DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Nahoře a přesto osamocen

Život je často představován jako určitý kontinuální růst, což se projevuje na řadě příběhů i v jazykových strukturách. Příběh o Babylonské věži je jedním z krásných příběhů o představě růstu přes všechny meze.

Ukazuje, že ve chvíli, kdy bude život jen růstem, přestává být člověk člověkem, přichází o možnost komunikace a vzájemné sounáležitosti. Jakoby text odkazoval k tomu, co s pocitem modernity, označujeme jako kultura růstu nebo zaměření se na výkon.

Příběh tedy nabízí model života, ve kterém je jedno maximum a pak následuje úpadek. Teilhard de Chardin nabízí známý příběh o člověku, který prožívá autentické lidství, jako o tom, který vystupuje na vysokou horu celý život. Takový člověk se nikdy nespokojí s tím, že už ví své nebo dosáhl určitých cílů, ale jde zde skutečně o růst, jako o integrální součást lidství. Ostatně růst je něco, co je součástí přirozeného chování všech biologických organismů – rostou, dokud jim to prostředí dovolí, do té doby, než se ustanoví určitá dynamická rovnováha.

V běžné mluvě je možné identifikovat ale také jiné přístupy. Například radu, abychom zdravili ty, které potkáváme při cestě vzhůru, neboť je budeme potkávat, až budeme klesat dolů. Také pořekadlo známé písně „jednou jsi dole, jednou nahoře“ odpovídá určité životní zkušenosti, že růst není něčím samozřejmým.

Jak se s touto dichotomií – život jako růst nebo jako periodické střídání – vypořádat? Klíč nabízí možná trochu jiná otázka, totiž co znamená být nahoře? Zdá se, že oba pohledy totiž popisují různé aspekty lidského příběhu. Každým dnem neustále rosteme zkušeností, sociálními vazbami, vzděláváním, meditací a řadou dalších aktivit, které vytvářejí portfolio naší zkušenosti a formují do značné míry celkovou osobnost. Jen určitý druh nemoci nebo úrazu nás může o toto vnitřní bohatství, které se neustále zvětšuje připravit. Jistě lze identifikovat také zkušenosti, které není snadné za vnitřní bohatství považovat, ale obvykle je možné, je na ně přeměnit.

Klepněte pro větší obrázek
Nahoře .. , foto: mikoudelka

Je zde ale také rozměr toho, co lidskýma očima považujeme za úspěchy či neúspěchy, výhry či prohry. Jednoduché čtení této periodičnosti, jakkoli je tím, co emocionálně zažíváme asi nejvíce, není snadné. Historik by řekl, že není možné psát dějiny současnosti. Nemáme možnost rozlišit to důležité, interpretovat fenomény a ukázat na důležitá fakta. Ze současnosti lze dělat dokumentaristiku ale ne historiografii.

Snímek Nahoře .. může na člověka působit negativním až depresivním dojmem. Autor, kterým je mikoudelka ale pokládá otázku, co vytváří ono nahoře konkrétního lidského příběhu. Postava stojí sama, uprostřed neživé architektury, jakoby odkazovala k určité tradici pouštních otců z ranně křesťanské doby – jen když je člověk sám, autenticky zjistí, jak na tom je a kým je.

Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií, které se minulý týden objevili v galerii.

Francoaise nabízí zajímavou meditaci s názvem u rybníka III, černobílé provedení, mlha, ticho, to vše doslova vybízí k ponoření se do role rybářů, kteří většinou nechodí chytat ryby, ale prožívat zážitek ticha, nebo jak říkají, odpočinout si a pročistit hlavu.

Klepněte pro větší obrázek
u rybníka III, foto: francoaise

Také snímek od No21 zachycuje rybník a život na něm. Obě fotografie jakoby odkazovaly k tomu, že vodní plocha byla a je nejen zásadním zdrojem pro bohaté ekosystémy a rozmanitost druhovou, ale také prostředím fotogenickým, pro člověka přitažlivým a krásným. Zde je rybník zachycen, jak se ukládá k zimnímu spánku a nese název Přituhuje….

Klepněte pro větší obrázek
Přituhuje..., foto: No21

Fotografie ptáci Vaška Koubka od Vhumanika je pěkným příkladem integrace různých forem a druhů umění. Pracuje se zdí, kterou se snaží originálně zachytit a nově kontextualizovat a dodává jí také hudební interpretaci. Jakoby viděl záchvěvy hudby v kulisách hmotného světa.

Klepněte pro větší obrázek
ptáci Vaška Koubka, foto: vhumanik

Na závěr ještě snímek Co se děje v trávě_2 od Azhar ukazuje, že život je skutečně náročným balancováním mezi dvěma krajnostmi, že ctnost je otázka bytí ve středu, jak by řekl Aristoteles. A možná tak vytyčuje náročnost všech novoročních předsevzetí a plánů.

Klepněte pro větší obrázek
Co se děje v trávě_2, foto: Azhar
Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

co to meleš ? kávu ?:-)) pavel 5. 1. 2016, 22:52
Zasa si si zabudol zmenit IP adresu, ty deme… landov 5. 1. 2016, 07:39
pejsci dnes nebudou ? Pavel 5. 1. 2016, 00:56

Další podobné články

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Život v zahálce je vnímaný jako nekvalitní, vnitřně nedobrý. Žít v zahálce je vzdání se toho, co bychom mohli označit jako aktivní lidství. Dokonce ani odpočinek, který jsme si zvykli přejmenovat na volný čas, není možné trávit zahálkou.

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Tři králové (či tři mágové) putují za králem z východu. Chtějí ho uvidět, obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Na cestu se vydávají všichni společně. Musí si důvěřovat a být si oporou. Bez toho by byli ztraceni.

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Píseň Karla Kryla – Král a klaun zachycuje příběh krále, který dělá to, co mu právo dovoluje – vstupuje do války, pálí vesnice a dobývá města. Klaun vedle něj nejede na koni, ale na mezkovi, nemá meč, ale loutnu a přesto se rozhoduje něco dělat.

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Vánoční příběh o narození Ježíše je příběhem udávajícím se pod zemí, plný překvapení a paradoxů. Josef mohl Marii nechat zabít a místo toho si bere nemanželského syna. Vydává se s těhotnou ženou do Betléma na sčítání lidu.

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Hannah Arendtová ve své knize Vita Activa rozlišuje dva druhy práce či činností. Ten první lze označit za práci člověka, celého jeho těla, času a bytí. Jde o práci, jejímž jediným cílem je obživa, práci, kterou vykonáváme z nutnosti.

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou