DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne napadena pichlavými vetřelci

Poslední týdny nám na stříbrném podnose se štítkem Foto týdne přinášely převážně klidná témata – nezčeřené vody, okaté dívčiny a detailní záběry domácích rostlin. Také si myslíte, že by nezaškodilo si pro změnu dát něco "divného"? A co si dáte? Šneky, pochybné stíny, nebo pichlavou tlapku?
Fotografie týdne napadena pichlavými vetřelci

To všechno může nabídnout autor Fotografie týdne, a dokonce má na výběr z různých variant… Lovec vetřelců perlí se svými výtvory v naší Galerii už delší dobu. Snímky, jimiž se prezentuje, jsou prodchnuty chladem, kontrasty a znepokojivými stíny. Studený dojem podporují také kompaktní sněhobílé rámečky, do nichž některé klenoty své tvorby uzamyká. Teplejší barevnost je spíše výjimkou, převažuje studená, černobílá nebo mírně sépiová škála odstínů.
Autor, prosazující se pod přezdívkou chloor, nachází inspiraci v krajině, jemné abstrakci, ale nevyhýbá se ani zátiší a experimentálnímu portrétu. Čas – to je věčný zdroj nových podnětů. Dramatické povodně z nedávné doby střídá lyrická kompozice se stromy a sněhem, ale ten klid je jen naoko. Ve svých industriálních a architektonických záběrech autor naznačuje, že stín není jen to, co se většinou válí někde za fotografovaným objektem. V chloorově tvorbě má stín vysoké postavení – téměř na úrovni samotného světla. Bez stínu by nebylo kontrastů, a bez kontrastů by nebyla ani černobílá fotografie.

Jaro přináší do tvorby tohoto autora trochu živější barevnosti a hlavně motiv pichlavých pařátků, které po nás začínají natahovat Vetřelci. Po několika barevných odbočeních se zájem opět obrací ke struktuře a kontrastu. Osamělost, zmar a nelítostný tok času cítíme ze série Časoprostory a poté autor začleňuje do svého světa i kontrast tvarový - kulaté a hladké šnečí ulity versus ony pichlavé tlapky, které jsme již nakousli výše.

Vetřelci, kteří zpočátku bojovali mezi sebou, se pod vedením trpělivého cvičitele (kterým je samozřejmě sám autor) semknou do pevného kolektivu a podnikají výpady na mírumilovná a flegmatická tělíčka šneků, která se k sobě zmateně tisknou ve snaze uniknout… Také barevnost je v případě třetího dílu vetřelecké trilogie odlišná. Zmizela útočná červeň, ale určitou míru emocí, bublající pod povrchem, prozrazuje chladně vypočítavý sépiový nádech… Okamžik napětí: Uniknou? Neuniknou?

Klepněte pro větší obrázek
Vetřelci III - po secvičení bojové formace vetřelci poprvé útočí, Foto: chloor

Fotografie týdne je tentokrát ochuzena o barvy, ale přináší vrchovatou míru emocí, jakou by člověk od experimentálního zátiší asi nečekal. Autorova bravurní práce se světlem a tmou i kontrast tvaru a struktury zanechávají skvělý dojem. Pokud bychom se ho snažili oznámkovat, asi bychom se utábořili na horním okraji bodové stupnice. Ne každý vetřelec musí nadělat jen škodu, že?

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.