DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne napadena pichlavými vetřelci

Poslední týdny nám na stříbrném podnose se štítkem Foto týdne přinášely převážně klidná témata – nezčeřené vody, okaté dívčiny a detailní záběry domácích rostlin. Také si myslíte, že by nezaškodilo si pro změnu dát něco "divného"? A co si dáte? Šneky, pochybné stíny, nebo pichlavou tlapku?
Fotografie týdne napadena pichlavými vetřelci

To všechno může nabídnout autor Fotografie týdne, a dokonce má na výběr z různých variant… Lovec vetřelců perlí se svými výtvory v naší Galerii už delší dobu. Snímky, jimiž se prezentuje, jsou prodchnuty chladem, kontrasty a znepokojivými stíny. Studený dojem podporují také kompaktní sněhobílé rámečky, do nichž některé klenoty své tvorby uzamyká. Teplejší barevnost je spíše výjimkou, převažuje studená, černobílá nebo mírně sépiová škála odstínů.
Autor, prosazující se pod přezdívkou chloor, nachází inspiraci v krajině, jemné abstrakci, ale nevyhýbá se ani zátiší a experimentálnímu portrétu. Čas – to je věčný zdroj nových podnětů. Dramatické povodně z nedávné doby střídá lyrická kompozice se stromy a sněhem, ale ten klid je jen naoko. Ve svých industriálních a architektonických záběrech autor naznačuje, že stín není jen to, co se většinou válí někde za fotografovaným objektem. V chloorově tvorbě má stín vysoké postavení – téměř na úrovni samotného světla. Bez stínu by nebylo kontrastů, a bez kontrastů by nebyla ani černobílá fotografie.

Jaro přináší do tvorby tohoto autora trochu živější barevnosti a hlavně motiv pichlavých pařátků, které po nás začínají natahovat Vetřelci. Po několika barevných odbočeních se zájem opět obrací ke struktuře a kontrastu. Osamělost, zmar a nelítostný tok času cítíme ze série Časoprostory a poté autor začleňuje do svého světa i kontrast tvarový - kulaté a hladké šnečí ulity versus ony pichlavé tlapky, které jsme již nakousli výše.

Vetřelci, kteří zpočátku bojovali mezi sebou, se pod vedením trpělivého cvičitele (kterým je samozřejmě sám autor) semknou do pevného kolektivu a podnikají výpady na mírumilovná a flegmatická tělíčka šneků, která se k sobě zmateně tisknou ve snaze uniknout… Také barevnost je v případě třetího dílu vetřelecké trilogie odlišná. Zmizela útočná červeň, ale určitou míru emocí, bublající pod povrchem, prozrazuje chladně vypočítavý sépiový nádech… Okamžik napětí: Uniknou? Neuniknou?

Klepněte pro větší obrázek
Vetřelci III - po secvičení bojové formace vetřelci poprvé útočí, Foto: chloor

Fotografie týdne je tentokrát ochuzena o barvy, ale přináší vrchovatou míru emocí, jakou by člověk od experimentálního zátiší asi nečekal. Autorova bravurní práce se světlem a tmou i kontrast tvaru a struktury zanechávají skvělý dojem. Pokud bychom se ho snažili oznámkovat, asi bychom se utábořili na horním okraji bodové stupnice. Ne každý vetřelec musí nadělat jen škodu, že?

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

V řecké mytologii, ale také v dalších starověkých náboženských systémech je možné vidět, že existuje bůh Slunce, jako jedna z klíčových postav celého panteonu. Někde k němu bývá přiřazována také jistá moudrost nebo nadvláda nad živými.

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Teilhard de Chardin má ve své knize Úvahy o štěstí zajímavý obraz lidí, které dělí do tří kategorií. Jde o horolezce, kteří se chystají na výstup.

Fotografie týdne: Starosti

Fotografie týdne: Starosti

Slovo starost etymologicky souvisí se stářím, je odvozeno od jeho představy, jako věku truchlivého či smutného. Být starý a mrzutý, je tedy jistým jazykovým rámováním, které se zde užilo a jehož základní strukturu slov dodnes nese.

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Říká se, že do dýní a do lidí, člověk zvenčí nevidí. A zatímco u dýně je možné užívat různé diagnostické metody pro zkoumání toho, co je uvnitř, tak u člověka to jde hůře. Respektive zkoumat můžeme mnohé, ale onoho vnitřního se zatím dokážeme dotýkat skutečně jen málo.

Fotografie týdne: Marcel Bruckmann

Fotografie týdne: Marcel Bruckmann

Moderní umění je vždy specifické tím, že aby se člověku líbilo, musí se ho naučit konzumovat. Někdy se s nadsázkou říká, že je třeba sníst sto oliv, aby nám zachutnaly. S uměním je to přitom podobné. To, co nekopíruje dlouhodobě zažité vzory se může jevit nedostupně či nepěkně.

Fotografie týdne: Podvečer

Fotografie týdne: Podvečer

Podvečer je časem mimořádně romantickým – končí denní shon, lidé se vracejí ze svých prací a jsou současně dost čerství a silní na to, aby se mohli ponořit do podvečera s druhými. Aby objevovali krásu, sdíleli se s druhými, aby byly vtaženi do víru žití, než je čas povolá na lože.

Fotografie týdne: Blackberry

Fotografie týdne: Blackberry

Aristoteles ve své Metafyzice hledá nejobecnější principy, něco, na co se lze ve světě spolehnout, i když nás smysly šálí. Tento přístup budování ontologie na základě substance či esence se pak stal přirozeným programem filozofie v podstatě až do současnosti.

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Dekonstrukce reality je jedním z dominantních směrů filosofie druhé poloviny 20. století. Reaguje na analytickou filosofii a na pragmatismus, což jsou dva klíčové prameny, které dávají právě dekonstrukci významné myšlenkové pozadí.