku. Je sakrálně barokní, tedy na nebe odkazující. A právě nebe je v jeho středu, stavby jakoby jen vytvářely určitý prostor, do kterého bude zasazeno. Je zde ale také odkaz Kantovský – jestliže jej naplňovalo úžasem hvězdné nebe nad ním a mravní zákon v něm, pak právě toto zachycené místo to může dokonale ilustrovat.

S výhledem na nebe a obklopením klášterem, kde lidé o život podle mravního zákona usilují. Poslední rovina souvisí s názvem snímku, totiž s Nádvořím, které odkazuje, že nejde o skutečné nebe na zemi, ale jen o jakýsi předobraz, ochutnávku, záblesk, který nabízí člověku možnost odpočinku jen chvilkového.

Gratuluji autorovi snímku, kterým je Vladimír N, k dílu, které v rovině barokně interpretační nabízí řadu zajímavých motivů, jako je symetrie a její narušení, práce s prostorem, organizace staveb, vztah k prostředí atp. a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých obrázků uplynulého týdne.

Že snímek od ilonag3 zachycuje havrana s plodem v zobáku? Dobrý fotograf je v něm schopen najít i jiný příběh a diváka překvapit a jeho pozornost stočit jinam. Kam? Odpověď dává samotný název fotografie xxxxxxxxixxx.

Klepněte pro větší obrázek
xxxxxxxxixxx, foto: ilonag3

Vhumanik nabízí černobílou fotografii abstraktního vzezření s ponurým názvem – otroci strachu, kterou doplňuje vlastní básnickou tvorbou, která představuje klíč k porozumění toho, co se autor snaží snímkem vyjádřit.

Klepněte pro větší obrázek
otroci strachu, foto: vhumanik

Když už jsme u těch neveselých a spíše děsivých snímků, pak nelze minout mestské tieňohry..., které zachytil Gabriel Mego. Jsou autentické, děsivé, technicky, kompozičně i výrazově dokonalé.

Klepněte pro větší obrázek
mestské tieňohry..., foto: Gabriel Mego

Na závěr ještě jeden pohled do rostlinné říše v podobě mírně zasněného dílka s názvem Šampusky od Asile.

Klepněte pro větší obrázek
Šampusky, foto: asile
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?